Tajemství dlouhověkosti obyvatel Středomoří

Obyvatelé Středomoří jsou známí svojí dlouhověkostí. Ta je dána mj. poklidným středomořským způsobem života, ale důležitější roli zde hraje životospráva. Konzumují více ryb než masa, jsou zvyklí hodně jíst ovoce a zeleninu, v jejich jídelníčku jsou výrazně zastoupeny sýry a jogurty a navíc si rádi a pravidelně po dobrém jídle vypijí sklenku dobrého vína.

Mnohem důležitější než typická skladba jejich jídelníčku je příprava pokrmů. A tady je skryto největší tajemství středomořské dlouhověkosti! Téměř do všech jídel teplé i studené kuchyně totiž přidávají olivový olej. Ten obsahuje velké množství tzv. nenasycených mastných kyselin, které se podílejí na odbourávání cholesterolu v krvi. Např. Řekové ho ročně v průměru spotřebují kolem 20 litrů na hlavu.
U nás je jeho spotřeba zanedbatelná, i když se v poslední době stále zvyšuje. Podle průzkumů používá olivový olej zhruba třetina Čechů, a to jednou za dva až tři týdny nebo častěji.

Olivovník evropský patří mezi nejstarší užitkové rostliny na světě. První zmínky o něm pocházejí ze čtvrtého tisíciletí před našim letopočtem, kdy se olivovníky pěstovaly v oblasti východního Středomoří. Později se díky Féničanům a Řekům rozšířily do celého Středomoří. V dobách antiky se olivový olej používal nejen v kuchyni, ale i v lidovém léčitelství, na balzamování, na výrobu parfémů a mýdel a také ke svícení. Ve starověku byl olivovník uctíván a opředen bájemi. Do dnešních dnů je olivovník pro obyvatele Středomoří symbolem míru, vítězství a slávy.

Při nakupování si pozorně pročtěte etiketu. Tam by mělo být výslovně uvedeno, zda jde o olej extra panenský, panenský nebo „jen" olivový. Napoví také místo původu. Mezi nejkvalitnější se podle odborníků řadí olivové oleje z italského Toskánska. Jsou samozřejmě i výborné oleje řecké, francouzské či španělské. Cena olivového oleje odpovídá kvalitě.

Olivový olej je velmi trvanlivý, ale přesto raději zkontrolujte datum výroby. Barva se může lišit v závislosti na podmínkách pěstování a sklizně a není znakem kvality. Ideální je skladovat olivový olej na tmavém místě, při pokojové teplotě a uzavřený. V zavřené lahvi může bez problému vydržet i dva roky, ale po otevření se z oleje vytrácí jeho typická chuť.
Olivovému oleji neprospívá ani sluneční záření a světlo, a pokud je delší dobu v teplotě nižší než 10 stupňů, může se zakalit. Zakalení je ovšem přírodního původu a neovlivní kvalitu oleje, po chvíli v pokojové teplotě se mu navrátí původní konzistence.
Chuť je ovlivněna nejen kvalitou a původem, ale i stářím. Tzv. mladý olivový olej - čerstvě vylisovaný a ne starší než půl roku - má výraznější aroma a hodí se k použití ve studené kuchyni. Zralý olivový olej, jehož stáří přesahuje jeden rok, se vyznačuje jemnější chutí a doporučuje se hlavně k tepelné úpravě pokrmů. Mezi mladým a zralým olivovým olejem existuje celá řada různých stupňů zralosti a i tady platí zas a znova: vyzkoušet a sám se rozhodnout, který olej chutná nejlépe.

Ozdravný i inspirující spánek

Potřeba spánku není u všech stejná. Traduje se, že Napoleonovi Bonaparte a Leonardu da Vinci stačily ke spánku pouhé čtyři hodiny. Většina z nás však spočívá v konejšivé náruči Hypnose, řeckého boha spánku, daleko déle - šest až devět hodin (a někdo ještě víc).

Spánek je nejen zdravý, dochází při něm k uvolnění po celodenním napětí a stresu i k odpočinku a „obnově těla i duše“. Ale občas dokáže spánek přinést i vyřešení pro nás doposud „zapeklitého“ problému.
Pohádkové úsloví ,,jitro moudřejší večera“ má totiž reálný podklad. Nemůžete se pro něco rozhodnout? Marně si vzpomínáte, kam jste uložila nějakou věc? Nevíte si rady? Lehněte si a zavřete nad všemi úkoly oči. Ráno se s oblohou vyjasní i vaše myšlenky.

Známe dost příkladů z tvorby literární, malířské, architektonické, hudební, ale i vědecké, kde hrál podnětnou roli právě autorův sen. Průkopník moderního šicího stroje Isaac Singer se dlouho pokoušel nalézt metodu, jak strojem provléci nit pomocí jehly skrz látku. Všechny nápady a pokusy byly stále bezúspěšné. Když se chystal problém vzdát, zdál se mu sen. „Viděl jsem se před dlouhou řadou ozbrojenců na koních. Všichni byli v brnění a nesli dlouhé špičaté oštěpy. Pozoruhodné na nich bylo, že měli na konci blízko špičky viditelnou díru.“ A probouzející se Isaac Singer měl řešení tak říkajíc na dosah ruky. Umístil ucho strojové jehly blízko špičky, protikladně k jehle pro ruční šití.

Nemůžete usnout? Převalujete se z boku na bok a počítáte ovečky? Jedna, druhá, třetí, stodvacátápátá, třístá... a nic? Neusnete-li do půl hodiny, vstaňte a něco dělejte. Projděte se, otevřete okno, pusťte si na chvilku televizi, rádio, přečtěte si pár stránek v knize nebo jděte opláchnout nádobí. Do světa snů vás za chvíli zanese šálek meduňkového čaje nebo trocha teplého mléka s medem.

Zdravé citrusové plody

Pár kapek citronu do čaje při nachlazení si dáváme téměř všichni. Ovšem citrusové plody toho zvládnou mnohem víc! Podporují naši obranyschopnost, dokážou snížit hladinu cholesterolu v krvi, rozproudí krevní oběh, jsou bohatým zdrojem draslíku a kyseliny listové a říká se, že tlumí i riziko onemocnění některými druhy rakoviny.

Jsou velmi bohaté na vitamin C. Stačí nám jeden středně velký pomeranč denně a pokryje celou naši potřebu. Vitamin C má i antioxidační účinky. Zabraňuje tak škodlivému působení volných radikálů. Celé ovoce je zdravější.

Milujete-li vymačkanou pomerančovou (grapefruitovou či mandarínkovou) šťávu, je to jistě v pořádku. Připravujete se však o řadu vynikajících vlastností, které jsou obsaženy právě v membránách kolem jednotlivých dílků. Jsou to hlavně pektiny, které pomáhají snižovat hladinu „špatného“ cholesterolu, a flavonoidy posilující cévní stěny a působící protizánětlivě. Proto je daleko lepší jíst ovoce celé!

Kromě známých druhů citrusových plodů už u nás dostaneme i ovoce s názvy vonícími tajemnými dálkami, jako například tanžerinky - malé oranžové plody mající na rozdíl od mandarinek volnější kůru, kterou lze snadno odloupnout. Kumkvaty nejsou větší než oliva, mají sladkou a šťavnatou kůru a nahořklou dužinu. Klementinky jsou kříženci mezi tanžerinkou a pomerančovníkem. Pomelo je jedním z největších citrusových plodů, má silnou kůru a nahořklou vláknitou dužinu. Citrusů je však ještě více.

Jak dodržovat pitný režim

Tělo zdravého mladého jedince (kolem 20 let) je tvořeno ze 60 % vodou. Přitom dvě třetiny vody jsou uvnitř buněk, pouze desetina koluje v žilách (součást krve) a zbytek je „rozlit“ v mezibuněčných prostorách jako tzv. tkáňový mok. Z celkového množství celkem zanedbatelnou část tvoří speciální tekutiny (mozkomíšní mok, žaludeční šťávy atd.). Stálost tohoto uspořádání je regulována mnoha poměrně složitými mechanismy.

V běžném denním provozu nám bohatě postačí přijmout 2,5 litru tekutin. Ne víc, ale ne méně. Zhruba litr se vyloučí ledvinami, o zbytek se dělí kůže a plíce. Malá část vody odchází i se stolicí. I v klidu něco tedy vypotíme a hlavně vydýcháme. Velký příjem tekutin (znají dobře pijáci piva, kteří za večer klidně přijmou 5 a více litrů) musí být vyvážen zvýšeným výdejem - tedy hlavně vylučováním ledvinami.

Dlouhodobé přetěžování vylučovacího systému též není dobré. Vodou se lze totiž i otrávit. Když zvýšený příjem trvá delší dobu a překročí více než 24 litrů za den, může dojít k otravě. Buňky otečou, zduří. Limitující je stav mozkových buněk. Otok mozku vede ke křečím, bezvědomí a případně i k smrti.
Nebezpečný může být nadbytek tekutin u lidí se selhávajícími ledvinami.

Druhým daleko častějším extrémem je dehydratace. K ní dochází při zvýšených ztrátách (průjmová onemocnění, ale může k ní dojít i díky extrémní fyzické zátěži), zejména v horku. U dospělého člověka hovoříme o vážné dehydrataci při poklesu hmotnosti o 3 % a kritických je zhruba 5 % - pochopitelně z důvodů ztrát tekutin. Příznaky dehydratace jsou zvýšená teplota až horečka, zpočátku zarudlá, později bledá pokožka, ,,propadlé“ oči, ztráta napětí kůže, bušení srdce, dechové potíže, obluzení vedoucí až k bezvědomí, křeče.

Orientačně zjistíme vážný nedostatek tekutin pomocí kožní řasy. Když prsty vytáhneme kůži do řasy, normálně se kůže okamžitě napne. Při nedostatku vody řasa zůstane „trčet“ a kůže se jen pozvolna vyrovnává. To je urgentní stav, kdy bývá nutné zahájit rehydrataci - obvykle pomocí speciálních roztoků nebo v podobě nitrožilní infuze. Nestačí dodávat pouze vodu, ale i sodík, případně draslík (sodík je důležitý pro udržení tekutin mimo buňky, draslík pro rovnováhu uvnitř buněk).
V domácích podmínkách můžeme jako první pomoc použít roztok z litru vody, v němž rozpustíme rovnou kávovou lžičku soli a přidáme šťávu z poloviny grapefruitu. Vždy musíme dbát, abychom případné ztráty vody uhradili.

Existují pravidla a dokonce složité výpočty, jak, kdy a kolik ztracené vody uhradit. Orientačně při venkovních teplotách nad 20°C, zvýšené tělesné teplotě lehce nad 37°C bychom měli vypít asi 3 litry tekutin. Při teplotách nad 25°C a horečce nad 38°C zhruba 3,5-4 litry. Při extrémní tělesné zátěži - sportu je doporučováno hradit tekutiny podle rozdílu hmotnosti.

Ideální nápoj neexistuje. Nejlepší je střídat několik oblíbených nápojů. Optimální je upíjet po celý den. Při velkém množství tekutin přijatých naráz se organismus snaží okamžitě nadbytečné vody zbavit, protože si ji neumí schovat.

1. Do pitného režimu můžeme začlenit: čaj černý, zelený, ovocný i bylinkový. Pozor, jaké bylinky ve směsi jsou - většina obsahuje stejné látky jako průmyslově vyráběné léky. Může dojit k předávkování (i populární třezalkou)!
Patří sem minerální a jiné balené vody, raději bez příchuti či lehce přislazené. Přes špatnou pověst vody z vodovodu, patříme k málo zemím, kde na většině území teče z kohoutku skutečně nezávadná a pitná (mnohde dokonce pitelná) voda. K celkovému příjmu tekutin počítáme i nepřesolené polévky a mléčné nápoje.

2. Druhou skupinou jsou nápoje, jejichž zařazení do pitného režimu je sporné - sladké limonády a nápoje obsahující kofein (organismus odvodňuje). Kávu si můžeme dát, ale kromě ní alespoň 8 sklenic vody.

3. Poslední skupinou jsou alkoholické nápoje. Nebudeme se snažit celé doporučené množství přijmout v podobě lihovin, ale jedna sklenice piva denně je zdravým nápojem! Podobně tomu je i s vínem, zejména červeným. Jedna sklenka prospěje zdraví a je prokázáno, že bioflavonoidy ve víně obsažené pomohou ochránit srdce a cévy před aterosklerózou a jejími následky.

Nejvíce vody (až 80 %) má v těle novorozenec. Dalo by se tedy říci, že věkem vlastně vysycháme. Tkáně totiž ztrácejí schopnost zadržovat vodu. To se v první řadě viditelně projeví na kůži - jejím ztenčováním a tvorbou vrásek. Snažíme se obnovit pružnost pleti drahými krémy, ale základ léčby je vždy stejný - správný pitný režim

Typy celulitidy a cviky

Zdá se vám, že vaše kůže na hýždích a stehnech už není tak pěkně pevná a hladká jako dříve? Objevují se na ní nepěkné dolíčky - pomerančová kůže? Pokud víte, jaký stupeň celulitidy vás ohrožuje, může proti tomu něco cíleně podniknout.

Který typ celulitidy vám vlastně konkrétně hrozí?

• 1. stadium - lehká celulitida: První známky celulitidy jsou záležitostí spíše pocitovou než viditelnou. Vnímáme tíhu v nohou, případně nás trápí studené nohy. Žádné konkrétní stopy celulitidy však zatím nejsou viditelné - ani když stojíme, ani když sedíme. Jen když třeba kůži na stehnech stiskneme mezi palcem a ukazováčkem, objeví se ojedinělé důlky. V takovém případě blahopřejeme. Správnou prevencí a proticelulidním programem nebude pomerančová kůže vaším problémem ani v budoucnu.
• 2. stadium - střední celulitida: Jaké jsou příznaky, podle nichž můžeme včas rozpoznat silnou pomerančovou kůži? Prohlubeninky, dolíčky a polštářky na hýždích, bocích a stehnech, které jsou vidět, když stojíme, aniž bychom museli kůži v těchto partiích jakkoli poštipovat. Ve druhé půli cyklu nohy zřetelně otékají. Kromě toho se objevují lehké modřiny a v noci nás často trápí křeče. Jen žádnou paniku! Také při této střední celulitidě může speciální program přinést viditelný úspěch a zlepšení. 
• 3. stadium - silná celulitida: Jediný pohled do zrcadla stačí, abychom zřetelně rozeznali pomerančovou kůži. Viditelné, a také hmatatelné jsou ztuhliny na stehnech, vpadlé, zarudlé nebo namodralé strije (podkožní trhlinky), které mohou sahat od boků přes hýždě až ke kolenům. Pokožka na nohách je povadlá a bolestivě reaguje už na slabý tlak - na podvazky, okraje podkolenek či samonosných punčoch. Neobávejte se, dokonce i proti takto silné celulitidě vám pomůže cílená SOS strategie. Hlavně musíte mít dostatečnou výdrž! 

S celulitidou můžeme úspěšně bojovat. Jednou z příčin vzniku typicky dolíčkovaté, celulitidou postižené pokožky je ztráta pružnosti vaziva, ve kterém se usazují zplodiny našeho organismu, které by správně měly být vyloučeny. Je tu ale i nadbytečná voda nebo tukové buňky, které tlakem působí proti horní vrstvě pokožky.
Pravidelná lymfodrenáž za použití masážních krémů napomůže opět správnému koloběhu lymfy. Speciálních krémů je na kosmetickém trhu hned několik.
Výsledkem ranních a večerních masáží, kdy jemným tlakem a drobnými krouživými pohyby postupujeme od kolen po stehna, je zeštíhlení a celkové vylepšení vzhledu problematických míst.
Každý, kdo touží po štíhlé a pevné postavě bez „pomerančové kůže“ například na stehnech, by neměl spoléhat pouze na krémy. Druhým ještě významnějším bojovníkem na cestě k cíli musí být sport. Ideální je směs cviků určených speciálně pro problematické oblasti našeho těla, které si dokážou poradit s celulitidou v každém stadiu.
Důležitá je vytrvalost při cvičení. Pohyb efektivně podporuje látkovou výměnu a zlepšuje lymfatickou cirkulaci. Speciální cviky pomohou velmi významně zpevnit formu nohou i zadečku. Dobře trénované svaly masírují při cvičení tkáně i pokožku přímo zevnitř.

Zaručené cviky, snadné a rychlé:

1. Lifting pozadí: položíme se na záda, nohy opřeme o nízkou stoličku nebo schůdek. Pravou nohu položíme přes levé koleno. Při výdechu sevřeme bříško a zadeček nadzdvihneme nad podlahu. Záda ale zůstávají rovná, neprohnutá! Tak vydržíme asi 3 sekundy, pak cvik desetkrát zopakujeme. Nyní nohy vyměníme a cvičíme jako prve. Vše opakujeme ve třech sériích po sobě.

2. Stehna: Postavíme se vzpříma a pro udržení rovnováhy si před tělem přidržíme svinutý ručník. Unožíme levou nohu co nejvýše (na úroveň boků) a snažíme se setrvat. Poté švihem přinožíme. Aniž bychom přestávali, opět unožíme a tak cvik desetkrát zopakujeme. Nyní vyměníme nohy a desetkrát provedeme tentýž cvik. Opět cvičíme vše ve třech sériích.

3. Boky: Postavíme se vzpříma, paty můžeme odlepit od podlahy. Co nejvíce se předkloníme, zadeček přitom tlačíme směrem dolů. Nohy stále udržujeme rovné, nepokrčujeme je. Pak se vrátíme do výchozí pozice a vše dvanáctkrát opakujeme.

4. Nohy: Postavíme se zpříma, pokrčené koleno vysoko zdvihneme až do úrovně beder a chvilku tak setrváme. Vypnutou nohou pak zanožíme a opět ji vysoko ohneme (do výše boků). Pravou i levou nohu procvičíme desetkrát, opět ve třech sériích.

5. Posílení zad a nohou: Postavíme se vzpříma, jednu napnutou nohu zanožíme a chvilku tak setrváme. Vrátíme se do výchozí pozice a aniž bychom přestávali, vše desetkrát zopakujeme.

Jak pečovat o nohy

Lidská noha je po srdci nejvíce zatěžovaným tělesným orgánem a zároveň je však i zanedbávanou částí těla. Proto už od nejútlejšího věku je třeba o nohy všestranně pečovat. Základem je (kromě hygieny) správná obuv. Ostatně lékaři bohužel věnují hodně času napravováním škod, které vznikají právě nošením špatné a noze nevyhovující obuvi.

Nádherné elegantní lodičky s vysokým úzkým podpatkem a úzkou špičkou sice vypadají na noze úžasně, ale po několika hodinách v nich většinou naše nohy dost trpí. Proto základem výběru každé obuvi je její účel: společenská obuv se nosí na slavnostní příležitosti, sportovní na hřiště a do práce je nutné volit rozumný kompromis podle druhu zaměstnání.
V práci trávíme nejvíce času, a proto bychom při výběru obuvi neměly šetřit. Ženy pracující v kanceláři by měly volit pohodlnou celokoženou obuv s tří- až čtyřcentimetrovým podpatkem. Pantofle s bambulkou ani jiné přezůvky do práce nepatří. Jde o typicky český (zlo)zvyk. Manažer v obleku a v pantoflích působí komicky stejně jako pečlivě upravená a nalíčená žena v módním kostýmu s látkovými barevnými papučkami, které navíc deformují nohu.

Podle čeho si tedy vybírat vhodnou obuv?

• Odpovídající velikost. Každá obuv by měla především mít dostatek prostoru pro prsty, aby se zabránilo jejich případným deformacím.
• Vhodný materiál. Zelenou by měla vždy dostat obuv, která je vyrobena z přírodních materiálů (kůže či textil). Takové boty jsou měkké, prodyšné a přizpůsobí se tvaru nohy.
• Dostatečná pružnost. Vyzkoušejte si, jestli v oblasti prstních kloubů, kde se noha při chůzi ohýbá, je obuv dostatečně pružná a ohebná. V opačném případě (tuhé a nepoddajné boty) riskujete nejen nepohodlnou chůzi, ale především deformované prsty.
• Úměrný podpatek. Pro každou ženu je pochopitelně „úměrná" jiná výška podpatku, ale odborníci se shodují na třech či čtyřech centimetrech (do společnosti může být samozřejmě podpatek mnohem vyšší). 
• Vhodný tvar. Nevhodně umístěné švy, neobvyklý střih či originální módní tvar svršku boty někdy noze „nesedí“. Máte-li zdravotní potíže, volte raději boty na šněrování, zip či sponu, které pak nohu zpevní a brání jejímu posunu v botě.

Výběr obuvi máte za sebou. Teď je třeba se zaměřit na péči, kterou byste měly nohám pravidelně věnovat. Pokud to neděláte, je právě teď čas všechno napravit. Naše nohy jsou často opomíjenou a přesto nejvíce namáhanou částí našeho těla. Nejen v létě, kdy nosíme otevřenou obuv, ale po celý rok si nejedna z nás přeje mít krásné, zdravé a upravené nohy bez popraskané tvrdé kůže a bolestivých otlaků.

Jak toho dosáhnout? Řešení je jednoduché: 1x týdně věnujte svým nohám 30 minut času (můžete přitom třeba sledovat svůj oblíbený program v televizi!) a ony vám tuto péči oplatí svou jemností a atraktivním vzhledem.
A co tedy můžete samy pro své nohy udělat? Stačí, když si napustíte menší množství teplé vody do umělohmotného umývadla, přidáte trochu speciální soli či jiného přípravku do koupele nebo pro velmi suché a rozpraskané nohy raději pár kapek koupelového oleje. Do lázně si ponořte nohy a vydržte tak dvacet minut. Potom jednoduše ztvrdlou kůži odstraníte pomocí pilníku na nohy s pemzou. V případě, že jsou nohy poměrně jemné, bez zrohovatělé kůže, stačí pouze obrušující krém na paty a nohy pak dobře opláchněte. Takto ošetřené nohy osušte ručníkem a upravte délku nehtů pomocí nůžtiček, popřípadě zapilujte. Nezapomeňte, že nehty stříháme do rovna, abychom předešly bolestivému zarůstání růžků nehtů a následnému zánětu nehtového valu. V závěru na nohy naneste změkčující nebo zjemňující krém a dobře je promasírujte. Krémů na nohy je na trhu dostatek, stačí si jen vybrat.

Krémy změkčují a zjemňují pokožku. Pravidelné používání pomáhá udržet ztvrdlou kůži pod kontrolou. Pro silnější účinek naneste více krému a navlékněte na nohy bavlněně ponožky, které si můžete ponechat přes noc. Ráno budete mile překvapeni jemností pokožky.

Po důkladném ošetření nohou můžete samozřejmě nehty nalakovat! Při použití tmavých barev naneste nejprve podkladový lak, nehty po odlakování pak nebudou nažloutlé. Efektně na nohou vypadá také tzv. francouzská manikúra. Bílým lakem lehce vytvořte na vnějším okraji nehtu proužek a pak alespoň dvakrát přelakujte světle růžovým lakem bez pečeti. Vaše nehty tak budou vypadat naprosto přirozeně! Při prvních známkách olupování, je třeba lak z nehtů odstranit. Oprýskaný lak rozhodně nepůsobí dobře a moc parády své nositelce neudělá.

Pro dokonalý pocit čistoty a svěžesti nezapomínejte na každodenní používání sprejů či pudrů s
antibakteriálním a deodoračním účinkem. Deodorační spreje jsou k dostání ve variantách pro ženy i pro muže, na nohy či k vystříkání bot některé firmy nabízejí univerzální přípravky pro všechny. Spreje většinou obsahují složky, které ničí bakterie a odstraňují nepříjemný zápach či potlačují pocení nohou a chrání pokožku před plísňovým onemocněním. Deodorační pudry sají přebytečnou vlhkost a udržují tak nohy suché a bez nepříjemného zápachu.

Pokud nechodíte pravidelně na pedikúru, dopřejte si ji alespoň před letní sezonou. Zkušená pedikérka vám kromě ošetření (koupel, odstranění ztvrdlé kůže, masáž, příp. nalakování nehtů) poradí, jak o nohy správně pečovat a jaké přípravky používat. A až budete mít pocit, že už vás nohy neunesou a že je máte neuvěřitelně těžké, zkuste blahodárný hydratační sprej proti únavě. Obnovuje mikrocirkulaci, odstraňuje únavu, odlehčuje a tonizuje nohy. Stačí jen protřepat flakon a kdykoli nastříkat na nohy (i přes punčochy). Pak nohy promasírujte od kotníků ke kolenům a budete se cítit skvěle!

Vyčerpání je diagnóza

Pod pojmem vyčerpanost se rozumí únava, nedostatek energie nebo pocit vysílení. Jiným důvodem mohou být i hormonální změny, nevhodné jednostranné redukční diety, či malá fyzická zdatnost.

V praxi se setkáváme se čtyřmi hlavními druhy vyčerpání:

• Fyziologické vyčerpání bývá způsobeno přepracováním,nedostatkem spánku,velkým, nebo i naopak velmi nízkým fyzickým zatížením. Člověk se často cítí vyčerpán i po práci či pobytu v zakouřeném a hlučném prostředí. Tento druh vyčerpání je přímo závislý na životním stylu. 
• Tělesné vyčerpání způsobují nemoci - ať už oběhové soustavy, nejčastěji choroby srdce a krevního oběhu, nebo chudokrevnost, metabolické potíže, mezi které patří např. cukrovka či nemoci štítné žlázy, a často se setkáváme s vyčerpáním při infekčních chorobách, bakteriálních, virových aj. Je důležité pátrat i po užívání léků, neboť některé mohou způsobovat vyčerpání jako vedlejší účinek. 
• Duševní vyčerpanost přinášejí stres, úzkost a duševní nemoci včetně depresí. 
• Smíšené vyčerpání vzniká kombinací předešlých kategorií. 

Vyčerpání trvající kratší dobu než jeden měsíc způsobují fyziologické důvody a zlepšením životního stylu příznaky zmizí. Na déletrvající únavě organismu se však podepisují fyzické nebo psychické příčiny.

Vyčerpání způsobené organickými nemocemi mívá progresivní průběh - příznaky se zhoršují a vyčerpanost se stupňuje odpoledne, zatímco po spánku dochází k určité úlevě.
Duševně vyčerpaní pacienti si stěžují, že nejvíce obtíží se dostavuje ráno. Spánkem si nijak neodpočinou, intenzita nevolností často velmi kolísá a nálada se stále udržuje v minusu. Cítíte-li se vyčerpaní, zamyslete se nad možnou příčinou. Někdy stačí více spánku, odpočinku a zanedlouho se vrátíte do správné kondice.

Na konci zimy může jít jen o typickou předjarní únavu. Důležitá je vhodná strava s dostatkem vitaminů a vlákniny, stejně jako omezení tuků. Při déletrvající vyčerpanosti je však třeba navštívit lékaře, který doporučí vhodná vyšetření a následnou léčbu (včetně úpravy životního režimu). Pozor na déletrvající rozladěnost.

Symptomy vyčerpanosti se dají včas rozeznat, i když se dostavují postupně a plíživě. Nepodceňujte je a nepřehlížejte. Čím déle nebudete příznakům věnovat pozornost, tím hůře se vám budou odstraňovat následky. Jelikož zrádnější než rozpoznání fyzického vyčerpání je zaznamenání psychických obtíží, připomínáme stavy, nad nimiž byste měli zpozornět:
■ špatně se soustředíte
■ cítíte nechuť ke své práci
■ bez příčiny se vám prudce změní nálada
■ stačí sebemenší záminka a vybouchnete vzteky
■ ovládá vás podezíravost a znechucení
■ máte pocit, že stále pracujete za někoho jiného
■ stahujete se do samoty
■ ztrácíte smysl pro humor
■ vidíte všechno černě
■ stále častěji saháte po skleničce alkoholu, cigaretě a prášcích
■ zpochybňujete hodnotu svých názorů
■ máte pocit prázdna, rozčarování a neúspěchu.

Poruchy spánku mohou naznačovat celkové vyčerpání. Skutečná potřeba spánku kolísá asi od 3 do 12 hodin a je u každého jedince jiná. Obecně potřebují více spát ženy. Narušený spánek může mít svůj původ v celé řadě psychických i tělesných problémů, a tak dříve než sáhnete po nějakém léku, kterým v podstatě organismus chemicky intoxikujete, vyzkoušejte tyto rady:

• Naučte se chodit spát v pravidelnou hodinu a zachovávejte pravidelný rituál ukládání se ke spánku. 
• Nestřídejte lůžka! Spěte tam, kde jste zvyklí.
• Před ulehnutím vynechte napínavou a vzrušující podívanou, snižujte pozvolna obrátky své aktivity, příliš se neštvěte a nenamáhejte. 
• Na noc je vhodná vlažná koupel. Před spaním omezte kávu, alkohol a další stimulující látky včetně Coca-Coly. 
• Neukládejte se ke spánku ani příliš unavení, ani hladoví. 
• V místnosti, kde spíte, by měla být tma, či alespoň šero. Optimální teplota v ložnici se pohybuje mezi 12-24 °C.
• Místnost předem vyvětrejte.
• Kdo má rád hudbu, nechť mu tlumeně vyhrává, ale nesmí rušit ostatní.
• Neusnete-li do půl hodiny, je lépe vstát a věnovat se jiné činnosti, rozhodně ne však na lůžku.
• Přes den raději nespěte. Až ulehnete, zavřete oči a klidně dýchejte. Představte si, že ležíte na louce, nebo v písku u moře. Krásně svítí slunce, jste příjemně unavení... Můžete myslet i na to, že stoupáte k vrcholu kopce, který se utápí v tmavě modré nebo hnědé barvě...