Také se vám zdá, že ačkoliv jste si v létě dopřávali stejně, nebo dokonce víc jídla než pak na podzim, dělalo vám menší potíže udržet si svoji váhu?
Pokud jste alespoň část dovolené strávili ve Středomoří, víte, že taková dieta je nejen zdravá a chutná, ale hlavně i nízkokalorická - každá ryba na roštu má rozhodně menší obsah energie než třeba svíčková s knedlíkem. Není třeba si ale zoufat, že v zimě je moře mnohem dál než v létě - stejné suroviny můžete zařadit do svého jídelníčku po celý rok. Chce to jen zlomit některé stereotypy v uvažování, například ty, podle nichž by vaše děti určitě daly přednost smaženému řízku před lehoučkou rybou, a proto je lépe ryby vůbec nekupovat.
Nešetřete na sobě. Víte-li, že některé jídlo prospěje vaší linii, nerozpakujte se ho pro sebe uvařit, i kdybyste ho pak měli jíst sami.
Nebojte se olivového oleje. Pár kapek na salátu váhu neohrozí, zato zelenina bez přídavku kvalitního rostlinného oleje nemůže naplno předvést, co v ní všechno je - některé vitaminy totiž přítomnost oleje bezpodmínečně potřebují, aby mohly být v těle dokonale využity.
Nebojte se ani jíst samotné olivy, pamatujte však, že ty opravdu obsahují hodně tuku. Proto si dopřejte vždy jen pár kousků!
Co se tedy doporučuje? Neodpírejte si ani sklenku (jednu!) vína. Zvláště červené má v malém množství příznivý antioxidační účinek na organismus. Bílé víno smíchané s vodou má zase mnohem méně kalorií.
A co si ještě můžete bez obav dopřát k jídlu? Celozrnný chléb, nízkotučné mléčné výrobky, mořské ryby ve velkém množství (vyjma těch velmi tučných, jako je například makrela).
Přirozeně zeleninové saláty, nejlépe dochucené bylinkami z oblasti Řecka. Prospějí vám i těstoviny upravené na italský nebo řecký způsob. Maso stačí tak jednou za dva týdny. Také na ovoci si můžete pochutnávat.
pondělí 29. dubna 2013
Masáž - pohodlí pro tělo a duši.
Proč se cítíme tak dobře a uvolněně, když se nás někdo dotýká? Zdá se, že vědci už na to našli odpověď: v kůži se nachází bezpočet receptorů, které při doteku vysílají signály přes rozvětvené nervové dráhy do mozku, kde podněcují tvorbu takzvaného hormonu štěstí - endorfinu a oxytocinu, který má na tělo mírně povzbuzující účinek. Zároveň se vylučují látky, které odbourávají adrenalin, vznikající v těle při stresu. Dodatečně se ve výzkumech také zjistilo, že jemné dotyky zvyšují duševní kapacitu a podporují schopnost soustředit se.
Jedním z nejpříjemnějších způsobů, jak se nechat hýčkat dotyky, je masáž. Předpokladem úspěchu je ale dobře vyhřátá místnost, protože při nižší teplotě tuhnou svaly, a také příjemná atmosféra, k níž přispěje teplé světlo a tichá, uklidňující hudba. Masáž v intimním prostředí s partnerem, který je vám blízký, může mít i silné afrodiziakální účinky (podpoříte je éterickými oleji z ylang-ylangu, růže a olejem neroli), proto se vyplatí osvojit si základy masáže, abyste se mohli navzájem rozmazlovat.
Příprava vonné masážní směsi není nijak složitá. Připravte si olivový, sezamový nebo slunečnicový olej a přidejte do něj několik kapek éterického oleje. Například cedrové dřevo mobilizuje zbytky sil po perném dni. Rozmarýn silně zvyšuje prokrvení, a proto by jej neměly používat osoby s vysokým tlakem a těhotné ženy. Po namáhavém a stresujícím dni se voňavou a jemnou masáží opět uklidníte. Vůně oleje z měsíčku lékařského, meruněk, pomerančů, klementinek a pšeničných klíčků, ovlivňuje v mozku centrum příjemných pocitů.
Každá masáž začíná lehkým rozetřením ohřáté emulze či krému po zádech. Pomalé pohyby uklidňují a zahřívají. Masírujte střídavě oběma dlaněmi, dlouhými pohyby od hýždí až po ramena a zpět. Pak začněte od bederní oblasti a postupujte podél páteře vzhůru. Opřete se o ruce celým tělem. Mezi prsty a dlaně sevřete nahoře ramenní svaly a jemně je promasírujte. Palci a bříšky prstů vyvíjejte na měkké tkáně a jednotlivé svaly střední až silný tlak. Stoupá při tom prokrvení těla, tkáně jsou lépe zásobovány výživnými látkami a naopak se z nich rychleji odstraňují škodlivé látky. Až budete pohyb vzhůru podél páteře opakovat potřetí, opřete se o svaly podle páteře zevní stranou palců. Postupujte malými kroužky.
Potom uchopte jednu ruku ležícího partnera a lehce ji ohněte tak, aby ležela na jeho zádech. Drobnými krouživými pohyby promasírujte svaly pod lopatkou a kolem ní. Pokrčenou ruku položte zpátky podél těla a totéž opakujte i s druhou rukou. Masáž ukončete dlouhými jemnými tahy podél páteře od hýždí vzhůru a dolů protisměrným pohybem obou rukou. Jemné hlazení prsty na závěr zvyšuje citlivost a zlepšuje uvědomění si vlastního těla.
Čistý prožitek - partner zaujme příjemnou a uvolněnou polohu na břiše, hlavu si položí na stranu. Teplýma rukama rozetřete emulzi nebo aromatický olej na horní část zad a potom ji dlouhým pohybem roztírejte od středu hrudní páteře přes trapézové svaly na ramena.
Jedním z nejpříjemnějších způsobů, jak se nechat hýčkat dotyky, je masáž. Předpokladem úspěchu je ale dobře vyhřátá místnost, protože při nižší teplotě tuhnou svaly, a také příjemná atmosféra, k níž přispěje teplé světlo a tichá, uklidňující hudba. Masáž v intimním prostředí s partnerem, který je vám blízký, může mít i silné afrodiziakální účinky (podpoříte je éterickými oleji z ylang-ylangu, růže a olejem neroli), proto se vyplatí osvojit si základy masáže, abyste se mohli navzájem rozmazlovat.
Příprava vonné masážní směsi není nijak složitá. Připravte si olivový, sezamový nebo slunečnicový olej a přidejte do něj několik kapek éterického oleje. Například cedrové dřevo mobilizuje zbytky sil po perném dni. Rozmarýn silně zvyšuje prokrvení, a proto by jej neměly používat osoby s vysokým tlakem a těhotné ženy. Po namáhavém a stresujícím dni se voňavou a jemnou masáží opět uklidníte. Vůně oleje z měsíčku lékařského, meruněk, pomerančů, klementinek a pšeničných klíčků, ovlivňuje v mozku centrum příjemných pocitů.
Každá masáž začíná lehkým rozetřením ohřáté emulze či krému po zádech. Pomalé pohyby uklidňují a zahřívají. Masírujte střídavě oběma dlaněmi, dlouhými pohyby od hýždí až po ramena a zpět. Pak začněte od bederní oblasti a postupujte podél páteře vzhůru. Opřete se o ruce celým tělem. Mezi prsty a dlaně sevřete nahoře ramenní svaly a jemně je promasírujte. Palci a bříšky prstů vyvíjejte na měkké tkáně a jednotlivé svaly střední až silný tlak. Stoupá při tom prokrvení těla, tkáně jsou lépe zásobovány výživnými látkami a naopak se z nich rychleji odstraňují škodlivé látky. Až budete pohyb vzhůru podél páteře opakovat potřetí, opřete se o svaly podle páteře zevní stranou palců. Postupujte malými kroužky.
Potom uchopte jednu ruku ležícího partnera a lehce ji ohněte tak, aby ležela na jeho zádech. Drobnými krouživými pohyby promasírujte svaly pod lopatkou a kolem ní. Pokrčenou ruku položte zpátky podél těla a totéž opakujte i s druhou rukou. Masáž ukončete dlouhými jemnými tahy podél páteře od hýždí vzhůru a dolů protisměrným pohybem obou rukou. Jemné hlazení prsty na závěr zvyšuje citlivost a zlepšuje uvědomění si vlastního těla.
Čistý prožitek - partner zaujme příjemnou a uvolněnou polohu na břiše, hlavu si položí na stranu. Teplýma rukama rozetřete emulzi nebo aromatický olej na horní část zad a potom ji dlouhým pohybem roztírejte od středu hrudní páteře přes trapézové svaly na ramena.
neděle 28. dubna 2013
Léčivá síla červeného vína
Bez antioxidantů by si hodný HDL cholesterol se zlým bráškou LDL těžko poradil. Proto bychom je měli tělu dodávat občas třeba i ve vinné sklence.
Trvalo dlouho, než se vědci celého světa konečně shodli na tvrzení, že trocha červeného vína denně může lidskému organismu pomoci v boji se škodlivým cholesterolem. Vinná réva je totiž jedním z nejvýznamnějších zdrojů antioxidantů a ty zase dovedou podpořit úsilí zdraví prospěšného cholesterolu vyhnat svého nehodného bratříčka.
Výzkumy dánských vědců jednoznačně prokázaly, že po požití dvou skleniček červeného vína denně se zvýší přísun antioxidantů ve srovnání s běžnou stravou dokonce o čtyřicet procent.
K podobným závěrům došla i britská Nadace pro srdce a například i tokijský Národní institut zdraví a výživy. Předpokládáme, že pití červeného vína může významně snížit nebezpečí aterosklerózy a počet onemocnění srdce a cév.
Neznamená to však, že v rámci snahy o železné zdraví vypijeme každý den rovnou třeba celou láhev. Nic se nemá přehánět, jak říká jedno lidové rčení. A platí to i o víně. Alkoholismus je totiž také nemoc.
Trvalo dlouho, než se vědci celého světa konečně shodli na tvrzení, že trocha červeného vína denně může lidskému organismu pomoci v boji se škodlivým cholesterolem. Vinná réva je totiž jedním z nejvýznamnějších zdrojů antioxidantů a ty zase dovedou podpořit úsilí zdraví prospěšného cholesterolu vyhnat svého nehodného bratříčka.
Výzkumy dánských vědců jednoznačně prokázaly, že po požití dvou skleniček červeného vína denně se zvýší přísun antioxidantů ve srovnání s běžnou stravou dokonce o čtyřicet procent.
K podobným závěrům došla i britská Nadace pro srdce a například i tokijský Národní institut zdraví a výživy. Předpokládáme, že pití červeného vína může významně snížit nebezpečí aterosklerózy a počet onemocnění srdce a cév.
Neznamená to však, že v rámci snahy o železné zdraví vypijeme každý den rovnou třeba celou láhev. Nic se nemá přehánět, jak říká jedno lidové rčení. A platí to i o víně. Alkoholismus je totiž také nemoc.
Žádná nuda kolem nudy
Teprve v 18. století se odvážili ozvat francouzští osvícenci a zvolali po přirozenějším životě. Diderot tehdy dokonce prohlásil: „Přirozený oděv - to je lidská kůže." Samozřejmě však ještě notnou chvíli trvalo, než se objevili první naháči na plážích severní Evropy.
Nejraději se nudí Němci. Před 100 lety založil Richard Ungwitter v Německu kemp Nudonaturistické aliance. Adolf Koch pak v roce 1905 zřídil naturistické středisko, ale teprve po patnácti letech obdržel oficiální souhlas provozovat integrovaný a kolektivní naturismus. V Německu pak hnutí dosáhlo nebývalého rozmachu a dnes má v této zemi zhruba 12 milionů přívrženců. Těžko říci, proč se právě v Německu myšlenka naturismu tak rychle uchytila. Možná kvůli studenému moři a chladnému větru. Mokré plavky studily, a tak dolů s nimi. Určitě na tom něco bude, vždyť i lékaři přece upozorňují, že dlouhé vysedávání v mokrých plavkách není zdravé a může dokonce vést k různým, především gynekologickým potížím.
Jít na „nudu" nebylo jen tak. To, co vědí lékaři, věděly zřejmě dávno před nástupem masového turismu i Bulharky. Věřily na blahodárné účinky slunce a mořské vody, a tak se chodily nahaté vyhřívat na horký písek. Jediné, co na jejich existenci upozorňovalo, byla dřevěná cedule „Eva pláž", zapíchnutá v písku. Pro stále více turistů z ostatních bratrských států to však byla v šedesátých letech nevídaná atrakce. Tolik nahatých ženských najednou! A co teprve, když jejich řady omládly o odvážné rekreantky ze Sofie a o sošné Češky a Polky! To i důstojní otcové od rodin odhodili veškeré zábrany a plížili se po skalách s fotoaparáty, navlékali si potápěcí brýle, aby se najednou vynořili, „zcela náhodou", uprostřed koupajících se žen. Byly to odvážné kousky, protože především starší Bulharky se jen tak okukovat nedaly. Nadávky i kameny svištěly vzduchem a mnohdy nebožáka hnaly statné děvy s klackem v ruce, samozřejmě nahé, až do kempu.
Nudismus byl za minulého režimu jedinou povolenou rozmařilostí, které obyvatelé NDR plně využívali. Těžko proto chápali, proč nemohou se svou rodinou na Eva pláž mezi Bulharky. Byla jim vyhrazena „Adam pláž". Ale aspoň něco. To my, Češi, jsme neměli vůbec nic. U nás byla propagace nudismu a naturismu v té době zakázána, a proto také nekompromisně pronásledována. Těch pár odvážlivců, kteří se svlékali na pražském „Šeberáku" nebo na středočeské „Americe", totiž muselo být vždy připraveno k rychlému útěku před policisty, kteří naštěstí většinou nebyli tak úspěšní jako Louis de Funés ve filmu Četník ze Saint Tropez. Konečně - kdo se mermomocí chtěl „nudit", mohl jezdit na nudistické pláže do NDR, šťastnější dokonce do Jugoslávie.
Definice praví, že naturismus je způsob života v souladu s přírodou, propagující přirozenost přírody a lidského těla. Jeho hlavním projevem je nahota spojená s úctou k sobě samému stejně jako s respektem vůči svému okolí a životnímu prostředí. S nudisty pak mají společné to, že jsou oba milovníky koupání a slunění bez plavek. Naturisté prý ale chtějí ještě něco víc, než jen svléknout oděv. Neměli by být stoupenci zabetonování celého zemského povrchu, ale ani divokými muži, kteří mávají kyjem před svou jeskyní. Měl by to být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty.
I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil. Lidé jsou smířlivější. Paradoxem však je, že na plážích bývalé NDR se vůči nudistům usadila nevraživost. Němci ze západní části země totiž nikdy tolik jako východní Němci nahotě neholdovali, a tak se ti prudérnější dnes cítí na Rujáně poněkud šokováni. Zato v Bulharsku vedle sebe na pláži najdete jak „textiláky", tak ženy „nahoře bez", a jen o kousek dál naháče. Nikoho to už moc nevzrušuje a „šmírákům", zdá se, definitivně odzvonilo.
Naturista by měl být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty. Časy se mění I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil.
I u nás se ledy pohnuly a víc než před dvaceti lety vznikla Unie naturistů Čech a Moravy, která kromě jiného spolupracuje s naturistickým hnutím ve světě a vydává svůj členský časopis Naturista. A protože naturisté jsou tvorové družní, mají dokonce svou cestovní kancelář. Ta pro ně pořádá zájezdy do naturistických středisek a na nudistické pláže, a to nejen do tradičního Chorvatska, ale i do jiných koutů světa, třeba do Španělska, USA či Austrálie. Kromě ní u nás působí řada dalších cestovek, které mají ve své nabídce některé naturistické objekty. Členové unie však pořádají společná setkání i během roku. Většinou spojená, jak jinak, s koupáním a saunováním.
Psychologové tvrdí, že na nahotě není nic nepřirozeného. Záleží jen na tom, jak velká je míra našeho studu a jaký vztah k svému tělu máme. Určitý stupeň stydlivosti je totiž přirozený, i když dětem bychom rozhodně neměli vštěpovat, že nahota je něco zvráceného. Důležité především je, jestli se chceme svléknout, nebo nikoliv. Jde tedy o míru svobody a respektu druhých, o umění žít si po svém.
Nejlépe to asi ve svém článku „Holandská pláž" kdysi vyjádřil Jaroslav Hutka: „Uvědomil jsem si na obě strany nedohlednou pláž plnou lidí. Nahých, polonahých, v plavkách, v šatech. Babička byla nahá a vnučka měla legrační dvoudílné plavky. Celé mi to začínalo připadat bláznivé. Tito lidé mluvící holandsky se necítí jako objekt pozorovaný svým okolím. Cítí se jako subjekt, který žije ve svém okolí tak, aby si připadal dobře, aby se cítil svobodný, aby se cítil sám sebou. Nepřesvědčují šestileté děvčátko, že nemá co skrývat, a nenutí stařenu skrývat to, co pokrytecky považujeme za ostudu. Společnost je pro ně prostor k tomu, aby si každý žil a připadal podle své představy. Bez křeče, bez křiku, bez reklamy."
Nejraději se nudí Němci. Před 100 lety založil Richard Ungwitter v Německu kemp Nudonaturistické aliance. Adolf Koch pak v roce 1905 zřídil naturistické středisko, ale teprve po patnácti letech obdržel oficiální souhlas provozovat integrovaný a kolektivní naturismus. V Německu pak hnutí dosáhlo nebývalého rozmachu a dnes má v této zemi zhruba 12 milionů přívrženců. Těžko říci, proč se právě v Německu myšlenka naturismu tak rychle uchytila. Možná kvůli studenému moři a chladnému větru. Mokré plavky studily, a tak dolů s nimi. Určitě na tom něco bude, vždyť i lékaři přece upozorňují, že dlouhé vysedávání v mokrých plavkách není zdravé a může dokonce vést k různým, především gynekologickým potížím.
Jít na „nudu" nebylo jen tak. To, co vědí lékaři, věděly zřejmě dávno před nástupem masového turismu i Bulharky. Věřily na blahodárné účinky slunce a mořské vody, a tak se chodily nahaté vyhřívat na horký písek. Jediné, co na jejich existenci upozorňovalo, byla dřevěná cedule „Eva pláž", zapíchnutá v písku. Pro stále více turistů z ostatních bratrských států to však byla v šedesátých letech nevídaná atrakce. Tolik nahatých ženských najednou! A co teprve, když jejich řady omládly o odvážné rekreantky ze Sofie a o sošné Češky a Polky! To i důstojní otcové od rodin odhodili veškeré zábrany a plížili se po skalách s fotoaparáty, navlékali si potápěcí brýle, aby se najednou vynořili, „zcela náhodou", uprostřed koupajících se žen. Byly to odvážné kousky, protože především starší Bulharky se jen tak okukovat nedaly. Nadávky i kameny svištěly vzduchem a mnohdy nebožáka hnaly statné děvy s klackem v ruce, samozřejmě nahé, až do kempu.
Nudismus byl za minulého režimu jedinou povolenou rozmařilostí, které obyvatelé NDR plně využívali. Těžko proto chápali, proč nemohou se svou rodinou na Eva pláž mezi Bulharky. Byla jim vyhrazena „Adam pláž". Ale aspoň něco. To my, Češi, jsme neměli vůbec nic. U nás byla propagace nudismu a naturismu v té době zakázána, a proto také nekompromisně pronásledována. Těch pár odvážlivců, kteří se svlékali na pražském „Šeberáku" nebo na středočeské „Americe", totiž muselo být vždy připraveno k rychlému útěku před policisty, kteří naštěstí většinou nebyli tak úspěšní jako Louis de Funés ve filmu Četník ze Saint Tropez. Konečně - kdo se mermomocí chtěl „nudit", mohl jezdit na nudistické pláže do NDR, šťastnější dokonce do Jugoslávie.
Definice praví, že naturismus je způsob života v souladu s přírodou, propagující přirozenost přírody a lidského těla. Jeho hlavním projevem je nahota spojená s úctou k sobě samému stejně jako s respektem vůči svému okolí a životnímu prostředí. S nudisty pak mají společné to, že jsou oba milovníky koupání a slunění bez plavek. Naturisté prý ale chtějí ještě něco víc, než jen svléknout oděv. Neměli by být stoupenci zabetonování celého zemského povrchu, ale ani divokými muži, kteří mávají kyjem před svou jeskyní. Měl by to být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty.
I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil. Lidé jsou smířlivější. Paradoxem však je, že na plážích bývalé NDR se vůči nudistům usadila nevraživost. Němci ze západní části země totiž nikdy tolik jako východní Němci nahotě neholdovali, a tak se ti prudérnější dnes cítí na Rujáně poněkud šokováni. Zato v Bulharsku vedle sebe na pláži najdete jak „textiláky", tak ženy „nahoře bez", a jen o kousek dál naháče. Nikoho to už moc nevzrušuje a „šmírákům", zdá se, definitivně odzvonilo.
Naturista by měl být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty. Časy se mění I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil.
I u nás se ledy pohnuly a víc než před dvaceti lety vznikla Unie naturistů Čech a Moravy, která kromě jiného spolupracuje s naturistickým hnutím ve světě a vydává svůj členský časopis Naturista. A protože naturisté jsou tvorové družní, mají dokonce svou cestovní kancelář. Ta pro ně pořádá zájezdy do naturistických středisek a na nudistické pláže, a to nejen do tradičního Chorvatska, ale i do jiných koutů světa, třeba do Španělska, USA či Austrálie. Kromě ní u nás působí řada dalších cestovek, které mají ve své nabídce některé naturistické objekty. Členové unie však pořádají společná setkání i během roku. Většinou spojená, jak jinak, s koupáním a saunováním.
Psychologové tvrdí, že na nahotě není nic nepřirozeného. Záleží jen na tom, jak velká je míra našeho studu a jaký vztah k svému tělu máme. Určitý stupeň stydlivosti je totiž přirozený, i když dětem bychom rozhodně neměli vštěpovat, že nahota je něco zvráceného. Důležité především je, jestli se chceme svléknout, nebo nikoliv. Jde tedy o míru svobody a respektu druhých, o umění žít si po svém.
Nejlépe to asi ve svém článku „Holandská pláž" kdysi vyjádřil Jaroslav Hutka: „Uvědomil jsem si na obě strany nedohlednou pláž plnou lidí. Nahých, polonahých, v plavkách, v šatech. Babička byla nahá a vnučka měla legrační dvoudílné plavky. Celé mi to začínalo připadat bláznivé. Tito lidé mluvící holandsky se necítí jako objekt pozorovaný svým okolím. Cítí se jako subjekt, který žije ve svém okolí tak, aby si připadal dobře, aby se cítil svobodný, aby se cítil sám sebou. Nepřesvědčují šestileté děvčátko, že nemá co skrývat, a nenutí stařenu skrývat to, co pokrytecky považujeme za ostudu. Společnost je pro ně prostor k tomu, aby si každý žil a připadal podle své představy. Bez křeče, bez křiku, bez reklamy."
Jak ušetřit v domácnosti
Aniž si to uvědomujeme, denně v našem bytě proteče zbytečně spousta vody, nesmyslně se prosvítí moře světla, v zimě nám uteče mnoho tepla. Přitom by kolikrát přece stačilo tak málo a na své domácnosti bychom ušetřili!
Někde nám kape kohoutek? Pokud pod něj položíme kávový šálek, který se naplní za 10 minut, znamená to, že ročně pouze tímto jediným kohoutkem v našem bytě proteče zbytečně 12 000 litrů vody, tedy takové množství, které by vystačilo na 52 koupelí. Nechceme-li tedy zbytečně plýtvat vodou a zároveň šetřit svou kapsu, kontrolujme a pravidelně vyměňujme těsnění u kapajících kohoutků
Vodné a stočné. Tato dvě slova všichni známe, často však nevíme, co vlastně znamenají.
■ Vodné je platba za vodu dodávanou z veřejného vodovodu. Platí se jím výroba a distribuce pitné vody.
■ Stočné platíme za odvádění vody veřejnou kanalizací. Tedy za odvedení odpadní vody a její čištění.
K naší nelibosti obě položky neustále stoupají. Proto se řiďme heslem: kohoutek otevřít a rychle zavřít! Nejvíce vody vyplýtváme, necháme-li jí klidně stovky litrů protékat bezúčelně do odpadu. Zatímco například čekáme, než se voda odtočí, aby byla studená, uteče minimálně deset litrů, při čištění zubů je to už 19 litrů. Myjeme-li nádobí pod tekoucí vodou, uteče téměř 120 litrů vody do odpadu. Takové množství úplně stačí na umytí celého auta. Přitom při mytí nádobí nám pomůže, když si vodu natočíme do dřezu. V případě, že naplníme celou myčku nádobí na jedno mytí, je také úsporná.
Chceme-li studenou vodu na pití, natočíme ji do láhve a dáme do ledničky. Páková baterie je dnes již samozřejmostí. Pokud ji ještě nemáte, určitě si ji pořiďte. Při regulaci teploty se tak spotřebuje daleko méně vody než u běžných baterií. Pomůže i úsporná hlavice.
Největší spotřeba pitné vody v domácnosti je však na WC. Každé spláchnutí totiž znamená 10 litrů vody. Přitom zhruba 20 % všech nádrží na WC netěsní a většinou si toho nikdo z nás ani nevšimne. Chceme-li si zjistit, jak jsme na tom se svou nádrží, stačí na to docela malý trik. Do nádrže přidáme pár kapek jedlé barvy na pečivo. Objeví-li se v míse po 15 minutách zbarvená voda, je vše jasné. Dnes už však lze běžně koupit šetřící nádrže se stop ventilem. Pro „malé" spláchnutí pak stačí pouze 3 litry, pro „velké" se použije celá nádrž - tedy 10 litrů. Máme-li ale doma horní nádrž, můžeme si do ní pořídit dvoustupňový regulátor se stejným efektem. A pro kutily je tu ještě jednoduchý recept: do nádrže vložte plastovou láhev s menšími kameny. Obsah nádrže se tak zmenší a bude napouštět méně vody na jedno spláchnutí.
Při sprchování se spotřebuje každou minutu až 20 litrů vody, a jestliže sprchování trvá nejméně 5 minut, je to až 100 litrů vody. Sprchujeme-li se jednou denně (což bychom měli nyní v létě se třemi vykřičníky), představuje spotřebu vody asi 37 000 litrů ročně. Pořádná koupel ve vaně však spotřebuje ještě více - asi dvakrát tolik vody. Chceme-li ušetřit, nebudeme tedy zanedbávat svou hygienu, zvolíme však raději sprchu než koupel a ještě si koupíme nástavnou sprchovou hlavici. Tato hlavice má nízký průtok vody, protože se do ní přidává vzduch. Tím se jí spotřebuje asi o polovinu méně než normálně. Je možné vybrat si mezi hlavicemi s několika stupni regulace. Dodejme ještě, že hlavice navíc mají i masážní účinky.
Životní prostředí znečištěné tepelnými elektrárnami, nebezpečný odpad z jaderných elektráren a z mnoha dalších lidských produktů představují pro nás velké riziko. A čím méně budeme šetřit energií u nás doma, tím větší bude. Víte, jaká část energie ze žárovky se spotřebovává na svícení? Pouze jedna desetina! Je-li pak stowattová žárovka rozsvícena půl dne každý den v roce, spotřebuje tolik elektřiny, na kterou se musí spálit 1820 kg uhlí. Naštěstí je klasickým žárovkám odzvoněno a jejich výroba skončila. V obchodech je velké množství úsporných žárovek a světel, ze kterých si do naší domácnosti určitě některé vybereme.
Stěží si uvědomíme, jak velká je spotřeba elektřiny při zbytečném otevírání ledničky. Vždyť ji v průměru denně otevřeme až dvaadvacetkrát! Při každém otevření se uvnitř vymění studený vzduch za teplý. Chladnička pak musí vydat novou energii na ochlazení. Také prázdná lednička spotřebovává více energie, protože potraviny vstřebávají studený vzduch a udržují ho uvnitř. Spirály vzadu za ledničkou, které berou z vnitřku lednice teplo a udržují v ní chlad, jsou často zaprášené až hanba. Fungují pak ale daleko hůře. Věnujme trochu pozornosti jejich údržbě.
Šetříme i při vaření. Pokaždé, když otevřeme troubu, abychom se podívali na jídlo, unikne dvířky horký vzduch a teplota se sníží o 25-50°C. Pak je třeba hodně elektřiny nebo plynu, aby se teplo znovu doplnilo. Také staré netěsnící trouby nám poskytují medvědí službu. Naopak horkovzdušná trouba ušetří nejen energii, ale také náš čas. Vždyť v ní můžeme péci hned několik plechů najednou.
Přikrytý hrnec s vodou se ohřeje mnohem rychleji než nepřikrytý a také spotřebuje méně energie. Při vaření je dobré používat varné sklo, tlakové hrnce a keramické nádoby. Dno hrnce, ve kterém vaříme, by pak mělo mít stejnou velikost jako hořák.
Není tu moc teplo? Říkáte si, že je to uprostřed horkého léta trochu provokativní otázka? Ale známe přece - „až se zima zeptá, co jsi dělal v létě"! Projděme si proto v klidu a prázdninové pohodě náš byt. Jak příště zabránit úniku tepla? Utíká nám přece všude - okny, dveřmi. Pokud máme možnost, pořídíme si proto plastová okna. Jsou sice dražší, ale jako dlouhodobá investice se rozhodně vyplatí. Tam, kde to nejde, zaměříme se všude na dobré těsnění. Abychom mohli v noci stáhnout topení a nebyla nám přitom zima, použijeme rolety či závěsy. Ty pokoj navíc trochu „vyteplí".
Někde nám kape kohoutek? Pokud pod něj položíme kávový šálek, který se naplní za 10 minut, znamená to, že ročně pouze tímto jediným kohoutkem v našem bytě proteče zbytečně 12 000 litrů vody, tedy takové množství, které by vystačilo na 52 koupelí. Nechceme-li tedy zbytečně plýtvat vodou a zároveň šetřit svou kapsu, kontrolujme a pravidelně vyměňujme těsnění u kapajících kohoutků
Vodné a stočné. Tato dvě slova všichni známe, často však nevíme, co vlastně znamenají.
■ Vodné je platba za vodu dodávanou z veřejného vodovodu. Platí se jím výroba a distribuce pitné vody.
■ Stočné platíme za odvádění vody veřejnou kanalizací. Tedy za odvedení odpadní vody a její čištění.
K naší nelibosti obě položky neustále stoupají. Proto se řiďme heslem: kohoutek otevřít a rychle zavřít! Nejvíce vody vyplýtváme, necháme-li jí klidně stovky litrů protékat bezúčelně do odpadu. Zatímco například čekáme, než se voda odtočí, aby byla studená, uteče minimálně deset litrů, při čištění zubů je to už 19 litrů. Myjeme-li nádobí pod tekoucí vodou, uteče téměř 120 litrů vody do odpadu. Takové množství úplně stačí na umytí celého auta. Přitom při mytí nádobí nám pomůže, když si vodu natočíme do dřezu. V případě, že naplníme celou myčku nádobí na jedno mytí, je také úsporná.
Chceme-li studenou vodu na pití, natočíme ji do láhve a dáme do ledničky. Páková baterie je dnes již samozřejmostí. Pokud ji ještě nemáte, určitě si ji pořiďte. Při regulaci teploty se tak spotřebuje daleko méně vody než u běžných baterií. Pomůže i úsporná hlavice.
Největší spotřeba pitné vody v domácnosti je však na WC. Každé spláchnutí totiž znamená 10 litrů vody. Přitom zhruba 20 % všech nádrží na WC netěsní a většinou si toho nikdo z nás ani nevšimne. Chceme-li si zjistit, jak jsme na tom se svou nádrží, stačí na to docela malý trik. Do nádrže přidáme pár kapek jedlé barvy na pečivo. Objeví-li se v míse po 15 minutách zbarvená voda, je vše jasné. Dnes už však lze běžně koupit šetřící nádrže se stop ventilem. Pro „malé" spláchnutí pak stačí pouze 3 litry, pro „velké" se použije celá nádrž - tedy 10 litrů. Máme-li ale doma horní nádrž, můžeme si do ní pořídit dvoustupňový regulátor se stejným efektem. A pro kutily je tu ještě jednoduchý recept: do nádrže vložte plastovou láhev s menšími kameny. Obsah nádrže se tak zmenší a bude napouštět méně vody na jedno spláchnutí.
Při sprchování se spotřebuje každou minutu až 20 litrů vody, a jestliže sprchování trvá nejméně 5 minut, je to až 100 litrů vody. Sprchujeme-li se jednou denně (což bychom měli nyní v létě se třemi vykřičníky), představuje spotřebu vody asi 37 000 litrů ročně. Pořádná koupel ve vaně však spotřebuje ještě více - asi dvakrát tolik vody. Chceme-li ušetřit, nebudeme tedy zanedbávat svou hygienu, zvolíme však raději sprchu než koupel a ještě si koupíme nástavnou sprchovou hlavici. Tato hlavice má nízký průtok vody, protože se do ní přidává vzduch. Tím se jí spotřebuje asi o polovinu méně než normálně. Je možné vybrat si mezi hlavicemi s několika stupni regulace. Dodejme ještě, že hlavice navíc mají i masážní účinky.
Životní prostředí znečištěné tepelnými elektrárnami, nebezpečný odpad z jaderných elektráren a z mnoha dalších lidských produktů představují pro nás velké riziko. A čím méně budeme šetřit energií u nás doma, tím větší bude. Víte, jaká část energie ze žárovky se spotřebovává na svícení? Pouze jedna desetina! Je-li pak stowattová žárovka rozsvícena půl dne každý den v roce, spotřebuje tolik elektřiny, na kterou se musí spálit 1820 kg uhlí. Naštěstí je klasickým žárovkám odzvoněno a jejich výroba skončila. V obchodech je velké množství úsporných žárovek a světel, ze kterých si do naší domácnosti určitě některé vybereme.
Stěží si uvědomíme, jak velká je spotřeba elektřiny při zbytečném otevírání ledničky. Vždyť ji v průměru denně otevřeme až dvaadvacetkrát! Při každém otevření se uvnitř vymění studený vzduch za teplý. Chladnička pak musí vydat novou energii na ochlazení. Také prázdná lednička spotřebovává více energie, protože potraviny vstřebávají studený vzduch a udržují ho uvnitř. Spirály vzadu za ledničkou, které berou z vnitřku lednice teplo a udržují v ní chlad, jsou často zaprášené až hanba. Fungují pak ale daleko hůře. Věnujme trochu pozornosti jejich údržbě.
Šetříme i při vaření. Pokaždé, když otevřeme troubu, abychom se podívali na jídlo, unikne dvířky horký vzduch a teplota se sníží o 25-50°C. Pak je třeba hodně elektřiny nebo plynu, aby se teplo znovu doplnilo. Také staré netěsnící trouby nám poskytují medvědí službu. Naopak horkovzdušná trouba ušetří nejen energii, ale také náš čas. Vždyť v ní můžeme péci hned několik plechů najednou.
Přikrytý hrnec s vodou se ohřeje mnohem rychleji než nepřikrytý a také spotřebuje méně energie. Při vaření je dobré používat varné sklo, tlakové hrnce a keramické nádoby. Dno hrnce, ve kterém vaříme, by pak mělo mít stejnou velikost jako hořák.
Není tu moc teplo? Říkáte si, že je to uprostřed horkého léta trochu provokativní otázka? Ale známe přece - „až se zima zeptá, co jsi dělal v létě"! Projděme si proto v klidu a prázdninové pohodě náš byt. Jak příště zabránit úniku tepla? Utíká nám přece všude - okny, dveřmi. Pokud máme možnost, pořídíme si proto plastová okna. Jsou sice dražší, ale jako dlouhodobá investice se rozhodně vyplatí. Tam, kde to nejde, zaměříme se všude na dobré těsnění. Abychom mohli v noci stáhnout topení a nebyla nám přitom zima, použijeme rolety či závěsy. Ty pokoj navíc trochu „vyteplí".
sobota 27. dubna 2013
Pro krásu do přírody
Vycházka do přírody bývá zábavnější, pokud má konkrétní cíl. Může to být houbový les, rybník ke koupání, příjemná zahradní restaurace, nebo taky výprava za bylinkami, které pomáhají pleti nebo vlasům. Které to jsou a jak s nimi naložíme?
Bříza
Březovou vodu a její příznivý účinek na pokožku hlavy a kvalitu vlasů zná dobře generace dříve narozených. My si můžeme z březových listů připravit výluh a použít jej jako balzám na vlasy. Nasbírané březové listy usušíme v polostínu na sítu a máme celoroční vlastní zásobu. Jednu až dvě polévkové lžíce rozdrcených suchých březových listů (nebo hrst čerstvých) přelijeme šálkem vroucí vody, necháme čtvrt hodiny vyluhovat a pak přecedíme. Jako poslední oplach po umytí hlavy zmírňuje březový výluh vypadávání vlasů a tvorbu lupů.
Olše lepkavá
Mladé listy z olše obsahují organické kyseliny, cukry, třísloviny, minerální soli a další sloučeniny, působící především jako dezinfekce. Používají se do domácích pleťových masek, určených zejména pro mastnou pleť se sklony k akné. Vroucí vodou (0,5 l) přelijeme hrst (50 g) mladých listů. Vlažný nálev pak smícháme s ovesnou moukou na hustou kaši. Aplikujeme v tenčí vrstvě na obličej a dekolt (vynecháme okolí očí) a necháme působit 15 minut. Maska dobře čistí a napíná pleť, rovnoměrně prokrvuje pokožku a výrazně omezuje začínající záněty ucpaných pórů. Vodní výluh můžeme použít také jako přísadu do vlasové koupele, zejména když trpíme zvýšenou tvorbou kožního mazu a výskytem mastných lupů.
Lípa malolistá
Trháme celá okvětí i s blanitými listeny. Sušíme je ve stínu tak, aby si droga zachovala zlatavou barvu a medovou vůni. Dvě hrsti čerstvého lipového květu (50 g sušeného) přelijeme litrem horké vody a necháme vyluhovat půl hodiny. Výluh pak můžeme zředit a použít jako vlasovou koupel. Vlasy jsou po vysušení lesklé, pružné a voní po medu.
Jitrocel
Jitrocel je významná léčivka s protizánětlivými a dezinfekčními účinky. Na zanícená místa pokožky stačí přiložit nastříhané listy, které jsme podrtili v porcelánovém (laboratorním) hmoždíři.
Fenykl
Fenyklová semena mají své uplatnění nejen v kuchyni, ale také v kosmetice - pro své čisticí a antiseptické účinky. Koncentrovaný čaj z podrcených semen může být součástí pleťových masek, případně jej lze použít jako obklad na opuchlé oči.
Růže
Květy růže obsahují kromě jiného i hydratační složku pektin. Posilující a osvěžující odvar z růžových okvětních lístků proto ocení zejména zralejší pleť. Vlažná koupel ve vaně s poházenými růžovými okvětními lístky působí relaxačně v každém věku a na každý typ pleti.
Bříza
Březovou vodu a její příznivý účinek na pokožku hlavy a kvalitu vlasů zná dobře generace dříve narozených. My si můžeme z březových listů připravit výluh a použít jej jako balzám na vlasy. Nasbírané březové listy usušíme v polostínu na sítu a máme celoroční vlastní zásobu. Jednu až dvě polévkové lžíce rozdrcených suchých březových listů (nebo hrst čerstvých) přelijeme šálkem vroucí vody, necháme čtvrt hodiny vyluhovat a pak přecedíme. Jako poslední oplach po umytí hlavy zmírňuje březový výluh vypadávání vlasů a tvorbu lupů.
Olše lepkavá
Mladé listy z olše obsahují organické kyseliny, cukry, třísloviny, minerální soli a další sloučeniny, působící především jako dezinfekce. Používají se do domácích pleťových masek, určených zejména pro mastnou pleť se sklony k akné. Vroucí vodou (0,5 l) přelijeme hrst (50 g) mladých listů. Vlažný nálev pak smícháme s ovesnou moukou na hustou kaši. Aplikujeme v tenčí vrstvě na obličej a dekolt (vynecháme okolí očí) a necháme působit 15 minut. Maska dobře čistí a napíná pleť, rovnoměrně prokrvuje pokožku a výrazně omezuje začínající záněty ucpaných pórů. Vodní výluh můžeme použít také jako přísadu do vlasové koupele, zejména když trpíme zvýšenou tvorbou kožního mazu a výskytem mastných lupů.
Lípa malolistá
Trháme celá okvětí i s blanitými listeny. Sušíme je ve stínu tak, aby si droga zachovala zlatavou barvu a medovou vůni. Dvě hrsti čerstvého lipového květu (50 g sušeného) přelijeme litrem horké vody a necháme vyluhovat půl hodiny. Výluh pak můžeme zředit a použít jako vlasovou koupel. Vlasy jsou po vysušení lesklé, pružné a voní po medu.
Jitrocel
Jitrocel je významná léčivka s protizánětlivými a dezinfekčními účinky. Na zanícená místa pokožky stačí přiložit nastříhané listy, které jsme podrtili v porcelánovém (laboratorním) hmoždíři.
Fenykl
Fenyklová semena mají své uplatnění nejen v kuchyni, ale také v kosmetice - pro své čisticí a antiseptické účinky. Koncentrovaný čaj z podrcených semen může být součástí pleťových masek, případně jej lze použít jako obklad na opuchlé oči.
Růže
Květy růže obsahují kromě jiného i hydratační složku pektin. Posilující a osvěžující odvar z růžových okvětních lístků proto ocení zejména zralejší pleť. Vlažná koupel ve vaně s poházenými růžovými okvětními lístky působí relaxačně v každém věku a na každý typ pleti.
Než se vypravíme k vodě
Dalo by se říci, že zdravé slunění je otázkou vyvážené dávky a cílené ochrany před nežádoucími účinky. Tmavě hnědé opálení je již jednoznačně „out". V módě je světle bronzová pleť. Základem správného přístupu k vystavování pokožky paprskům je znalost svého fototypu - času, po který nám slunce neublíží.
Fototyp I. Rusovlásky a blondýnky se světlou pletí, která nikdy nezhnědne. Doba slunění: 5-10 minut.
Fototyp II. Blondýnky a hnědovlásky se světlou pletí, která někdy zhnědne, většinou však zůstane červená. Doba slunění: 10-15 minut.
Fototyp III. Tmavovlásky s odolnou pletí, která po přechodném zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 20 minut.
Fototyp IV. Tmavovlásky s tmavou pletí, která bez zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 30 minut.
Chceme-li si sluníčka užívat déle, než by příslušelo našemu fototypu, musíme použít opalovací prostředek s vyšším číslem ochranného faktoru. Dobu, po kterou je pro nás opalování bezpečné, vypočítáme tak, že doporučené minuty vynásobíme číslem ochranného faktoru (SF).
Například žena fototypu III při použití SF 5 může nechat paprsky po své pleti klouzat 100 minut (5 x 20). Všechny ochranné přípravky nanášíme asi půl hodiny předtím, než vystavíme svou kůži slunečním paprskům.
V současnosti si můžeme vybírat z nepřeberného množství opalovacích krémů a mlék. Mezi nejúčinnější se řadí fotostabilní přípravky, které se působením světla nemění a uchovávají si účinnost po dlouhou dobu. Milovníci vodních sportů dají přednost voděodolným preparátům. Připomínáme, že sluneční paprsky pronikají i několik desítek centimetrů pod vodní hladinu. Sportovci jistě rádi sáhnou po přípravcích, které propouštějí pot z pokožky, ale přitom se nesmyjí.
K obecným zásadám ochrany proti škodlivým účinkům slunce patří používání slunečních brýlí a pokrývky hlavy. I oči a vlasy totiž trpí. Obzvlášť pečlivě se postaráme o rty, nos a uši. Na tato místa nanášíme přípravky ve formě tyčinek. Po slunění se osprchujeme vlažnou vodou a pokožku ošetříme zklidňujícím mlékem, třeba s příměsí aloe vera nebo heřmánkového extraktu.
Před létem je vhodné připravit organismus dostatečným a včasným přívodem vitaminů, tedy především beta-karotenu a vitaminu C. I přes důkladnou přípravu nás však slunce velmi často překvapí.
CO DĚLAT, KDYŽ SE OBJEVÍ:
1. Spáleniny
Nejdříve pokožka zčervená, pálí, nebo svědí. To je první stupeň spáleniny. Jako první pomoc i léčba současně obvykle vystačí vlažná sprcha a ošetření lehkým hydratačním krémem. Můžeme sáhnout i do pokladnice moudrosti našich babiček a na postižená místa přiložit obklady s podmáslím, tvarohem či jogurtem. Nepříjemné pocity většinou odezní do 48 hodin. Do té doby žádné slunce! Dopřejte si den či dva v příjemném chládku. Druhý stupeň se vyznačuje tvorbou puchýřů. Zde už s lidovými prostředky nevystačíme, jejich použití by mohlo být i nebezpečné. S rozsáhlejšími popáleninami, zvláště jsou-li provázeny zvýšenou teplotou, se obrátíme raději na lékaře. Hojení je delší, kůže se vždy „sloupne". Zacelení povrchu může trvat i týdny, do té doby na opalování zapomeňme. Nezhojená kůže reaguje přecitlivěle a puchýře se objeví znovu.
2. Sluneční alergie
Pupínky a puchýřky nemusí vzniknout jen v důsledku popálenin. I u lidí, kteří o sobě tvrdí, že nejsou alergici, se za určitých okolností může objevit přecitlivělost na sluneční záření. K jejímu rozvoji napomáhá kontakt s určitými bylinami (například s bolševníkem), užívání některých léků (třeba i extraktu vodě z třezalky), ale i probíhající onemocnění čí požití některých pokrmů. Alergie je zkrátka nevyzpytatelná a je lépe na ni být vždy připraven. Před odjezdem na dovolenou se proto poraďme se svým lékařem o volbě vhodného celkového léku buď v podobě tablet nebo přípravku, který se nanáší na postižená místa.
3. Pihy
Mateřská znaménka (névy) bychom měli před slunečními paprsky chránit co nejpečlivěji, a to nejen na pláži, ale i při cestě do práce nebo na vycházkách. Pokud je neschováme pod oděvem (tedy především na pažích či obličeji), nanášíme na ně vysoce účinné přípravky nesoucí označení SUNBLOCK. Ty mají SF 20-60 a propouštějí minimální procento UV paprsků.
4. Děti a slunce
Kojence přímému slunečnímu záření nikdy nevystavujeme. Jejich organismus ještě neumí dostatečně vyrovnávat teplotu a může dojít k přehřátí a nadměrné ztrátě tekutin. Pokožka malých dětí je ke slunci citlivější a snadněji se spálí. Miminka patří do stínu. Chráníme je před extrémními teplotami (i v autě apod.) a nabízíme dostatek tekutin. Děti, které již chodí, samy instinktivně vyhledávají stinná místa, opékání na slunci je neláká a dospělí by to měli respektovat. Někdy se stává, že se pobytu na přímém slunci nelze vyhnout. Pak je vhodné chránit hlavu vzdušnou prodyšnou čapkou. Mnohé pečlivé maminky ještě pokrývku hlavy namáčejí do vody. Je velmi vhodné, aby pokrývka hlavy byla neustále chladná. Rozehřátá mokrá čepice před úpalem neochrání. Silnější vrstva mokrého textilu neumožňuje odpařování tekutiny z povrchu těla, a tak brání jeho ochlazování. Lépe je namočit vlasy. Pro ochranu dětské pokožky platí v zásadě stejná pravidla jako pro dospělé - používáme krémy a mléka s dostatečně vysokých ochranným faktorem. Pro malé děti jsou určena speciální nedráždivá mléka a emulze.
Úžeh je úpal ještě spojený s následky slunečního záření - připojuje se například i postižení kůže. K úpalu dochází většinou v prostředí s extrémními teplotami - tedy v horku a za současného působení velké vlhkosti. V takovém prostředí se člověk hodně potí, tím dochází k velkým ztrátám vody a chloridu sodného. Zabránit úpalu můžeme dostatečným příjmem tekutin a slaných jídel. Lidský organismus se brání přehřátí fyzikálními mechanismy, tj. odpařováním potu, i humorálními mechanismy - působením štítné žlázy. Problémy mohou tedy trpět lidé s poruchou funkce štítné žlázy a dále hlavně ti, kteří se ocitnou v horkém prostředí s vysokým procentem vlhkosti. Za těchto podmínek se člověk sice potí, ale pot stéká, neodpařuje se, neodebírá teplo z povrchu lidského těla, a tak dochází k přehřátí organismu.
Tepelný úpal většinou začíná celkovou malátností, bolestmi hlavy, zvracením, postupně může dojít až ke kolapsu a bezvědomí s křečemi.
Úpal je spíš problém lidí pracujících v horkých provozech. Proto práce v takovém prostředí má svá pravidla - speciální obleky, pitný režim, dodávání solí. Úžeh je v podstatě úpal, způsobený nepřiměřeně dlouhým pobytem na přímém slunci - bez ochranné pokrývky hlavy. Nechrání-li si člověk kůži přípravky s UV filtrem, komplikuje se ztráta tekutin ještě bolestivou solární dermatitidou.
Léčba těžkého průběhu (vysoké teploty, zvracení, mdloby, zrychlený pulz, suché sliznice) patří do rukou odborníků. Většinou bývá nutné dodání tekutin a solí formou nitrožilní infuze při hospitalizaci. Mírný průběh (bolesti hlavy, teploty do 38 °C, mírná zimnice) zvládneme sami. Nemocného uložíme do chladné místnosti a podáváme mu tekutiny (NE ALKOHOL!) v častých menších dávkách. Pacienty, zvláště dětské, je však nutné neustále sledovat. Změna stavu může nastat poměrně rychle.
A jaká je prevence? Dala by se shrnout do několika bodů:
■ pomalé sluneční „otužování", pozvolné prodlužován pobytu na slunci
■ pokrývka hlavy
■ ochrana krémy, nejlépe na bázi mikropigmentů
■ v horku nevykonáváme fyzicky těžkou práci
■ nosíme lehký a prodyšný oděv
■ od 11 do 15 hodin se zdržujeme ve stínu
■ dbáme na dostatečný přísun tekutin - nejlépe minerálních vod či mírně slaných a tzv. izotonických nápojů.
Fototyp I. Rusovlásky a blondýnky se světlou pletí, která nikdy nezhnědne. Doba slunění: 5-10 minut.
Fototyp II. Blondýnky a hnědovlásky se světlou pletí, která někdy zhnědne, většinou však zůstane červená. Doba slunění: 10-15 minut.
Fototyp III. Tmavovlásky s odolnou pletí, která po přechodném zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 20 minut.
Fototyp IV. Tmavovlásky s tmavou pletí, která bez zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 30 minut.
Chceme-li si sluníčka užívat déle, než by příslušelo našemu fototypu, musíme použít opalovací prostředek s vyšším číslem ochranného faktoru. Dobu, po kterou je pro nás opalování bezpečné, vypočítáme tak, že doporučené minuty vynásobíme číslem ochranného faktoru (SF).
Například žena fototypu III při použití SF 5 může nechat paprsky po své pleti klouzat 100 minut (5 x 20). Všechny ochranné přípravky nanášíme asi půl hodiny předtím, než vystavíme svou kůži slunečním paprskům.
V současnosti si můžeme vybírat z nepřeberného množství opalovacích krémů a mlék. Mezi nejúčinnější se řadí fotostabilní přípravky, které se působením světla nemění a uchovávají si účinnost po dlouhou dobu. Milovníci vodních sportů dají přednost voděodolným preparátům. Připomínáme, že sluneční paprsky pronikají i několik desítek centimetrů pod vodní hladinu. Sportovci jistě rádi sáhnou po přípravcích, které propouštějí pot z pokožky, ale přitom se nesmyjí.
K obecným zásadám ochrany proti škodlivým účinkům slunce patří používání slunečních brýlí a pokrývky hlavy. I oči a vlasy totiž trpí. Obzvlášť pečlivě se postaráme o rty, nos a uši. Na tato místa nanášíme přípravky ve formě tyčinek. Po slunění se osprchujeme vlažnou vodou a pokožku ošetříme zklidňujícím mlékem, třeba s příměsí aloe vera nebo heřmánkového extraktu.
Před létem je vhodné připravit organismus dostatečným a včasným přívodem vitaminů, tedy především beta-karotenu a vitaminu C. I přes důkladnou přípravu nás však slunce velmi často překvapí.
CO DĚLAT, KDYŽ SE OBJEVÍ:
1. Spáleniny
Nejdříve pokožka zčervená, pálí, nebo svědí. To je první stupeň spáleniny. Jako první pomoc i léčba současně obvykle vystačí vlažná sprcha a ošetření lehkým hydratačním krémem. Můžeme sáhnout i do pokladnice moudrosti našich babiček a na postižená místa přiložit obklady s podmáslím, tvarohem či jogurtem. Nepříjemné pocity většinou odezní do 48 hodin. Do té doby žádné slunce! Dopřejte si den či dva v příjemném chládku. Druhý stupeň se vyznačuje tvorbou puchýřů. Zde už s lidovými prostředky nevystačíme, jejich použití by mohlo být i nebezpečné. S rozsáhlejšími popáleninami, zvláště jsou-li provázeny zvýšenou teplotou, se obrátíme raději na lékaře. Hojení je delší, kůže se vždy „sloupne". Zacelení povrchu může trvat i týdny, do té doby na opalování zapomeňme. Nezhojená kůže reaguje přecitlivěle a puchýře se objeví znovu.
2. Sluneční alergie
Pupínky a puchýřky nemusí vzniknout jen v důsledku popálenin. I u lidí, kteří o sobě tvrdí, že nejsou alergici, se za určitých okolností může objevit přecitlivělost na sluneční záření. K jejímu rozvoji napomáhá kontakt s určitými bylinami (například s bolševníkem), užívání některých léků (třeba i extraktu vodě z třezalky), ale i probíhající onemocnění čí požití některých pokrmů. Alergie je zkrátka nevyzpytatelná a je lépe na ni být vždy připraven. Před odjezdem na dovolenou se proto poraďme se svým lékařem o volbě vhodného celkového léku buď v podobě tablet nebo přípravku, který se nanáší na postižená místa.
3. Pihy
Mateřská znaménka (névy) bychom měli před slunečními paprsky chránit co nejpečlivěji, a to nejen na pláži, ale i při cestě do práce nebo na vycházkách. Pokud je neschováme pod oděvem (tedy především na pažích či obličeji), nanášíme na ně vysoce účinné přípravky nesoucí označení SUNBLOCK. Ty mají SF 20-60 a propouštějí minimální procento UV paprsků.
4. Děti a slunce
Kojence přímému slunečnímu záření nikdy nevystavujeme. Jejich organismus ještě neumí dostatečně vyrovnávat teplotu a může dojít k přehřátí a nadměrné ztrátě tekutin. Pokožka malých dětí je ke slunci citlivější a snadněji se spálí. Miminka patří do stínu. Chráníme je před extrémními teplotami (i v autě apod.) a nabízíme dostatek tekutin. Děti, které již chodí, samy instinktivně vyhledávají stinná místa, opékání na slunci je neláká a dospělí by to měli respektovat. Někdy se stává, že se pobytu na přímém slunci nelze vyhnout. Pak je vhodné chránit hlavu vzdušnou prodyšnou čapkou. Mnohé pečlivé maminky ještě pokrývku hlavy namáčejí do vody. Je velmi vhodné, aby pokrývka hlavy byla neustále chladná. Rozehřátá mokrá čepice před úpalem neochrání. Silnější vrstva mokrého textilu neumožňuje odpařování tekutiny z povrchu těla, a tak brání jeho ochlazování. Lépe je namočit vlasy. Pro ochranu dětské pokožky platí v zásadě stejná pravidla jako pro dospělé - používáme krémy a mléka s dostatečně vysokých ochranným faktorem. Pro malé děti jsou určena speciální nedráždivá mléka a emulze.
Úžeh je úpal ještě spojený s následky slunečního záření - připojuje se například i postižení kůže. K úpalu dochází většinou v prostředí s extrémními teplotami - tedy v horku a za současného působení velké vlhkosti. V takovém prostředí se člověk hodně potí, tím dochází k velkým ztrátám vody a chloridu sodného. Zabránit úpalu můžeme dostatečným příjmem tekutin a slaných jídel. Lidský organismus se brání přehřátí fyzikálními mechanismy, tj. odpařováním potu, i humorálními mechanismy - působením štítné žlázy. Problémy mohou tedy trpět lidé s poruchou funkce štítné žlázy a dále hlavně ti, kteří se ocitnou v horkém prostředí s vysokým procentem vlhkosti. Za těchto podmínek se člověk sice potí, ale pot stéká, neodpařuje se, neodebírá teplo z povrchu lidského těla, a tak dochází k přehřátí organismu.
Tepelný úpal většinou začíná celkovou malátností, bolestmi hlavy, zvracením, postupně může dojít až ke kolapsu a bezvědomí s křečemi.
Úpal je spíš problém lidí pracujících v horkých provozech. Proto práce v takovém prostředí má svá pravidla - speciální obleky, pitný režim, dodávání solí. Úžeh je v podstatě úpal, způsobený nepřiměřeně dlouhým pobytem na přímém slunci - bez ochranné pokrývky hlavy. Nechrání-li si člověk kůži přípravky s UV filtrem, komplikuje se ztráta tekutin ještě bolestivou solární dermatitidou.
Léčba těžkého průběhu (vysoké teploty, zvracení, mdloby, zrychlený pulz, suché sliznice) patří do rukou odborníků. Většinou bývá nutné dodání tekutin a solí formou nitrožilní infuze při hospitalizaci. Mírný průběh (bolesti hlavy, teploty do 38 °C, mírná zimnice) zvládneme sami. Nemocného uložíme do chladné místnosti a podáváme mu tekutiny (NE ALKOHOL!) v častých menších dávkách. Pacienty, zvláště dětské, je však nutné neustále sledovat. Změna stavu může nastat poměrně rychle.
A jaká je prevence? Dala by se shrnout do několika bodů:
■ pomalé sluneční „otužování", pozvolné prodlužován pobytu na slunci
■ pokrývka hlavy
■ ochrana krémy, nejlépe na bázi mikropigmentů
■ v horku nevykonáváme fyzicky těžkou práci
■ nosíme lehký a prodyšný oděv
■ od 11 do 15 hodin se zdržujeme ve stínu
■ dbáme na dostatečný přísun tekutin - nejlépe minerálních vod či mírně slaných a tzv. izotonických nápojů.
Jak se dá ovlivnit posílení imunity?
Při užívání řady léků od imunologa někdy k výraznému posílení imunity ale nedochází. Člověk se cítí stále slabý, unavený, a jakmile se ocitne v blízkosti nachlazeného člověka, může si být téměř jistý, že druhý den bude také nemocný. Dá se posílit imunita homeopaticky nebo jinou alternativní léčbou?
Oslabená imunita se projevuje především pocitem celkového oslabení, nadměrné a pravidelné únavy, postižený jedinec se cítí neustále vyčerpaný a ospalý. Lidé se sníženou imunitou trpí často nejrůznějšími virovými infekcemi. O tom, jakou nemoc člověk právě prodělává, informuje vyšetřovací metoda EAV (neboli elektroakupunktura), kterou provádí zkušený holistický lékař. Touto metodou se zjistí nejen příčina onemocnění, ale také optimální homeopatická či homotoxologická léčba. Je vhodné ji doplnit také patřičnou dietou, v poslední době se ukazuje jako velmi účinná dieta podle krevních skupin, která může výrazně zlepšit celkový zdravotní stav. Největší nápor na oslabenou imunitu představuje zejména období na jaře a na podzim, kdy se dostavují různé druhy virových infekcí. Důležité je takové onemocnění nepřechodit, dopřát si klid a v teple, v posteli je vyležet. Dbejte na větší přísun teplých tekutin, nejlépe bylinných výluhů či odvarů.
Mezi byliny, které posilují imunitu, patří podběl, lipový květ, mateřídouška, divizna, nebo šípek s vysokým obsahem vitaminu C.
Existuje celá řada homeopatických přípravků, které jsou zaměřeny na posílení imunity, a je vhodné je doplnit o vitaminové preparáty. Důležité je, že homeopatická léky jsou bez vedlejších účinků.
Oslabená imunita se projevuje především pocitem celkového oslabení, nadměrné a pravidelné únavy, postižený jedinec se cítí neustále vyčerpaný a ospalý. Lidé se sníženou imunitou trpí často nejrůznějšími virovými infekcemi. O tom, jakou nemoc člověk právě prodělává, informuje vyšetřovací metoda EAV (neboli elektroakupunktura), kterou provádí zkušený holistický lékař. Touto metodou se zjistí nejen příčina onemocnění, ale také optimální homeopatická či homotoxologická léčba. Je vhodné ji doplnit také patřičnou dietou, v poslední době se ukazuje jako velmi účinná dieta podle krevních skupin, která může výrazně zlepšit celkový zdravotní stav. Největší nápor na oslabenou imunitu představuje zejména období na jaře a na podzim, kdy se dostavují různé druhy virových infekcí. Důležité je takové onemocnění nepřechodit, dopřát si klid a v teple, v posteli je vyležet. Dbejte na větší přísun teplých tekutin, nejlépe bylinných výluhů či odvarů.
Mezi byliny, které posilují imunitu, patří podběl, lipový květ, mateřídouška, divizna, nebo šípek s vysokým obsahem vitaminu C.
Existuje celá řada homeopatických přípravků, které jsou zaměřeny na posílení imunity, a je vhodné je doplnit o vitaminové preparáty. Důležité je, že homeopatická léky jsou bez vedlejších účinků.
Soužití s cholerikem
Do poraden často přicházejí ženy, které trápí vztah s partnerem, který je cholerik. S přibývajícími léty se toto soužití stává mnohem obtížnější. Kvůli maličkostem se začnou chovat jako šílenci, křičí, často dojde na tělesné napadení ženy i dětí. Jejich vztek rychle přechází a za chvíli o ničem neví.
Ženy nejednou v takové situaci pociťují svou slabost, která u nich vyvolává deprese, pláč a zoufalství. Pocity stísněnosti bývají někdy umocněny také tíživou společenskou a ekonomickou situací.
Ženy mají většinou křehčí psychiku, a proto citlivěji reagují na zátěž. Jsou-li oba partneři nervově „labilní", střídají se v jejich soužití emocionální konflikty s obdobím odpočinku a dočasného klidu. Agresivita u mužů, pokud je trvalejší povahy, pramení často ze skrytých komplexů méněcennosti. Tvrdou slupkou skrývají svou slabost a neschopnost řešit situaci nějak lépe. Svoji agresivitu směřují proti tomu, kdo je jeho nejbližším cílem.Také jemu se zřejmě nedaří žít podle vlastních představ. Cítí svou závislost na ženě i dětech - jsou jeho slabé místo. Trestá a zraňuje je za to fyzicky. Jen ale žena sama můžete stanovit hranici toho, co snese.
Než se rozhodne, je nutné se snažit alespoň minimalizovat vzájemné jiskření:
- stáhnout své projevy ukřivděnosti i nenávisti
- snažit se rozvážně, bez pláče či rozčilování uspořádat vzájemné soužití
- zkusit ho pochválit a ocenit všude tam, kde bude alespoň malý důvod.
I když se možná snahy nesetkají s úspěchem, bude doma alespoň klidnější atmosféra.
středa 24. dubna 2013
Co je to stárnutí?
Gerontologie je věda, zkoumající všechny stránky procesu stárnutí včetně biologických, psychologických a sociologických faktorů.
Geriatrie je lékařská specializace, která se zabývá diagnostikou a léčbou zdravotních problémů starých lidí.
Patofyziologie stárnutí. Reakční čas je delší, nižší rychlost kompenzuje větší přesnost, vysokofrekvenční tóny jsou těžko rozlišitelné, zvuky v pozadí mohou velmi zhoršit sluchový vjem, zraková ostrost je snížená, rozlišení barev je málo přesné (např. červená, modrá, oranžová je hůře čitelná na bílém podkladu), chuťové a čichové smysly a jemná rozlišovací schopnost, nebo vnímání tlaku a teploty jsou snížené, mozkové funkce bývají snížené díky horšímu okysličování sníženým průtokem krve a menšímu množství hemoglobinu, údaje o nedávné minulosti se vybavují v paměti hůře než vzpomínky dávno minulé. Výzkumy ukázaly, že s věkem neklesá inteligence jako celek.
Se stoupajícím věkem klesá vylučovací schopnost ledvin, ale většinou jen nevýrazně pod normální úroveň (pokud se nepřipojí chorobný proces). Zásobení krví se snižuje vlivem arteriosklerotických změn, což poškozuje funkci ledvin. S věkem do určité míry klesá počet funkčních nefronů (základní funkční jednotka ledvin), čímž se filtrační schopnost ledvin oslabuje.
Výraznější změny se týkají močového měchýře - neudržitelnost moči a časté nucení na močení. U mužů obvykle vyvolává tyto změny zvětšená prostata a u žen oslabení svalstva dna pánevního, nebo sfinkteru močové trubice. S věkem se velmi snižuje kapacita močového měchýře a schopnost jeho celkového vyprázdnění. To vysvětluje, proč musí staří lidé často močit i v noci (nykturie), nebo trpí zadržováním (retencí) reziduální moči, která predisponuje močové infekce.
Postupně se snižuje tvorba trávicích enzymů (ptyalinu) ve slinách, které štěpí škrob, pepsinu a trypsinu, které štěpí bílkoviny lipázy štěpící tuky. Snižuje se i počet absorbujících buněk v trávicím traktu a zvyšuje se pH žaludečních šťáv. To způsobuje zpomalení rychlosti absorpce a zpomalení vstřebávání výživných látek a léků. Taktéž se snižuje svalový tonus střev, což způsobuje oslabení peristaltiky a vylučování. Změny svalového tonusu, trávicích šťáv a střevní aktivity způsobují často u starých lidí nechutenství a zácpu.
Stárnutí je projevem biochemických změn zakódovaných v molekule DNA (deoxyribonukleová kyselina) každé buňky. Imunitní systém ztrácí s přibývajícím věkem svojí činnost a viry, které v těle inkubovaly, začínají poškozovat jednotlivé orgány. Zvyšuje se tvorba autoimunitních protilátek, které napadají buňky vlastního těla.
Následkem stárnutí se vytváří při chemických reakcích silné vazby, zejména v kolagenní tkáni. Tyto vazby způsobují ztrátu elasticity, ztuhnutí a nakonec ztrátu funkce.
Stárnutí je projevem ztráty buněk při opotřebování organizmu. Regenerace tělních tkání pak zaostává za tempem opotřebování a organizmus si již nedokáže zachovat stabilní vnitřní prostředí. Nestabilní volné radikály vznikají oxidací organických látek (sacharidů a bílkovin). Tyto radikály vyvolávají biochemické změny v buňkách, a proto nejsou schopné vlastní regenerace. Organizmus je schopný vykonat stanovený počet buněčných dělení. Když se daný počet naplní, buňky odumírají.
Snížení funkce imunitního systému má za následek zvýšení možnosti infekčních, nádorových a autoimunitních onemocnění, snížení tvorby slin, snížení tvorby kyseliny chlorovodíkové a pepsinu v žaludku, snížení hmoty ledvin (snížení počtu nefronů o 33 až 50 %), snížení zahušťovací a zřeďovací schopnosti ledvin, postupný úpadek reprodukční schopnosti mužů, zastavení ovulace v menopauze. Dále zpomalení přenosu informací na motorickém neuronu, pokles funkce autoimunitního nervového systému, progresivní snížení spánkového stadia - III a IV (hluboký spánek), zhoršení zrakového a sluchového vnímání, snížení schopnosti vnímat 4 základní chuťové vjemy (slaný, sladký, kyselý a hořký - již po 50. roce věku), progresivní zvýšení prahu hloubkové bolesti po 60. roce věku. Dále snížení schopnosti organizmu adaptovat se na stres.
Tělo po smrti:
Rigor mortis: stav cca 2 až 4 hodiny po smrti. Nedostatek adenozintrifosfátu (ATP), který již nesyntetizuje, protože tělu chybí kolagen. ATP je důležitý pro relaxaci svalstva a jeho nedostatek způsobuje ztuhlost.
Algos mortis: postupný pokles teploty. Zastavení krevního oběhu, hypotalamus ukončí svou funkci.Teplota klesá cca o 1 st. Celsia za 1 hod. Bledne kůže, rozpadají se červené krvinky a uvolňuje se hemoglobin.
Livor mortis: posmrtné skvrny. Tkáně se stávají měkčími, až zkapalní a následkem je bakteriální kvašení.
Geriatrie je lékařská specializace, která se zabývá diagnostikou a léčbou zdravotních problémů starých lidí.
Patofyziologie stárnutí. Reakční čas je delší, nižší rychlost kompenzuje větší přesnost, vysokofrekvenční tóny jsou těžko rozlišitelné, zvuky v pozadí mohou velmi zhoršit sluchový vjem, zraková ostrost je snížená, rozlišení barev je málo přesné (např. červená, modrá, oranžová je hůře čitelná na bílém podkladu), chuťové a čichové smysly a jemná rozlišovací schopnost, nebo vnímání tlaku a teploty jsou snížené, mozkové funkce bývají snížené díky horšímu okysličování sníženým průtokem krve a menšímu množství hemoglobinu, údaje o nedávné minulosti se vybavují v paměti hůře než vzpomínky dávno minulé. Výzkumy ukázaly, že s věkem neklesá inteligence jako celek.
Se stoupajícím věkem klesá vylučovací schopnost ledvin, ale většinou jen nevýrazně pod normální úroveň (pokud se nepřipojí chorobný proces). Zásobení krví se snižuje vlivem arteriosklerotických změn, což poškozuje funkci ledvin. S věkem do určité míry klesá počet funkčních nefronů (základní funkční jednotka ledvin), čímž se filtrační schopnost ledvin oslabuje.
Výraznější změny se týkají močového měchýře - neudržitelnost moči a časté nucení na močení. U mužů obvykle vyvolává tyto změny zvětšená prostata a u žen oslabení svalstva dna pánevního, nebo sfinkteru močové trubice. S věkem se velmi snižuje kapacita močového měchýře a schopnost jeho celkového vyprázdnění. To vysvětluje, proč musí staří lidé často močit i v noci (nykturie), nebo trpí zadržováním (retencí) reziduální moči, která predisponuje močové infekce.
Postupně se snižuje tvorba trávicích enzymů (ptyalinu) ve slinách, které štěpí škrob, pepsinu a trypsinu, které štěpí bílkoviny lipázy štěpící tuky. Snižuje se i počet absorbujících buněk v trávicím traktu a zvyšuje se pH žaludečních šťáv. To způsobuje zpomalení rychlosti absorpce a zpomalení vstřebávání výživných látek a léků. Taktéž se snižuje svalový tonus střev, což způsobuje oslabení peristaltiky a vylučování. Změny svalového tonusu, trávicích šťáv a střevní aktivity způsobují často u starých lidí nechutenství a zácpu.
Stárnutí je projevem biochemických změn zakódovaných v molekule DNA (deoxyribonukleová kyselina) každé buňky. Imunitní systém ztrácí s přibývajícím věkem svojí činnost a viry, které v těle inkubovaly, začínají poškozovat jednotlivé orgány. Zvyšuje se tvorba autoimunitních protilátek, které napadají buňky vlastního těla.
Následkem stárnutí se vytváří při chemických reakcích silné vazby, zejména v kolagenní tkáni. Tyto vazby způsobují ztrátu elasticity, ztuhnutí a nakonec ztrátu funkce.
Stárnutí je projevem ztráty buněk při opotřebování organizmu. Regenerace tělních tkání pak zaostává za tempem opotřebování a organizmus si již nedokáže zachovat stabilní vnitřní prostředí. Nestabilní volné radikály vznikají oxidací organických látek (sacharidů a bílkovin). Tyto radikály vyvolávají biochemické změny v buňkách, a proto nejsou schopné vlastní regenerace. Organizmus je schopný vykonat stanovený počet buněčných dělení. Když se daný počet naplní, buňky odumírají.
Snížení funkce imunitního systému má za následek zvýšení možnosti infekčních, nádorových a autoimunitních onemocnění, snížení tvorby slin, snížení tvorby kyseliny chlorovodíkové a pepsinu v žaludku, snížení hmoty ledvin (snížení počtu nefronů o 33 až 50 %), snížení zahušťovací a zřeďovací schopnosti ledvin, postupný úpadek reprodukční schopnosti mužů, zastavení ovulace v menopauze. Dále zpomalení přenosu informací na motorickém neuronu, pokles funkce autoimunitního nervového systému, progresivní snížení spánkového stadia - III a IV (hluboký spánek), zhoršení zrakového a sluchového vnímání, snížení schopnosti vnímat 4 základní chuťové vjemy (slaný, sladký, kyselý a hořký - již po 50. roce věku), progresivní zvýšení prahu hloubkové bolesti po 60. roce věku. Dále snížení schopnosti organizmu adaptovat se na stres.
Tělo po smrti:
Rigor mortis: stav cca 2 až 4 hodiny po smrti. Nedostatek adenozintrifosfátu (ATP), který již nesyntetizuje, protože tělu chybí kolagen. ATP je důležitý pro relaxaci svalstva a jeho nedostatek způsobuje ztuhlost.
Algos mortis: postupný pokles teploty. Zastavení krevního oběhu, hypotalamus ukončí svou funkci.Teplota klesá cca o 1 st. Celsia za 1 hod. Bledne kůže, rozpadají se červené krvinky a uvolňuje se hemoglobin.
Livor mortis: posmrtné skvrny. Tkáně se stávají měkčími, až zkapalní a následkem je bakteriální kvašení.
Inkontinence ve stáří
Inkontinence je jedním z problémů, které seniory provázejí na sklonku života. Prevalence kolísá mezi 12 - 38 % u žen a 6 - 19 % u mužů. A kolik je těch, kteří svůj handicap skrývají...
Inkontinence vyvolává pocit selhání z nemožnosti udržet moč a vyprázdnit se v okamžiku, který si určí jedinec sám. Inkontinentní hodnotí sám sebe jako neschopného a neví, že jde o symptom orgánových změn, který lze řešit. Praktický lékař mu sdělí, že to patří ke stáří, anebo senior sám svěří svůj problém jako vedlejší informaci a lékař ji snad ani neslyší. Stává se také, že senior o své inkontinenci hovoří jako o malém problému, občasném úniku moči, a přitom jde o problém, který ho sužuje již léta. Z toho pro zdravotníky vyplývá důležitý úkol: musí sami chtít informaci o inkontinenci starších osob a jejich postoji k této intimní otázce.
Jedním z psychologických hodnotících kritérií je postoj, který má tři hodnotící složky:
1. Rozumová složka - chápejme ji jako vztah k informacím, které mám, jak hodnotím svůj problém, a chápu ho vůbec jako problém? Mám důvěru v lékaře, sestru, možnosti léčby.
2. Citová složka - individuální prožitek závislý od celkové charakteristiky každého jednotlivce. Determinována geneticky, výchovou a integrací vnitřních a vnějších sil.
3. Konativní složka - chci svůj problém řešit? Jsem dostatečně motivován sebou a zdravotníky?
Negativní postoj společnosti k inkontinenci:
* každý jedinec musí být schopen zvládnout své močení
* popření a přehlížení problému inkontinence
* inkontinence je součástí stáří a nedá se léčit
* o problematice vyprazdňování se nehovoří
* inkontinence patří k normalitě ženy.
Inkontinence má velký vliv na psychiku postiženého - úzkost z toho, kdy na něj přijde močení, strach, že se pomočí, ale i zlost, že není schopen zvládnout sám sebe a že zdravotníci nejsou schopni mu pomoci (nezapomeňte, že inkontinentní očekává, že se ho na problém zeptáme sami a sami odhalíme, co ho trápí). Pocity studu a zahanbení, že okolí odhalí jeho problém a on bude zesměšněn a ohodnocen jako neschopný udržet moč. Z toho pramení bezradnost, jehož důsledkem je snížené sebehodnocení. Dochází ke zvýšené sebekontrole všude a kdykoliv. Z těchto psychických problémů vzniká únava, nespavost a začarovaný kruh inkontinence skončí depresivní symptomatologií. A pokud se inkontinentnímu podařilo skutečně problém zatajit, okolí ani neví, z čeho pramení příznaky deprese.
Sociálními důsledky inkontinence je narušení aktivit a vztahů. Důsledkem je ale také snížený příjem tekutin, vynechání potravin, které v minulosti zvyšovaly močení, zvýšené nároky na hygienu, větší spotřeba hygienických pomůcek a osobního prádla, omezení v sebeobsluze a domácnosti, odmítání návštěv, kulturních a jiných akcí - inkontinentní se izoluje od společnosti. Nastávají poruchy v partnerských, sexuálních, rodinných a společenských vztazích.
Problém inkontinence je i tématem i řady průzkumů. Mnoho starších lidí, i žijících v některých ze zdravotnických zařízení pro ně určených, schodně vypovídají, že hlavní překážkou je pro ně vytvoření atmosféry důvěry, ve které pak senior následně pozná skutečný zájem mu pomoci. Pokud se dosáhne této důvěry, sám je ochoten problém rozebrat a společně se zdravotníkem se ho pokusí vyřešit, případně alespoň zmírnit jeho negativní dopad na kvalitu života.
Inkontinence vyvolává pocit selhání z nemožnosti udržet moč a vyprázdnit se v okamžiku, který si určí jedinec sám. Inkontinentní hodnotí sám sebe jako neschopného a neví, že jde o symptom orgánových změn, který lze řešit. Praktický lékař mu sdělí, že to patří ke stáří, anebo senior sám svěří svůj problém jako vedlejší informaci a lékař ji snad ani neslyší. Stává se také, že senior o své inkontinenci hovoří jako o malém problému, občasném úniku moči, a přitom jde o problém, který ho sužuje již léta. Z toho pro zdravotníky vyplývá důležitý úkol: musí sami chtít informaci o inkontinenci starších osob a jejich postoji k této intimní otázce.
Jedním z psychologických hodnotících kritérií je postoj, který má tři hodnotící složky:
1. Rozumová složka - chápejme ji jako vztah k informacím, které mám, jak hodnotím svůj problém, a chápu ho vůbec jako problém? Mám důvěru v lékaře, sestru, možnosti léčby.
2. Citová složka - individuální prožitek závislý od celkové charakteristiky každého jednotlivce. Determinována geneticky, výchovou a integrací vnitřních a vnějších sil.
3. Konativní složka - chci svůj problém řešit? Jsem dostatečně motivován sebou a zdravotníky?
Negativní postoj společnosti k inkontinenci:
* každý jedinec musí být schopen zvládnout své močení
* popření a přehlížení problému inkontinence
* inkontinence je součástí stáří a nedá se léčit
* o problematice vyprazdňování se nehovoří
* inkontinence patří k normalitě ženy.
Inkontinence má velký vliv na psychiku postiženého - úzkost z toho, kdy na něj přijde močení, strach, že se pomočí, ale i zlost, že není schopen zvládnout sám sebe a že zdravotníci nejsou schopni mu pomoci (nezapomeňte, že inkontinentní očekává, že se ho na problém zeptáme sami a sami odhalíme, co ho trápí). Pocity studu a zahanbení, že okolí odhalí jeho problém a on bude zesměšněn a ohodnocen jako neschopný udržet moč. Z toho pramení bezradnost, jehož důsledkem je snížené sebehodnocení. Dochází ke zvýšené sebekontrole všude a kdykoliv. Z těchto psychických problémů vzniká únava, nespavost a začarovaný kruh inkontinence skončí depresivní symptomatologií. A pokud se inkontinentnímu podařilo skutečně problém zatajit, okolí ani neví, z čeho pramení příznaky deprese.
Sociálními důsledky inkontinence je narušení aktivit a vztahů. Důsledkem je ale také snížený příjem tekutin, vynechání potravin, které v minulosti zvyšovaly močení, zvýšené nároky na hygienu, větší spotřeba hygienických pomůcek a osobního prádla, omezení v sebeobsluze a domácnosti, odmítání návštěv, kulturních a jiných akcí - inkontinentní se izoluje od společnosti. Nastávají poruchy v partnerských, sexuálních, rodinných a společenských vztazích.
Problém inkontinence je i tématem i řady průzkumů. Mnoho starších lidí, i žijících v některých ze zdravotnických zařízení pro ně určených, schodně vypovídají, že hlavní překážkou je pro ně vytvoření atmosféry důvěry, ve které pak senior následně pozná skutečný zájem mu pomoci. Pokud se dosáhne této důvěry, sám je ochoten problém rozebrat a společně se zdravotníkem se ho pokusí vyřešit, případně alespoň zmírnit jeho negativní dopad na kvalitu života.
úterý 23. dubna 2013
Dobrý skutek - pes z útulku
,,Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy," tak zní slavný citát francouzského spisovatele Romaina Rollanda. Pokud jste i vy poznali už dostatečné množství lidí, cítíte možná nutkání vypravit se do psího útulku a neodejít z něj s prázdnou.
Než se rozhodnete k tomuto kroku, měli byste si přečíst následující rady:
Vždy se proto poraďte s majitelem útulku, který pes by byl pro vás nejvhodnější, a detailně mu vysvětlete, co od zvířete očekáváte. Jen tak si kápnete do noty.
Než se rozhodnete k tomuto kroku, měli byste si přečíst následující rady:
- Počítejte s tím, že v psích útulcích čekají na nové majitele převážně voříšci. Některé z nich původní pán odložil proto, že je špatně vychoval, anebo si neuměl poradit s jejich chybami. Rozmyslete si proto důkladně, zda jste schopni případné ,,vady charakteru" akceptovat.
- Mnoho pejsků pobývajících v útulku má za sebou spoustu utrpení a špatných zkušeností, nebo tu jsou proto, že náhle ztratili svého páníčka. Z toho důvodu mohou být psi nejen dobromyslní, ale i nedůvěřiví, mít rádi děti, nebo je nesnášet, mohou být vstřícní, ale i plaší a ustrašení. Někteří jsou zvyklí na zahradu, jiní na byt, někteří milují kočky, jiní, jakmile je spatří, se stávají agresivní.
Vždy se proto poraďte s majitelem útulku, který pes by byl pro vás nejvhodnější, a detailně mu vysvětlete, co od zvířete očekáváte. Jen tak si kápnete do noty.
pátek 19. dubna 2013
Chůze - balzám pro tělo i duši
I když je stále v módě propagovat všechny formy aktivního způsobu odpočinku, nejvíce zřejmě prospívá zdraví obyčejná chůze.Pouhých čtyřicet minut ostré chůze posílí srdce, plíce a svaly a zároveň odbourá značné množství kalorií. Chodit je přitom velice snadné, pohodlné a šetrné vůči kostem a kloubům. Nepotřebujete žádné speciální vybavení - kromě kvalitních, pevných bot s pružnou podrážkou tlumící nárazy.
Než poprvé vykročíte, měli byste si uvědomit zásady správného držení těla. Délka kroku by měla být přirozená, nikoliv přehnaná. Pro zlepšení kondice je ideální chodit minimálně tempem 5 km za hodinu, a sice 40 minut alespoň čtyřikrát týdně. Dá se to zvládnout bez nebezpečí přetrénování, na rozdíl například od aerobiku. Pro jistotu si během procházky zkontrolujte tepovou frekvenci, která by se u padesátníků a šedesátníků měla pohybovat v rozmezí 100-130 tepů za minutu, u lidí kolem sedmdesátky by neměla překročit 120 tepů za minutu. Stane-li se tak, zpomalte, ale nezastavujte se.
Chytají-li vás během chůze křeče do lýtek nebo chodidel, zkuste více pít (nejlépe pramenitou nesycenou vodu). Nepomůže-li to, je dobré zvýšit příjem hořčíku, který tiší rozjitřené nervy a tělu navrací vnitřní rovnováhu. Denní potřebu 350 mg nejlépe pokryje hořké kakao nebo luštěniny a kukuřice, jablka, citrony, grepy, pšeničné klíčky a zelenina zelené barvy. Důležitá je důsledná pravidelnost. Vytvoříte-li si na chůzi v dobrém smyslu návyk, tělo se o ni bude samo hlásit. Ostatně samotné nohy by se bez mozku daleko nedostaly.
Než poprvé vykročíte, měli byste si uvědomit zásady správného držení těla. Délka kroku by měla být přirozená, nikoliv přehnaná. Pro zlepšení kondice je ideální chodit minimálně tempem 5 km za hodinu, a sice 40 minut alespoň čtyřikrát týdně. Dá se to zvládnout bez nebezpečí přetrénování, na rozdíl například od aerobiku. Pro jistotu si během procházky zkontrolujte tepovou frekvenci, která by se u padesátníků a šedesátníků měla pohybovat v rozmezí 100-130 tepů za minutu, u lidí kolem sedmdesátky by neměla překročit 120 tepů za minutu. Stane-li se tak, zpomalte, ale nezastavujte se.
Chytají-li vás během chůze křeče do lýtek nebo chodidel, zkuste více pít (nejlépe pramenitou nesycenou vodu). Nepomůže-li to, je dobré zvýšit příjem hořčíku, který tiší rozjitřené nervy a tělu navrací vnitřní rovnováhu. Denní potřebu 350 mg nejlépe pokryje hořké kakao nebo luštěniny a kukuřice, jablka, citrony, grepy, pšeničné klíčky a zelenina zelené barvy. Důležitá je důsledná pravidelnost. Vytvoříte-li si na chůzi v dobrém smyslu návyk, tělo se o ni bude samo hlásit. Ostatně samotné nohy by se bez mozku daleko nedostaly.
Jak vítězit nad decibely
Hlučná hudba působí tím škodlivěji, čím déle ji posloucháme. Nevystavujme se nadměrnému hluku při koncertech. Raději si dejme vatu do uší a z vtipálků si nic nedělejte. Oni přijdou o uši, my ne!
V restauracích se nestyďme říct obsluhujícími personálu, že nás hlasitá hudba ruší. My jsme jejich hosty.
Pocity náhlého ohlušení varují. Ucho bylo přetíženo. Může se vzpamatovat, když mu dopřejeme klid. Vypněte rádio nebo televizi, děti zavřete do pokoje a manžela pošlete s odpadky. Tato chvilka k regeneraci vašich oušek postačí.
V kanceláři upozorněte štěbetající kolegyně, že neslyšíte ,,vlastního slova", a požádejte je, pokud možno s úsměvem, aby své stále hartusící mobily ihned zvedaly, nebo je vypnuly a schovaly do šuplíků. Pokud mezi vámi vládne přátelský duch, klidně jim prozraďte tajemství ,,citlivých uší". To zní - mé uši potřebují ticho, abych se cítila v pohodě.
Zaposlouchejte se do domácích zvuků a uslyšíte, kolik hluku nadělají běžné spotřebiče. A mnohdy úplně zbytečně - stačí zavřít dveře do koupelny, kde řádí ždímající pračka nebo dcera s vysoušečem vlasů. Snížíme hlučnost v domácnosti na minimum.
Dávejme přednost klidu. Poslouchejme kulisu televize a rádia co nejméně. Ticha se bát nemusíme. V něm uslyšíme jen sami sebe a svou duši.
Veďte své děti, aby nepřeháněly poslech přehrávačů a rádií. Ať se nesnaží ve svých sluchátkách přehlušit rámus ulice posloucháním ještě hlasitější muziky. Mladí lidé, zhruba dvacetiletí, mají dnes sluch tak chatrný jako padesátníci.
Pokud vám jde všechno na nervy, opusťte místo, kde právě jste, co nejrychleji a v klidu a beze studu se někam zavřete a zaposlouchejte se do ticha.
Rovnováha mezi rozumem a citem
Jste-li více emotivní než racionální, vystavujete se nebezpečí nezvládnutelné erotické touhy. A ta vám může pěkně zkomplikovat život.
Ideální stav? Rozum a city v rovnováze!
Mnozí muži, ale i některé ženy nedokážou ovládat svou tělesnou žádostivost a zmítají se stále v nějakých vášních. Tito lidé se často a bouřlivě zamilovávají, ale po nějaké době objekt své touhy vystřídají. V rodině a posléze i v zaměstnání začínají být nesnesitelní, a nejvíc přitom trpí oni sami.
Jak se začaly zjišťovat lidské schopnosti? Pomocí INTELIGENČNÍHO KVOCIENTU, který se využívá především při konkurzech na pracovní místa a zařazování lidí na důležitá místa. Díky měření IQ přestal být příliš důležitý původ člověka a sociální prostředí, ze kterého pochází. IQ umožnilo stát se selfmademanem - člověkem, který se sám vypracoval ve smyslu kariéry. Jde o známý jev především v zámořských zemích. Ovšem zanedlouho se ukázalo, že není všechno zlato, co se třpytí. Zjistilo se například, že někteří lidé s mimořádně vysokým IQ (žertovně nazýváni kostkaři) nebyli téměř vůbec tvořiví, nebo mnohem méně, než si to žádalo jejich pracovní zařazení. A naopak jedinci s průměrným IQ byli často tak kreativní, že byli pro zaměstnavatele daleko větším přínosem. Odborníci tedy začali uvažovat o další kategorii, kterou by bylo možné na člověku měřit.
Vymysleli pojem EMOTIVNÍ INTELIGENCE. Kdo dokáže správně zacházet se svými city, ten toho v životě dokáže víc a dál to dotáhne. Platí to především pro ženy. Ty, které se nechají unášet city jako bezmocná loďka v bouřce, to v kariéře daleko nedotáhnou, přestože mají vysoké vzdělání a vysoké IQ. S Pojem emotivní inteligence (EQ) znamená schopnost ovládat své city, mít sebekontrolu v každé situaci a umět se motivovat k dosažení cíle. Měří se opět nejrůznějšími psychologickými testy
Být moudrý je sice důležité, ale stejně je třeba mít i „srdce na správném místě" a zdravou duši. Racionalita a city musí být v rovnováze. To, že se člověk nedopouští násilí, že je přejícím kolegou, dobrým manželem a rodičem, je víc věcí srdce než hlavy. Psychologové doufají, že jednoho dne se budou ve školách učit předměty na rozvoj dobrých vlastností, které zhodnotí naše duševní kvality. Děti by se měly učit sebeovládání stejně jako naslouchání partnerovi, zájmu o druhé lidi, řešení mezilidských konfliktů a ochotě pomáhat potřebným. S emotivní inteligencí souvisí nejen násilí a agresivita, ale i egoismus, chuť ponižovat druhé a povyšovat sebe.
Emotivní inteligence - to je i charakter, morální hodnoty a zdravé instinkty.
Podle psychologů ovlivňuje emotivní inteligenci souvislost mezi city, charakterem a sexuálními instinkty. Mezi nejsilnější podněty patří právě ty erotické. Skutečným místem, ve kterém vzniká erotika, nejsou pohlavní orgány, ale mandlovité jádro v horní části mozkového kmene. To známé lechtání v podbřišku, které předchází silné erotické touze, tedy vzniká v mozku. Pokud je tomu tak, mohly by testy změřit i erotickou inteligenci člověka. Takový test již existuje, přestože ne všichni odborníci věří v jeho hodnotu. Jsou v něm například tyto otázky: Pro ženy - Co na mužské tváři pokládáte za výraz mužnosti? Pro muže - Dovedete už při prvním setkání se ženou odhadnout, jak vypadá bez šatů? Co ve vás evokuje pohled na jablko a banán?
I lidská erotika musí mít svá pravidla hry, svou kulturu a disciplínu. Když se stává nekoordinovaným divokým fenoménem, může s člověkem „cvičit". Lidé by měli své sexuální pudy ovládat - začínají tvrdit mnozí odborníci. Druzí se jim zase vysmívají, že jde o další druh prohibice, tentokrát ne na alkohol, ale na sex. Nepochybné však je, že kdyby se lidé naučili ovládat své erotické cítění, společnosti by to pouze prospělo. Svědčí o tom mnoho lidských tragédií, které způsobily nezvládnuté sexuální pudy. Základy správné erotické inteligence:
■ Poznat své erotické pocity a cílevědomě je usměrňovat. Nenechat se dohnat do vášně, kterou už nejde zkrotit.
■ Umět „řídit" erotickou hru, například flirtování, umět rozehřát vášeň, pokud ji opravdu chceme.
■ Dokázat rozeznat, jak je na tom partner či partnerka, jak daleko je s ním možné „zajít".
■ Uvědoměle rozvíjet svou soukromou erotiku se svým partnerem či partnerkou.
Mnozí muži, ale i některé ženy nedokážou ovládat svou tělesnou žádostivost a zmítají se stále v nějakých vášních. Tito lidé se často a bouřlivě zamilovávají, ale po nějaké době objekt své touhy vystřídají. V rodině a posléze i v zaměstnání začínají být nesnesitelní, a nejvíc přitom trpí oni sami.
Jak se začaly zjišťovat lidské schopnosti? Pomocí INTELIGENČNÍHO KVOCIENTU, který se využívá především při konkurzech na pracovní místa a zařazování lidí na důležitá místa. Díky měření IQ přestal být příliš důležitý původ člověka a sociální prostředí, ze kterého pochází. IQ umožnilo stát se selfmademanem - člověkem, který se sám vypracoval ve smyslu kariéry. Jde o známý jev především v zámořských zemích. Ovšem zanedlouho se ukázalo, že není všechno zlato, co se třpytí. Zjistilo se například, že někteří lidé s mimořádně vysokým IQ (žertovně nazýváni kostkaři) nebyli téměř vůbec tvořiví, nebo mnohem méně, než si to žádalo jejich pracovní zařazení. A naopak jedinci s průměrným IQ byli často tak kreativní, že byli pro zaměstnavatele daleko větším přínosem. Odborníci tedy začali uvažovat o další kategorii, kterou by bylo možné na člověku měřit.
Vymysleli pojem EMOTIVNÍ INTELIGENCE. Kdo dokáže správně zacházet se svými city, ten toho v životě dokáže víc a dál to dotáhne. Platí to především pro ženy. Ty, které se nechají unášet city jako bezmocná loďka v bouřce, to v kariéře daleko nedotáhnou, přestože mají vysoké vzdělání a vysoké IQ. S Pojem emotivní inteligence (EQ) znamená schopnost ovládat své city, mít sebekontrolu v každé situaci a umět se motivovat k dosažení cíle. Měří se opět nejrůznějšími psychologickými testy
Být moudrý je sice důležité, ale stejně je třeba mít i „srdce na správném místě" a zdravou duši. Racionalita a city musí být v rovnováze. To, že se člověk nedopouští násilí, že je přejícím kolegou, dobrým manželem a rodičem, je víc věcí srdce než hlavy. Psychologové doufají, že jednoho dne se budou ve školách učit předměty na rozvoj dobrých vlastností, které zhodnotí naše duševní kvality. Děti by se měly učit sebeovládání stejně jako naslouchání partnerovi, zájmu o druhé lidi, řešení mezilidských konfliktů a ochotě pomáhat potřebným. S emotivní inteligencí souvisí nejen násilí a agresivita, ale i egoismus, chuť ponižovat druhé a povyšovat sebe.
Emotivní inteligence - to je i charakter, morální hodnoty a zdravé instinkty.
Podle psychologů ovlivňuje emotivní inteligenci souvislost mezi city, charakterem a sexuálními instinkty. Mezi nejsilnější podněty patří právě ty erotické. Skutečným místem, ve kterém vzniká erotika, nejsou pohlavní orgány, ale mandlovité jádro v horní části mozkového kmene. To známé lechtání v podbřišku, které předchází silné erotické touze, tedy vzniká v mozku. Pokud je tomu tak, mohly by testy změřit i erotickou inteligenci člověka. Takový test již existuje, přestože ne všichni odborníci věří v jeho hodnotu. Jsou v něm například tyto otázky: Pro ženy - Co na mužské tváři pokládáte za výraz mužnosti? Pro muže - Dovedete už při prvním setkání se ženou odhadnout, jak vypadá bez šatů? Co ve vás evokuje pohled na jablko a banán?
I lidská erotika musí mít svá pravidla hry, svou kulturu a disciplínu. Když se stává nekoordinovaným divokým fenoménem, může s člověkem „cvičit". Lidé by měli své sexuální pudy ovládat - začínají tvrdit mnozí odborníci. Druzí se jim zase vysmívají, že jde o další druh prohibice, tentokrát ne na alkohol, ale na sex. Nepochybné však je, že kdyby se lidé naučili ovládat své erotické cítění, společnosti by to pouze prospělo. Svědčí o tom mnoho lidských tragédií, které způsobily nezvládnuté sexuální pudy. Základy správné erotické inteligence:
■ Poznat své erotické pocity a cílevědomě je usměrňovat. Nenechat se dohnat do vášně, kterou už nejde zkrotit.
■ Umět „řídit" erotickou hru, například flirtování, umět rozehřát vášeň, pokud ji opravdu chceme.
■ Dokázat rozeznat, jak je na tom partner či partnerka, jak daleko je s ním možné „zajít".
■ Uvědoměle rozvíjet svou soukromou erotiku se svým partnerem či partnerkou.
čtvrtek 18. dubna 2013
Nebezpečná klíšťata
Od jara do podzimu nás ohrožují drobní, avšak v mnoha případech velmi nebezpeční tvorové - klíšťata. Na kůži člověka se může přisát nejen dospělé klíště - imago, ale také larva a nymfa, které mají tělovou barvu a snadno je přehlédnete. Nejraději se klíště přisaje na místa s jemnou pokožkou, jakými jsou loketní a kolenní jamka, kůže za ušima, ale i oblast genitálu.
Životní cyklus klíštěte trvá dva roky. Klíšťata jsou infekční celou dobu. Místa výskytu jsou zejména kolem řek, na území smíšených a listnatých lesů, ale také v městských parcích a zahradách.
V našich podmínkách mohou klíšťata vyvolat tři nemoci:
Poslední zmíněná infekce je poněkud atypická v tom smyslu, že bakterie tularemie se přenášejí kromě přisátého klíštěte ještě jinými způsoby, například potravinami, vzduchem a především dotykem s nemocným zvířetem, nejčastěji zajícem.
U zbývajících dvou nemocí je klíště jediným prostředníkem přenosu infekce.
Klíšťový zánět mozku je virové onemocnění, vznikající zhruba za čtrnáct dní po přisátí klíštěte. Začíná jako chřipka, poté následuje několik dní klidu (postižený má pocit, že je zdráv). Následuje období horeček, bolestí hlavy a vzniku obrn hlavových a periferních nervů. Velmi často dochází k obrně lícního nervu, nebo ke ztrátě hybnosti horní končetiny. Nejzávažnější průběh nemoci se objevuje u osob starších šedesáti let, u nich může být tato choroba smrtelná.
Mezi následky prodělaného onemocnění patří trvalejší porucha spánku, proměnlivost nálady, zhoršená koncentrace myšlení, ale hlavně ochrnutí, jež může vést až k invaliditě.
V současné době je nejúčinnějším opatřením před virovým zánětem mozku očkování. Očkuje se v zimním období ,,mrtvou" vakcínou, třemi injekcemi aplikovanými do svalu. Přeočkování se doporučuje po třech letech.
Lymská borelióza byla objevena v roce 1975 v USA ve městě Lyme. V těle infikovaných klíšťat se borrelie, původce nákazy, vyskytují ve střevech. Odtud se stěhují do slinných žláz a to je příčinou, proč infikované klíště začíná být pro člověka nebezpečné až za několik hodin. Borrelie se tak přenášejí slinami nebo trusem přisátých klíšťat.
Onemocnění probíhá ve třech stádiích. V prvním se objeví na kůži plochá, červená skvrna, ostře ohraničená, nebolestivá a nesvědivá (u některých jedinců se dokonce červená skvrna nemusí objevit)! Léčba antibiotiky musí začít ihned, aby nemoc nepokračovala. Druhé stádium vzniká po týdnech až měsících a je charakterizováno neurologickými obtížemi (brnění, bolesti nervů i záněty mozkomíšních obalů - meningitidy). Třetí stadium vzniklé po letech je typické kloubními, kožními i srdečními změnami.
Bohužel, očkování u lidí (u psů ano) proti lymeské borrelióze neexistuje. Musíme se proto chránit řadou opatření, která jsou v rukou každého z nás. Předně: do lesa chodíme řádně obuti, kalhoty zastrčené do vysokých bot, košile, nebo svetry s dlouhými rukávy. Pravidelně používáme postřiky repelentem, zvláště na nohou. Po návratu si pečlivě prohlédneme (nebo dáme prohlédnout) kůži. Pokud najdeme klíště, odstraňujeme jej pinzetou (vikláním, točením, nebo pomocí oleje), kterou po odstranění klíštěte vypálíme v plameni pro další použití. Klíště při odstranění nesmíme přetrhnout nebo rozmačkat! V případě, že se tak stane, neprodleně se vypravte k lékaři. Místo na kůži vydezinfikujeme a několik dní pozorujeme, zda nevznikla červená skvrna. Jestliže ano, ihned vyhledejte lékaře.
Životní cyklus klíštěte trvá dva roky. Klíšťata jsou infekční celou dobu. Místa výskytu jsou zejména kolem řek, na území smíšených a listnatých lesů, ale také v městských parcích a zahradách.
V našich podmínkách mohou klíšťata vyvolat tři nemoci:
- klíšťový zánět mozku
- lymeskou borreliózu
- tularemii.
Poslední zmíněná infekce je poněkud atypická v tom smyslu, že bakterie tularemie se přenášejí kromě přisátého klíštěte ještě jinými způsoby, například potravinami, vzduchem a především dotykem s nemocným zvířetem, nejčastěji zajícem.
U zbývajících dvou nemocí je klíště jediným prostředníkem přenosu infekce.
Klíšťový zánět mozku je virové onemocnění, vznikající zhruba za čtrnáct dní po přisátí klíštěte. Začíná jako chřipka, poté následuje několik dní klidu (postižený má pocit, že je zdráv). Následuje období horeček, bolestí hlavy a vzniku obrn hlavových a periferních nervů. Velmi často dochází k obrně lícního nervu, nebo ke ztrátě hybnosti horní končetiny. Nejzávažnější průběh nemoci se objevuje u osob starších šedesáti let, u nich může být tato choroba smrtelná.
Mezi následky prodělaného onemocnění patří trvalejší porucha spánku, proměnlivost nálady, zhoršená koncentrace myšlení, ale hlavně ochrnutí, jež může vést až k invaliditě.
V současné době je nejúčinnějším opatřením před virovým zánětem mozku očkování. Očkuje se v zimním období ,,mrtvou" vakcínou, třemi injekcemi aplikovanými do svalu. Přeočkování se doporučuje po třech letech.
Lymská borelióza byla objevena v roce 1975 v USA ve městě Lyme. V těle infikovaných klíšťat se borrelie, původce nákazy, vyskytují ve střevech. Odtud se stěhují do slinných žláz a to je příčinou, proč infikované klíště začíná být pro člověka nebezpečné až za několik hodin. Borrelie se tak přenášejí slinami nebo trusem přisátých klíšťat.
Onemocnění probíhá ve třech stádiích. V prvním se objeví na kůži plochá, červená skvrna, ostře ohraničená, nebolestivá a nesvědivá (u některých jedinců se dokonce červená skvrna nemusí objevit)! Léčba antibiotiky musí začít ihned, aby nemoc nepokračovala. Druhé stádium vzniká po týdnech až měsících a je charakterizováno neurologickými obtížemi (brnění, bolesti nervů i záněty mozkomíšních obalů - meningitidy). Třetí stadium vzniklé po letech je typické kloubními, kožními i srdečními změnami.
Bohužel, očkování u lidí (u psů ano) proti lymeské borrelióze neexistuje. Musíme se proto chránit řadou opatření, která jsou v rukou každého z nás. Předně: do lesa chodíme řádně obuti, kalhoty zastrčené do vysokých bot, košile, nebo svetry s dlouhými rukávy. Pravidelně používáme postřiky repelentem, zvláště na nohou. Po návratu si pečlivě prohlédneme (nebo dáme prohlédnout) kůži. Pokud najdeme klíště, odstraňujeme jej pinzetou (vikláním, točením, nebo pomocí oleje), kterou po odstranění klíštěte vypálíme v plameni pro další použití. Klíště při odstranění nesmíme přetrhnout nebo rozmačkat! V případě, že se tak stane, neprodleně se vypravte k lékaři. Místo na kůži vydezinfikujeme a několik dní pozorujeme, zda nevznikla červená skvrna. Jestliže ano, ihned vyhledejte lékaře.
Krevní skupiny a výživa
Krevní skupina 0
V pojetí zastánců teorie krevních skupin a výživy znamená ,,old" neboli starý. Zaběhneme-li do historie asi před 40 000 lety, zjistíme, že se tehdy naši kromaňonští předkové živili lovem a sběrem - bílkoviny masa tvořily základní část výživy.
Krevní skupina A
(,,agrarian" neboli zemědělský) vznikla stěhováním lidstva za novými zdroji potravy z Afriky na jiné kontinenty. Začínalo se rozvíjet zemědělství a domestikace zvířat. Odlišný životní styl se odrazil ve stravě, v trávícím traktu a v imunitním systému došlo k mutacím, které umožnily lépe trávit obiloviny a další zemědělské produkty. Potrava už nebyla považována jen za okamžitý zdroj výživy, pole musela být cíleně obdělávána, kultivována, aby se zajistila následná úroda. Předpokládá se, že krevní skupina A vznikla mutací ze skupiny 0 jako odpověď na změny ve stravě a životním stylu.
Krevní skupina B
(,,balance" neboli rovnovážná) vznikla později v oblasti himalájských velehor na území současného Pákistánu a Indie. V důsledku přesídlení lidí z horkých klimatických oblastí hor do chladných a tvrdých velehor mohla krevní skupina B vzniknout jako odpověď na tyto podnební změny. Brzy se stala charakteristickou pro velké kmeny stepních obyvatel v euroasijských nížinách, které se živily stravou složenou z masa a mléčných výrobků. Později došlo k rozdělení kmenů na válečnické a zemědělské. Tento rozkol mezi válečnickými kmeny na severu a mírumilovnými zemědělci na jihu byl tak hluboký, že jeho pozůstatky přetrvávají dodnes v jihoasijské kuchyni, která mléčné výrobky používá jen minimálně.
Krevní skupina AB
je poměrně vzácná, je nejmladší a vznikla promísením Kavkazanů s krevní skupinou A a Mongolů s krevní skupinou B. Představuje metaforu moderního života - je komplexní a proměnlivá. V České republice je nejvíce zastoupena krevní skupina A, na druhém místě skupina 0, třetí v pořadí krevní skupina B, vzácná je skupina AB.
Každá krevní skupina má své charakteristické antigeny, které reagují při vstupu cizího antigenu do organismu tím, že dochází k tzv. aglutinaci, shlukování a později destrukci cizorodé částice. Předpokládá se, že mnoho potravin má schopnost aglutinovat krvinky pouze určitých krevních skupin, To znamená, že potraviny, které mohou být škodlivé pro krvinky jedné krevní skupiny, mohou být vhodné pro krvinky jiné skupiny. Na tomto principu je založena teorie výživy podle krevních skupin.
Každá z diet podle krevních skupin zahrnuje šestnáct skupin potravin:
maso a drůbež, mořské produkty, mléčné výrobky a vejce, oleje a tuky, ořechy a semínka, fazole a luštěniny, cereálie, chléb a pečivo, obilná zrna a těstoviny, zeleninu, ovoce, šťávy a tekutiny, koření, chuťové přísady, bylinné čaje a různé nápoje. V každé skupině jsou potraviny rozděleny do tří skupin, a to buď jako prospěšné - v tomto případě potraviny působí jako léky, neutrální neboli působící pouze jako potraviny, či zakázané, které působí jako jedy.
Krevní skupina 0
Charakterizuje LOVCE - silného jedince, který spoléhá sám na sebe.
Dietní doporučení: vysoký obsah bílkovin ve stravě, konzumace masa, ryb, vybraných druhů ovoce a zeleniny.
Omezení: obilná zrna, fazole a ostatní luštěniny.
Klíč k váhovému úbytku:
zakázané potraviny - pšenice, kukuřice, fazol obecný, modré fazole, čočka, zelí, růžičková kapusta, květák.
Potraviny podporující váhový úbytek:
řasy, mořské produkty, sůl, játra, červené maso, kapusta, brokolice, špenát.
Krevní skupina A
Člověk PĚSTITEL - usedlý, spolupracující a systematický.
Dietní profil: vegetarián.
Výživová doporučení: zelenina, tofu, mořské plody, obilná zrna, fazole, luštěni, ovoce.
Klíč k váhovému úbytku:
zakázané potraviny - maso, mléčné výrobky, fazol obecný a měsíční, pšenice.
Potraviny podporující váhový úbytek:
rostlinné oleje, výrobky ze sóji, zelenina, ananas.
Krevní skupina B
KOČOVNÍK - vyrovnaný, pružný a tvůrčí jedinec.
Dietní profil a doporučení: vyrovnaný všežravec, maso (ne kuře), mléčné výrobky, obilná zrna, luštěniny, zelenina, ovoce.
Klíč k váhovému úbytku:
zakázané potraviny - kukuřice, čočka, arašídy, sezamová semínka, pohanka, pšenice.
Potraviny podporující váhový úbytek:
listová zelenina, vejce, zvěřina, játra, lékořice, čaj.
Krevní skupina AB
Charakterizuje jedince ZÁHADNÉHO, vzácného, charismatického.
Dietní profil a doporučení: smíšená strava s mírou, maso, mořské produkty, mléčné výrobky, tofu, fazole, luštěniny, obilná zrna, zelenina, ovoce.
Klíč k váhovému úbytku:
zakázané potraviny - červené maso, fazol obecný a měsíční, semínka, kukuřice a pohanka.
Potraviny podporující váhový úbytek:
tofu, mořské produkty, mléčné výrobky, listová zelenina, řasy, ananas.
Zánět hrtanu
Akutní zánět hrtanu, především hrtanové příklopky oddělující dýchací a trávicí cesty, způsobuje infekce bakterií haemophilus influensae B. U malých dětí není hrtanová záklopka tak pevná jako u dospělých a zánět s otokem, který vznikne působením hemofilu, průchod vzduchu hrtanem do plic zcela uzavře.
Průběh infekce je velmi rychlý. Nejdříve může mít dítě pouze zvýšenou teplotu, je mrzuté, plačtivé a stěžuje si na bolest v krku. Nechce ležet a vyžaduje neustálé chování. Později začne sípat a promodrávat. To vše se stane během několika hodin, a pokud rodiče nevyhledají rychlou lékařskou pomoc, hrozí až udušení. Zásadou je dítě nepokládat, nechat je sedět a co nejrychleji vyhledat lékaře.
Naštěstí dnes již proti tomuto závažnému a nebezpečnému onemocnění existuje očkování, které je zatím nejúčinnější prevencí. Do kalendáře pravidelného očkování zatím nepatří, ale o jeho zařazení mezi ostatní očkovací vakcíny se uvažuje. Očkování si tedy zaplatíte sami. Horní hranicí pro aplikaci je 5 let, později to má smysl jen v případě, že je dítě často nemocné a trpí opakovanými infekcemi horních cest dýchacích.
Po čtvrtém roce se hrtanová příklopka zpevňuje a riziko zadušení v důsledku zánětlivého otoku se výrazně snižuje.
Průběh infekce je velmi rychlý. Nejdříve může mít dítě pouze zvýšenou teplotu, je mrzuté, plačtivé a stěžuje si na bolest v krku. Nechce ležet a vyžaduje neustálé chování. Později začne sípat a promodrávat. To vše se stane během několika hodin, a pokud rodiče nevyhledají rychlou lékařskou pomoc, hrozí až udušení. Zásadou je dítě nepokládat, nechat je sedět a co nejrychleji vyhledat lékaře.
Naštěstí dnes již proti tomuto závažnému a nebezpečnému onemocnění existuje očkování, které je zatím nejúčinnější prevencí. Do kalendáře pravidelného očkování zatím nepatří, ale o jeho zařazení mezi ostatní očkovací vakcíny se uvažuje. Očkování si tedy zaplatíte sami. Horní hranicí pro aplikaci je 5 let, později to má smysl jen v případě, že je dítě často nemocné a trpí opakovanými infekcemi horních cest dýchacích.
Po čtvrtém roce se hrtanová příklopka zpevňuje a riziko zadušení v důsledku zánětlivého otoku se výrazně snižuje.
Válka bakterií
Všimli jste si někdy čiperných důchodců, když se vyhrnou ze zahraničního zájezdového autobusu? Mají i osm křížků na krku a vydají se na výlet za oceán! Vidět je při snídani, nepřehlédnete, že si k rannímu čaji slupnou hrstičku kapslí a pilulek. Nejsou to obvykle léky, ale potravinové doplňky, užitečné bakterie v tobolkách, které jim pomáhají udržovat tělo i ducha v dobré kondici do pozdního věku.
Bakterie se vyskytují v celém lidském těle. Některé mu pomáhají, s jinými svádí nemilosrdnou válku. Protivníci jsou to sice malí co do velikosti (měří od jedné desetiny do několika desítek mikrometrů), ale velcí pokud jde o jejich schopnosti a přizpůsobivost. Navíc jsou někdy velice zákeřní. Způsobují spoustu nebezpečných nemocí a boj s nimi naše tělo poměrně dost vyčerpává.
Nechejme ale protentokrát škodlivé bakterie stranou a věnujme se raději těm, které v tomto litém zápase o přežití stojí na naší straně. Jsou to především mléčné bakterie - laktobacily, které se vyskytují ve střevech a v pochvě. Na tři sta druhů různých mikroorganismů v těchto mistech vykonává veledůležitou práci. Naštěstí pro nás, protože tato střevní flóra, která mimochodem váží až dva kilogramy, je pro imunitní systém a očistu organismu nezbytně nutná. Nejznámější užitečnou bakterií je asi Lactobacillus acidophilus.
V čem je prospěšný? Dokáže vyrábět enzymy potřebné k trávení bílkovin a laktózy, která se jejich pomocí rozkládá na kyselinu mléčnou. Ta vytváří ve střevě prostředí, nevhodné pro hnilobné bakterie. Navíc dokáže vyrábět i přírodní antibiotikum. Brání tak množení nepřátelských bakterií a omezuje růst kvasinek. Pro nás to tedy znamená, že bakterie Lactobacilus acidophilus:
Obrovský význam má i schopnost ,,přátelských" bakterií soustředit do střev vitamíny skupiny B (potřebujeme je k látkové přeměně, při tvorbě krve a enzymů nebo při činnosti nervového systému). Nepřítelem vitamínu B jsou například antibiotika, antikoncepční pilulky, cukr nebo káva. Mléčné bakterie produkují i vitamín K, který je nezbytný pro tvorbu některých krevních bílkovin, důležitých při srážení krve. Bohužel jejich záslužnou činnost jim často komplikujeme našim hektickým způsobem života a nevhodnou skladbou stravy. Ani jim nesvědčí časté užívání antibiotik i jiných léků, například antikoncepčních. Antibiotika totiž zabíjejí nejen patogenní, ale i užitečné bakterie a významně tak narušují střevní mikroflóru. Jednoduše řečeno - ,,vymetou" z těla velké množství bakterií bez toho, aby rozlišovaly jejich příznivé či záporné působení na organismy, které měla pod kontrolou ochranka mléčných bakterií, pak začnou bez omezení bujet. Antibiotika se přitom do našeho těla nedostávají jen na doporučení lékaře, ale i konzumací stravy živočišného původu. Jatečným zvířatům jsou často do stravy přidávány hormony a antibiotika, které i po tepelném zpracování masa se dostávají do lidského těla se všemi negativními důsledky.
Náš uspěchaný životní styl, stres, některé léky - to vše napomáhá narušení rovnováhy mikroorganismů ve střevním traktu. Toxické a rakovinotvorné látky nebo přemnožené kvasinky mají volné pole. Zapustí vlákna do střevních stěn a vzniklými otvory se do krve dostávají látky, které tam nemají co dělat. Tyto toxiny pronikají dále do buněk. Postupem času se pak kvasinky natolik přemnoží, že už nepustí do střev žádné užitečné bakterie. A to je začátek velkých problému, které se projevují střevními potížemi, infekcemi, průjmy a zácpami.
Svým ,,hodným" bakteriím vůbec nepomáháme, když dáváme přednost jen určitým druhům jídla, žijeme v neustálém napětí, pod stálým tlakem povinností... Jenže kdo z nás žije zdravě? Naštěstí moderní medicína má pro nás jisté řešení.
My totiž můžeme svou armádu přátelských mléčných bakterií doplňovat průběžně. Novými bojovníky, které do těla dopravíme ve formě potravinových doplňků, a to v kapslích s vysoce koncentrovanými laktobakteriemi. Žádný strach, nejde o chemii. vše se děje na přírodní bázi. Potravinové doplňky jsou nenávykové, nelze se jimi předávkovat a lidé si je mohou ordinovat bez lékařského předpisu. Jedna kapsle obsahuje až dvě miliardy živých mléčných bakterií, z nichž většina projde (na rozdíl od jogurtu) agresivním prostředím žaludku až do střev. Ztracenou rovnováhu pomáhají kapsle najít lidem, kteří nemohou jíst mléčné výrobky. I pro stoprocentně zdravého člověka představují obohacení potravy a posílení organismu. Mléčné bakterie v kapslích pomáhají udržovat rovnováhu střevní mikroflóry a působí tak především jako prevence, ale v řadě případů i jako lék. I u nás se už postupně stává samozřejmostí, že lékárníci vám při prodeji antibiotik automaticky nabízejí i mléčné bakterie. Pro každého z nás by se mělo rovněž stát samozřejmostí, že alespoň před cestou na dovolenou začneme brát preventivně kapsle s mléčnými bakteriemi, protože tak můžeme předejít nepříjemným potížím.Mléčné bakterie nám pomohou.
A jak těmto přátelským bakteriím pomůžeme my? Jako čiperní senioři z úvodu našeho povidání: pohybem na čerstvém vzduchu a rozumným jídelníčkem, který by měl obsahovat hodně zeleniny a celozrnných výrobků, omezené množství potravin z bílé mouky, cukru, tučných a smažených jídel.
Bakterie se vyskytují v celém lidském těle. Některé mu pomáhají, s jinými svádí nemilosrdnou válku. Protivníci jsou to sice malí co do velikosti (měří od jedné desetiny do několika desítek mikrometrů), ale velcí pokud jde o jejich schopnosti a přizpůsobivost. Navíc jsou někdy velice zákeřní. Způsobují spoustu nebezpečných nemocí a boj s nimi naše tělo poměrně dost vyčerpává.
Nechejme ale protentokrát škodlivé bakterie stranou a věnujme se raději těm, které v tomto litém zápase o přežití stojí na naší straně. Jsou to především mléčné bakterie - laktobacily, které se vyskytují ve střevech a v pochvě. Na tři sta druhů různých mikroorganismů v těchto mistech vykonává veledůležitou práci. Naštěstí pro nás, protože tato střevní flóra, která mimochodem váží až dva kilogramy, je pro imunitní systém a očistu organismu nezbytně nutná. Nejznámější užitečnou bakterií je asi Lactobacillus acidophilus.
V čem je prospěšný? Dokáže vyrábět enzymy potřebné k trávení bílkovin a laktózy, která se jejich pomocí rozkládá na kyselinu mléčnou. Ta vytváří ve střevě prostředí, nevhodné pro hnilobné bakterie. Navíc dokáže vyrábět i přírodní antibiotikum. Brání tak množení nepřátelských bakterií a omezuje růst kvasinek. Pro nás to tedy znamená, že bakterie Lactobacilus acidophilus:
- posilují náš imunitní systém
- zvyšují vstřebávání živin
- zabraňují růstu a množení nepřátelských bakterií
- mají protinádorové účinky
- pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi.
Obrovský význam má i schopnost ,,přátelských" bakterií soustředit do střev vitamíny skupiny B (potřebujeme je k látkové přeměně, při tvorbě krve a enzymů nebo při činnosti nervového systému). Nepřítelem vitamínu B jsou například antibiotika, antikoncepční pilulky, cukr nebo káva. Mléčné bakterie produkují i vitamín K, který je nezbytný pro tvorbu některých krevních bílkovin, důležitých při srážení krve. Bohužel jejich záslužnou činnost jim často komplikujeme našim hektickým způsobem života a nevhodnou skladbou stravy. Ani jim nesvědčí časté užívání antibiotik i jiných léků, například antikoncepčních. Antibiotika totiž zabíjejí nejen patogenní, ale i užitečné bakterie a významně tak narušují střevní mikroflóru. Jednoduše řečeno - ,,vymetou" z těla velké množství bakterií bez toho, aby rozlišovaly jejich příznivé či záporné působení na organismy, které měla pod kontrolou ochranka mléčných bakterií, pak začnou bez omezení bujet. Antibiotika se přitom do našeho těla nedostávají jen na doporučení lékaře, ale i konzumací stravy živočišného původu. Jatečným zvířatům jsou často do stravy přidávány hormony a antibiotika, které i po tepelném zpracování masa se dostávají do lidského těla se všemi negativními důsledky.
Náš uspěchaný životní styl, stres, některé léky - to vše napomáhá narušení rovnováhy mikroorganismů ve střevním traktu. Toxické a rakovinotvorné látky nebo přemnožené kvasinky mají volné pole. Zapustí vlákna do střevních stěn a vzniklými otvory se do krve dostávají látky, které tam nemají co dělat. Tyto toxiny pronikají dále do buněk. Postupem času se pak kvasinky natolik přemnoží, že už nepustí do střev žádné užitečné bakterie. A to je začátek velkých problému, které se projevují střevními potížemi, infekcemi, průjmy a zácpami.
Svým ,,hodným" bakteriím vůbec nepomáháme, když dáváme přednost jen určitým druhům jídla, žijeme v neustálém napětí, pod stálým tlakem povinností... Jenže kdo z nás žije zdravě? Naštěstí moderní medicína má pro nás jisté řešení.
My totiž můžeme svou armádu přátelských mléčných bakterií doplňovat průběžně. Novými bojovníky, které do těla dopravíme ve formě potravinových doplňků, a to v kapslích s vysoce koncentrovanými laktobakteriemi. Žádný strach, nejde o chemii. vše se děje na přírodní bázi. Potravinové doplňky jsou nenávykové, nelze se jimi předávkovat a lidé si je mohou ordinovat bez lékařského předpisu. Jedna kapsle obsahuje až dvě miliardy živých mléčných bakterií, z nichž většina projde (na rozdíl od jogurtu) agresivním prostředím žaludku až do střev. Ztracenou rovnováhu pomáhají kapsle najít lidem, kteří nemohou jíst mléčné výrobky. I pro stoprocentně zdravého člověka představují obohacení potravy a posílení organismu. Mléčné bakterie v kapslích pomáhají udržovat rovnováhu střevní mikroflóry a působí tak především jako prevence, ale v řadě případů i jako lék. I u nás se už postupně stává samozřejmostí, že lékárníci vám při prodeji antibiotik automaticky nabízejí i mléčné bakterie. Pro každého z nás by se mělo rovněž stát samozřejmostí, že alespoň před cestou na dovolenou začneme brát preventivně kapsle s mléčnými bakteriemi, protože tak můžeme předejít nepříjemným potížím.Mléčné bakterie nám pomohou.
A jak těmto přátelským bakteriím pomůžeme my? Jako čiperní senioři z úvodu našeho povidání: pohybem na čerstvém vzduchu a rozumným jídelníčkem, který by měl obsahovat hodně zeleniny a celozrnných výrobků, omezené množství potravin z bílé mouky, cukru, tučných a smažených jídel.
středa 17. dubna 2013
Jak zvládat alergie
Alergie nám znepříjemňují život. Provází je svědění kůže, pálení a slzení očí, kýchání a vodnatá rýma. K tomu se mohou přidat i otoky, dráždivý kašel, dušnost. Zatímco ostatní se radují, alergici vítají jaro s povzdechem.
O alergiích se často mluví jako o epidemii moderní doby. Může za to především neustálé zvyšování zátěže organismu v důsledku devastace přírody, znečistěného ovzduší, nepřirozené a energeticky neplnohodnotné stravy. Ve vyspělých zemích současného světa trápí některá z forem alergií - senná či celoroční alergická rýma, atopický či kontaktní ekzém, potravinové alergie a průduškové astma - každého čtvrtého obyvatele. A naší republice představují alergici jednu čtvrtinu populace.
Nejrozšířenější formu přecitlivělosti je alergie na pyly - nejvýznamnější úlohu při rozvoji pylových alergií přitom mají pylová zrna, dosahující velikosti 15 až 60 mikrometrů. Nejčastější potíže vyvolává pyl břízy a pyly trav. K alergickým reakcím také dochází v blízkosti kvetoucích rostlin - řepky olejné, pampelišky, dále lípy, akátu, jírovce a černého bezu. Je zajímavé, že ovocné stromy alergie nezpůsobují.
Zatímco na venkově je koncentrace pylových alergenů nejvyšší mezi pátou a osmou hodinou ranní, ve městech je to mezi šestou hodinou večerní a půlnocí. Nejvyšší koncentrace pylů v ovzduší nastává v našich podmínkách v květnu a trvá až do začátku srpna. V létě a počátkem podzimu je v ovzduší zároveň maximum plísní. Alergie na pyl je součástí tzv.senné rýmy. Právě touto diagnózou trpí přibližně jeden dospělý člověk z deseti a u dospívajících je to dokonce jeden pěti.
Samozřejmostí je, že v bytě alergika nekouříme. Nábytek i podlahu pravidelně stíráme vlhkou prachovkou. V době pylové sezony si alergici musí mýt po každém návratu domů vlasy a často měnit svrchní oblečení. Používáme šetrnou kosmetiku a prací prášky. K účinné prevenci patří také kvalifikovaná úprava životosprávy (nejlépe uděláte, když se poradíte s odborníky). Volné chvíle trávíme v co nejméně narušené přírodě - ve znečištěných městských aglomeracích se totiž převážně vyskytuje rumištní a plevelová vegetace s výrazně agresivním pylem.
Na trhu je celá řada kvalitních tzv. čističek vzduchu. Pomocí nich se můžeme spolehlivě čistit vzduch ve svých domovech, což velmi přispěje k lepšímu zdravotními stavu alergiků.
V péči o alergika může pomoci i sledování údajů. Pylové informační služby ve vybraných médiích. V naší republice existuje síť několika monitorovacích stanic, z jejichž údajů se zpracovává celorepubliková pylová předpověď. Výsledky jsou dále předávány do evropské pylové databáze ve Vídni.
Současná medicína nabízí alergikům především posílení imunitního systému a podávání preventivních a protizánětlivých léků. Výsledky ale bývají sporné, a proto se i v tomto případě stejně jako u ostatních chronických zdravotních problémů otevírá pole působnosti pro alternativní obory, které jsou zaměřeny na harmonizaci organismu jako celku (homeopatie, akupunktura a jiné).
O alergiích se často mluví jako o epidemii moderní doby. Může za to především neustálé zvyšování zátěže organismu v důsledku devastace přírody, znečistěného ovzduší, nepřirozené a energeticky neplnohodnotné stravy. Ve vyspělých zemích současného světa trápí některá z forem alergií - senná či celoroční alergická rýma, atopický či kontaktní ekzém, potravinové alergie a průduškové astma - každého čtvrtého obyvatele. A naší republice představují alergici jednu čtvrtinu populace.
Nejrozšířenější formu přecitlivělosti je alergie na pyly - nejvýznamnější úlohu při rozvoji pylových alergií přitom mají pylová zrna, dosahující velikosti 15 až 60 mikrometrů. Nejčastější potíže vyvolává pyl břízy a pyly trav. K alergickým reakcím také dochází v blízkosti kvetoucích rostlin - řepky olejné, pampelišky, dále lípy, akátu, jírovce a černého bezu. Je zajímavé, že ovocné stromy alergie nezpůsobují.
Zatímco na venkově je koncentrace pylových alergenů nejvyšší mezi pátou a osmou hodinou ranní, ve městech je to mezi šestou hodinou večerní a půlnocí. Nejvyšší koncentrace pylů v ovzduší nastává v našich podmínkách v květnu a trvá až do začátku srpna. V létě a počátkem podzimu je v ovzduší zároveň maximum plísní. Alergie na pyl je součástí tzv.senné rýmy. Právě touto diagnózou trpí přibližně jeden dospělý člověk z deseti a u dospívajících je to dokonce jeden pěti.
Samozřejmostí je, že v bytě alergika nekouříme. Nábytek i podlahu pravidelně stíráme vlhkou prachovkou. V době pylové sezony si alergici musí mýt po každém návratu domů vlasy a často měnit svrchní oblečení. Používáme šetrnou kosmetiku a prací prášky. K účinné prevenci patří také kvalifikovaná úprava životosprávy (nejlépe uděláte, když se poradíte s odborníky). Volné chvíle trávíme v co nejméně narušené přírodě - ve znečištěných městských aglomeracích se totiž převážně vyskytuje rumištní a plevelová vegetace s výrazně agresivním pylem.
Na trhu je celá řada kvalitních tzv. čističek vzduchu. Pomocí nich se můžeme spolehlivě čistit vzduch ve svých domovech, což velmi přispěje k lepšímu zdravotními stavu alergiků.
V péči o alergika může pomoci i sledování údajů. Pylové informační služby ve vybraných médiích. V naší republice existuje síť několika monitorovacích stanic, z jejichž údajů se zpracovává celorepubliková pylová předpověď. Výsledky jsou dále předávány do evropské pylové databáze ve Vídni.
Současná medicína nabízí alergikům především posílení imunitního systému a podávání preventivních a protizánětlivých léků. Výsledky ale bývají sporné, a proto se i v tomto případě stejně jako u ostatních chronických zdravotních problémů otevírá pole působnosti pro alternativní obory, které jsou zaměřeny na harmonizaci organismu jako celku (homeopatie, akupunktura a jiné).
úterý 16. dubna 2013
Biorytmy ovlivňují naší výkonnost
Každý člověk - nezávisle na vlastní vůli - podléhá pravidelnému koloběhu času stejně jako svým vnitřním hodinám, které mu umožňují ,,fungovat" během celého dne s rozdílnou intenzitou. Vědecký obor, který zkoumá biorytmy člověka, se nazývá chronobiologie a sdružuje lékaře, psychology, psychiatry a další odborníky. Následující řádky vám napoví, jak myslet a pracovat co nejefektivněji.
Krátkodobá paměť je u všech lidí nejlepší v časných ranních hodinách. Před zkouškou, poradou nebo odbornou přednáškou je tedy vhodné si ještě jednou přečíst učivo, poznámky a podklady. Zachytíte si do paměti informace, které pak budete ,,sypat z rukávu".
První duševní vrchol nás čeká mezi 10. až 12. hodinou dopolední. V této době se doporučuje řešit komplexní úlohy a dělat vážná rozhodnutí.
Odpolední čas mezi 12.30 až 15. hodinou snižuje výkonnost přibližně o 20 až 25 %, nezávisle na tom, zda jsme obědvali, a pily, nebo ne. Tato doba se hodí na manuální a jednoduché práce: podepisování, ukládání či třídění spisů, kopírování, telefonní hovory, nebo trochu cvičení při otevřeném okně.
Po poledni je však mimořádně výkonná dlouhodobá paměť. Informace, které si chceme trvale uchovat v mozkových závitech, bychom měli osvojovat právě v této době. Platí to například o studiu hudebních skladeb či divadelních rolí. Vedle tohoto druhého duševního vrcholu disponujeme v pozdních odpoledních hodinách i největší nápaditostí, šikovností, manuální zručností a schopností koordinace.
Odpoledne a podvečer se také hodí ke sportování a udržování fyzické zdatnosti a kondice. Během tohoto výkonnostního vrcholu je největší hodnotou vytrvalost a rychlost reagování.
Jenže všechno může být i jinak. Jsou lidé, kteří si vytvořili své vlastní biorytmy a o těch zmíněných, přirozených, ani neví, natož aby jim podřizovali režim dne. Určitě se vám stalo, že jste při nejlepší vůli nemohli spolupracovat s nějakou kolegyní či kolegou. Možná tento nesoulad vyplýval z toho, že patříte k odlišným typům (ranní, večerní, noční lidé), a proto vaše pracovní fáze nemohou souhlasit. Každý z vás podléhá svým geneticky určeným vnitřním hodinám. Někomu to ,,myslí" lépe dopoledne, jinému v noci. Ranní lidé jsou například většinou méně pružní a více citliví vůči nepravidelnostem, zato jedinci ožívající teprve se soumrakem bývají tolerantnější a rádi improvizují.
Víte, že v časných ranních hodinách jsme nejcitlivější vůči bolestem a tyká se to především zubů? Kolem 15. hodiny jsou naopak zuby nejméně citlivé, a proto se doporučuje návštěva zubaře v rámci možností raději odpoledně. Znecitlivující injekce působí průměrně 3x déle než ráno a dopoledne.
Cit pro vůně a chutě, jakož i smysly celkově, je nejvýraznější v časných večerních hodinách. Labužnické hostiny, ochutnávky vín a testování voňavek by se proto měly pořádat v pozdních odpoledních hodinách.
Jsme ovládáni devadesátiminutovými rytmy. Únava, pocit hladu, žízně nebo potřeba vzít něco do úst se opakují nejčastěji v devadesátiminutovém intervalu. Lze proti tomu vědomě bojovat, neboť tento tlak ustoupí přibližně po 15 minutách. Pak zase zavládne na nejbližší hodinu a půl klid.
Krátkodobá paměť je u všech lidí nejlepší v časných ranních hodinách. Před zkouškou, poradou nebo odbornou přednáškou je tedy vhodné si ještě jednou přečíst učivo, poznámky a podklady. Zachytíte si do paměti informace, které pak budete ,,sypat z rukávu".
První duševní vrchol nás čeká mezi 10. až 12. hodinou dopolední. V této době se doporučuje řešit komplexní úlohy a dělat vážná rozhodnutí.
Odpolední čas mezi 12.30 až 15. hodinou snižuje výkonnost přibližně o 20 až 25 %, nezávisle na tom, zda jsme obědvali, a pily, nebo ne. Tato doba se hodí na manuální a jednoduché práce: podepisování, ukládání či třídění spisů, kopírování, telefonní hovory, nebo trochu cvičení při otevřeném okně.
Po poledni je však mimořádně výkonná dlouhodobá paměť. Informace, které si chceme trvale uchovat v mozkových závitech, bychom měli osvojovat právě v této době. Platí to například o studiu hudebních skladeb či divadelních rolí. Vedle tohoto druhého duševního vrcholu disponujeme v pozdních odpoledních hodinách i největší nápaditostí, šikovností, manuální zručností a schopností koordinace.
Odpoledne a podvečer se také hodí ke sportování a udržování fyzické zdatnosti a kondice. Během tohoto výkonnostního vrcholu je největší hodnotou vytrvalost a rychlost reagování.
Jenže všechno může být i jinak. Jsou lidé, kteří si vytvořili své vlastní biorytmy a o těch zmíněných, přirozených, ani neví, natož aby jim podřizovali režim dne. Určitě se vám stalo, že jste při nejlepší vůli nemohli spolupracovat s nějakou kolegyní či kolegou. Možná tento nesoulad vyplýval z toho, že patříte k odlišným typům (ranní, večerní, noční lidé), a proto vaše pracovní fáze nemohou souhlasit. Každý z vás podléhá svým geneticky určeným vnitřním hodinám. Někomu to ,,myslí" lépe dopoledne, jinému v noci. Ranní lidé jsou například většinou méně pružní a více citliví vůči nepravidelnostem, zato jedinci ožívající teprve se soumrakem bývají tolerantnější a rádi improvizují.
Víte, že v časných ranních hodinách jsme nejcitlivější vůči bolestem a tyká se to především zubů? Kolem 15. hodiny jsou naopak zuby nejméně citlivé, a proto se doporučuje návštěva zubaře v rámci možností raději odpoledně. Znecitlivující injekce působí průměrně 3x déle než ráno a dopoledne.
Cit pro vůně a chutě, jakož i smysly celkově, je nejvýraznější v časných večerních hodinách. Labužnické hostiny, ochutnávky vín a testování voňavek by se proto měly pořádat v pozdních odpoledních hodinách.
Jsme ovládáni devadesátiminutovými rytmy. Únava, pocit hladu, žízně nebo potřeba vzít něco do úst se opakují nejčastěji v devadesátiminutovém intervalu. Lze proti tomu vědomě bojovat, neboť tento tlak ustoupí přibližně po 15 minutách. Pak zase zavládne na nejbližší hodinu a půl klid.
Relaxovat neznamená lenošit
Relaxační techniky jsou u nás naprosto nedoceněné. Měly by být každodenní součástí života, protože nám pomáhají předejít mnoha strastem. Obzvláště ženy v produktivním věku mají pocit, že toho musí hodně stihnout. Je to pravda, ale zátěž lze zvládnout ve větší pohodě, použijeme-li k rychlému znovunabytí sil právě některou z forem relaxace - 7 až 15 minut vydá za dvě hodiny osvěžujícího spánku.
Relaxovat můžeme hned po probuzení. Zůstaneme ještě chvilku ležet a vnímáme příjemný pocit tíže a tepla. Poté nastupuje koncentrace - vstaneme z postele a intenzivně vnímáme každou činnost, ať jde o čištění zubů, nebo oblékání. Jakmile totiž myslíme na něco jiného než na to, co právě děláme, naše energie slábne.
Různé metody relaxace lze používat jako vitaminy. Nejde však o léčbu, ale o prevenci. Při léčbě lze např. aplikovat tzv. bodyterapii, která pracuje se slovem, ale i s tělem. Vychází přitom z poznatku, že tělo si pamatuje dobré i zlé.
Relaxační metody představují účinný prostředek proti nemocem i stresu. Pro začátek se doporučuje například uvolňování pomocí relaxačních nahrávek s uvolňovací hudbou a průvodním slovem. Je zapotřebí se pokusit každý den vyprazdňovat svou mysl, což se nejlépe hodí před ulehnutím, aby se neusínalo s hlavou plnou starostí. (Představte si například obrovský pytel brambor. V duchu ho rozřízněte a nechte brambory, aby se vysypaly. Jinou možností je představit si umyvadlo plné vody, z něhož vytažením zátky odplývá voda).
Když ucítíte, že se mysl vyprázdnila, naplňte ji harmonií, nadějí, vírou a odvahou.
Před zkouškou nebo důležitou schůzkou, zavřete oči a soustřeďte se na ramena a šíji - svalstvo na 10 vteřin zatněte a poté uvolněte. Podobně se dá pracovat i se svaly na obličeji.
Zpočátku nás při relaxaci mohou polekat svalové záškuby. Jsou však přirozenou reakcí na pokles svalového napětí, svědčí to o dobrém uvolnění. Také se nám mohou začít vybavovat zapomenuté vzpomínky, nejrůznější obrazy a vize. V těchto situacích se doporučuje zaujmout postoj nestranného diváka. Nebojte se jich. Takové chvilky jsou prý dokonce léčivé.
Jak zvýšit koncentraci? Sedněte si a představte si, že sedíte na trojúhelníku. Přitom se pevně dotýkáte země. Z trojúhelníku ,,vyrůstá" vaše páteř, která musí být rovná, čímž se uvolní bránice. Hýždě vysuňte směrem dozadu a opět si představte, že sedíte na trojúhelníku celým spodkem pánevním. Uvědomte si všechny body dotyku (spojení se zemí, dotykové body hýždí, dotyk rukou i rtů). Zavřete oči a soustřeďte se jen na svůj dech. Doba cvičení je individuální. Výsledkem by měl být pocit vyrovnanosti, klidu a přílivu energie.
Relaxovat můžeme hned po probuzení. Zůstaneme ještě chvilku ležet a vnímáme příjemný pocit tíže a tepla. Poté nastupuje koncentrace - vstaneme z postele a intenzivně vnímáme každou činnost, ať jde o čištění zubů, nebo oblékání. Jakmile totiž myslíme na něco jiného než na to, co právě děláme, naše energie slábne.
Různé metody relaxace lze používat jako vitaminy. Nejde však o léčbu, ale o prevenci. Při léčbě lze např. aplikovat tzv. bodyterapii, která pracuje se slovem, ale i s tělem. Vychází přitom z poznatku, že tělo si pamatuje dobré i zlé.
Relaxační metody představují účinný prostředek proti nemocem i stresu. Pro začátek se doporučuje například uvolňování pomocí relaxačních nahrávek s uvolňovací hudbou a průvodním slovem. Je zapotřebí se pokusit každý den vyprazdňovat svou mysl, což se nejlépe hodí před ulehnutím, aby se neusínalo s hlavou plnou starostí. (Představte si například obrovský pytel brambor. V duchu ho rozřízněte a nechte brambory, aby se vysypaly. Jinou možností je představit si umyvadlo plné vody, z něhož vytažením zátky odplývá voda).
Když ucítíte, že se mysl vyprázdnila, naplňte ji harmonií, nadějí, vírou a odvahou.
Před zkouškou nebo důležitou schůzkou, zavřete oči a soustřeďte se na ramena a šíji - svalstvo na 10 vteřin zatněte a poté uvolněte. Podobně se dá pracovat i se svaly na obličeji.
Zpočátku nás při relaxaci mohou polekat svalové záškuby. Jsou však přirozenou reakcí na pokles svalového napětí, svědčí to o dobrém uvolnění. Také se nám mohou začít vybavovat zapomenuté vzpomínky, nejrůznější obrazy a vize. V těchto situacích se doporučuje zaujmout postoj nestranného diváka. Nebojte se jich. Takové chvilky jsou prý dokonce léčivé.
Jak zvýšit koncentraci? Sedněte si a představte si, že sedíte na trojúhelníku. Přitom se pevně dotýkáte země. Z trojúhelníku ,,vyrůstá" vaše páteř, která musí být rovná, čímž se uvolní bránice. Hýždě vysuňte směrem dozadu a opět si představte, že sedíte na trojúhelníku celým spodkem pánevním. Uvědomte si všechny body dotyku (spojení se zemí, dotykové body hýždí, dotyk rukou i rtů). Zavřete oči a soustřeďte se jen na svůj dech. Doba cvičení je individuální. Výsledkem by měl být pocit vyrovnanosti, klidu a přílivu energie.
Jak správně dýchat
Relaxace je fajn, ale napětí a stres může také zmírnit správné dýchání. Uvádí se, že způsob dýchání souvisí i s celkovou zdravotní kondicí. Dech lze velice snadno kontrolovat vůlí - jeho prostřednictvím můžeme ovlivnit úroveň našeho uvolnění nebo napětí, s nímž souvisí pocit pohody.
Rychlost dýchání se mění v průběhu dne a také při různých činnostech v závislosti na nárocích na příjem kyslíku. Podle toho rozlišujeme dýchání hrudní a brániční.
Při hrudním dýchání je dech mělký, krátký a tělo na něj reaguje celkovým stresem včetně zvýšeného svalového napětí. Pokud zmíněný způsob dýchání trvá příliš dlouho, nebo je dokonce pravidelné, může tělo přivést do permanentní stresové situace s vážnými zdravotními následky. Ukázalo se, že tímto způsobem, tj. rychle a pouze horní částí hrudníku, dýchají lidé, kteří jsou pod vlivem stresu či úzkosti.
Po většinu dne bychom se však měli nacházet ve stavu uvolnění, pro nějž je charakteristické dýchání brániční. Vzniká stahováním a uvolňováním hlavního dýchacího svalu - bránice, která odděluje hrudník od dutiny břišní, zatímco žeberní svaly zůstávají v klidu. Takové dýchání navozuje stav relaxace a dobré pohody a automaticky jej používáme i při relaxaci. Plíce se dokonale naplňují a vyprazdňují, bránice svým pohybem masíruje břišní orgány. Tělo dostává více kyslíku a v plicích se nevytvářejí odpadní produkty vyvolávající nervozitu a únavu, např. oxid uhličitý nebo kyselina mléčná.
Tip pro vás. Lehněte si na záda a zavřete oči. Nohy nechte mírně od sebe a uvolněte se. Pravou dlaň položte na oblast pupku. Dýcháte-li bránicí, ucítíte její pohyb. Dech se přitom zpomalí na 10 až 12 nádechů a výdechů za minutu. Poté dejte ruce podél těla dlaněmi vzhůru. Svalové napětí klesá, až se na určité úrovni stabilizuje. Při relaxaci si lehněte na příjemně měkkou podložku. Zvolte volné oblečení. Můžete spojit příjemné s užitečným a relaxovat například i ve vaně při poslechu relaxační hudby. V tomto případě ale dbejte na to, abyste neusnuli.
Rychlost dýchání se mění v průběhu dne a také při různých činnostech v závislosti na nárocích na příjem kyslíku. Podle toho rozlišujeme dýchání hrudní a brániční.
Při hrudním dýchání je dech mělký, krátký a tělo na něj reaguje celkovým stresem včetně zvýšeného svalového napětí. Pokud zmíněný způsob dýchání trvá příliš dlouho, nebo je dokonce pravidelné, může tělo přivést do permanentní stresové situace s vážnými zdravotními následky. Ukázalo se, že tímto způsobem, tj. rychle a pouze horní částí hrudníku, dýchají lidé, kteří jsou pod vlivem stresu či úzkosti.
Po většinu dne bychom se však měli nacházet ve stavu uvolnění, pro nějž je charakteristické dýchání brániční. Vzniká stahováním a uvolňováním hlavního dýchacího svalu - bránice, která odděluje hrudník od dutiny břišní, zatímco žeberní svaly zůstávají v klidu. Takové dýchání navozuje stav relaxace a dobré pohody a automaticky jej používáme i při relaxaci. Plíce se dokonale naplňují a vyprazdňují, bránice svým pohybem masíruje břišní orgány. Tělo dostává více kyslíku a v plicích se nevytvářejí odpadní produkty vyvolávající nervozitu a únavu, např. oxid uhličitý nebo kyselina mléčná.
Tip pro vás. Lehněte si na záda a zavřete oči. Nohy nechte mírně od sebe a uvolněte se. Pravou dlaň položte na oblast pupku. Dýcháte-li bránicí, ucítíte její pohyb. Dech se přitom zpomalí na 10 až 12 nádechů a výdechů za minutu. Poté dejte ruce podél těla dlaněmi vzhůru. Svalové napětí klesá, až se na určité úrovni stabilizuje. Při relaxaci si lehněte na příjemně měkkou podložku. Zvolte volné oblečení. Můžete spojit příjemné s užitečným a relaxovat například i ve vaně při poslechu relaxační hudby. V tomto případě ale dbejte na to, abyste neusnuli.
sobota 13. dubna 2013
Zázračné kozí mléko
Kozí produkty lidem od nepaměti pomáhaly v překonávání nejrůznějších neduhů a nemocí. Kozí mléko bývalo osvědčeným prostředkem při léčení plicních onemocnění i tuberkulózy. Moderní analýzy ukázaly, že v něm jsou zastoupeny vysoce hodnotné bílkoviny i tuky, které jsou navíc lehce stravitelné. Dále obsahuje minerály (vápník, hořčík, sodík aj.), stopové prvky (měď, cín, fosfor, bor, titan, chrom), uhličitany, řadu vitamínů a enzymů. Jediným nedostatkem je málo železa a kyseliny listové. Proto je dobré střídat ve výživě kozí mléčné produkty s kravskými, nebo železo a kyselinu listovou konzumovat více např. ve formě zeleniny.
Kozí mléko má také pozitivní vliv na nervovou soustavu - odstraňuje následky stresu, úzkosti a léčí i onemocnění kůže. Na některých zahraničních klinikách se kozí mléko používá pří úporných vyrážkách, a to vnitřně i zevně.
Pravidelné pití také prospívá citlivému žaludku a střevům, vhodné je rovněž při migrénách, které jsou způsobeny alergií na kravské mléko.
Kozí máslo se po staletí používalo na léčení zesláblých údů a na bolesti zad. Kdysi dávno se jím údajně natírala i Kleopatra. Zajímavé je, že kozí máslo obsahuje tutéž látku, na jejímž účinku jsou založeny antirevmatické preparáty. Kozí máslo zmenšuje otoky a zlepšuje pohyblivost. Musí však pocházet od koz, které žijí v přirozených podmínkách.
Kozí mléko má také pozitivní vliv na nervovou soustavu - odstraňuje následky stresu, úzkosti a léčí i onemocnění kůže. Na některých zahraničních klinikách se kozí mléko používá pří úporných vyrážkách, a to vnitřně i zevně.
Pravidelné pití také prospívá citlivému žaludku a střevům, vhodné je rovněž při migrénách, které jsou způsobeny alergií na kravské mléko.
Kozí máslo se po staletí používalo na léčení zesláblých údů a na bolesti zad. Kdysi dávno se jím údajně natírala i Kleopatra. Zajímavé je, že kozí máslo obsahuje tutéž látku, na jejímž účinku jsou založeny antirevmatické preparáty. Kozí máslo zmenšuje otoky a zlepšuje pohyblivost. Musí však pocházet od koz, které žijí v přirozených podmínkách.
Nespavost a kozlík lékařský
Klidnějšímu usínání pomáhají především meduňka a třezalka, nicméně výjimečné vlastnosti má i kozlík lékařský. Svými uklidňujícími látkami pomáhá překonat nespavost i deprese. Zmírňuje pocity úzkosti, klimakterické obtíže a působí jako sedativum. Kozlík je také vhodný při psychicky podmíněných poruchách srdečního rytmu a oběhové soustavy.
Užívání přípravků z kozlíku přitom není provázeno nežádoucími účinky, jako tomu bývá u syntetických hypnotik, takže nedochází ani k negativnímu ovlivnění myšlení. Schopnost koncentrace se naopak zlepšuje. Bylinu mohou ve formách výluhu nebo dražé užívat i děti, především neklidné a roztěkané.
Valeriánové nebo baldriánové kapky, t.j. lihový výtažek z kořene kozlíku, byly dříve běžnou součástí domácích lékárniček. Nejčastěji se používaly při stavech slabosti, žaludečních nevolnostech, mdlobách, nespavostí a rozrušení. Dnes je pohodlnější užívat kozlík např. právě ve formě dražé.
K léčivým účelům se u kozlíku používá jeho oddenek a kořeny, které se sbírají a suší na podzim. Bylina se nejvíce vyskytuje na vlhkých loukách a v pobřežních rostlinných společenstvech. Roste v mírném pásu Evropy a Asie.
Užívání přípravků z kozlíku přitom není provázeno nežádoucími účinky, jako tomu bývá u syntetických hypnotik, takže nedochází ani k negativnímu ovlivnění myšlení. Schopnost koncentrace se naopak zlepšuje. Bylinu mohou ve formách výluhu nebo dražé užívat i děti, především neklidné a roztěkané.
Valeriánové nebo baldriánové kapky, t.j. lihový výtažek z kořene kozlíku, byly dříve běžnou součástí domácích lékárniček. Nejčastěji se používaly při stavech slabosti, žaludečních nevolnostech, mdlobách, nespavostí a rozrušení. Dnes je pohodlnější užívat kozlík např. právě ve formě dražé.
K léčivým účelům se u kozlíku používá jeho oddenek a kořeny, které se sbírají a suší na podzim. Bylina se nejvíce vyskytuje na vlhkých loukách a v pobřežních rostlinných společenstvech. Roste v mírném pásu Evropy a Asie.
Trpíte poruchou spánku?
Poruchy spánku mnozí považují za maličkost, ale
někdy mohou představovat vážný problém. V dětství je kvalitní
spánek důležitý pro
rozvoj mozku. Později především zabezpečuje dostatečnou regeneraci
organismu. Během spánku dochází kromě toho
také k ukládání paměťové
stopy a uvolňování hormonů.
Potřebu spánku má každý z nás individuální. Běžně potřebujeme spát šest až osm hodin. Někteří ovšem prospí klidně deset i dvanáct hodin, zatímco jiným stačí podstatně méně. Ke známým nespavcům patřili například Napoleon nebo Einstein. Oběma stačilo pospat si pouze tři až pět hodin. Na délce spánku tedy ani tak nezáleží. Mnohem důležitější je, aby byl kvalitní a dal nám potřebnou sílu. Jinak řečeno, ráno bychom se měli cítit odpočatí a připravení do nového dne. Dosáhnout spánkového ideálu se ovšem každému nepodaří.
Poruchami spánku trpí asi pětatřicet procent populace. Častěji se vyskytují u žen, zejména u těch v pokročilejším věku. Vedle primárních existují i sekundární příčiny těchto potíží. Mohou být způsobené například narušením spánkové hygieny, ale i bolestí, přepracováním nebo chronickou nemocí.
Někdy se na našem spánku podepíší také nežádoucí účinky některých léků. Paradoxně nám mohou spánkový rytmus narušit i příliš často užívané preparáty na spaní. Potíže s usínáním asi zažil téměř každý z nás, mnohem nebezpečnější jsou však chronické poruchy, které trvají déle než šest měsíců.
Poruchy spánku vedou ke zvýšené únavě a podrážděnosti. Mohou ovšem také snížit obranyschopnost organismu i odolnost vůči stresu. A také přivodit poruchy paměti, narušit koncentraci i schopnost rozhodovat se.
Ženám, které pracují ve směnném provozu, hrozí mimo jiné i větší riziko potratů než těm, které si mohou přispat podle svého.
Poruchy spánku kromě toho přispívají ke zvýšené frekvenci dopravních nehod. Podle průzkumů je celých padesát procent autohavárií způsobeno unavenými, ospalými řidiči.
Lidem, kteří mají spánkový deficit, hrozí také podstatně vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění, častěji mívají i zvýšený krevní tlak. Někdy přitom stačí pouze vylepšit spánkovou hygienu, a je po potížích. Jindy však nezbývá než navštívit praktického lékaře či lékárníka a v závažnějších případech se obrátit na neurologa, psychologa nebo psychiatra.
Chcete-li se vyhnout poruchám spánku, vyplatí se myslet na prevenci. Do postele je třeba uléhat, až když jsme dostatečně unaveni. Správně nastavit teplotu v ložnici (ani moc vysokou, ani nízkou), nepít před spaním alkohol, kávu, čaj, dopřát si lehčí stravu. A večer už raději necvičit.
Potřebu spánku má každý z nás individuální. Běžně potřebujeme spát šest až osm hodin. Někteří ovšem prospí klidně deset i dvanáct hodin, zatímco jiným stačí podstatně méně. Ke známým nespavcům patřili například Napoleon nebo Einstein. Oběma stačilo pospat si pouze tři až pět hodin. Na délce spánku tedy ani tak nezáleží. Mnohem důležitější je, aby byl kvalitní a dal nám potřebnou sílu. Jinak řečeno, ráno bychom se měli cítit odpočatí a připravení do nového dne. Dosáhnout spánkového ideálu se ovšem každému nepodaří.
Poruchami spánku trpí asi pětatřicet procent populace. Častěji se vyskytují u žen, zejména u těch v pokročilejším věku. Vedle primárních existují i sekundární příčiny těchto potíží. Mohou být způsobené například narušením spánkové hygieny, ale i bolestí, přepracováním nebo chronickou nemocí.
Někdy se na našem spánku podepíší také nežádoucí účinky některých léků. Paradoxně nám mohou spánkový rytmus narušit i příliš často užívané preparáty na spaní. Potíže s usínáním asi zažil téměř každý z nás, mnohem nebezpečnější jsou však chronické poruchy, které trvají déle než šest měsíců.
Poruchy spánku vedou ke zvýšené únavě a podrážděnosti. Mohou ovšem také snížit obranyschopnost organismu i odolnost vůči stresu. A také přivodit poruchy paměti, narušit koncentraci i schopnost rozhodovat se.
Ženám, které pracují ve směnném provozu, hrozí mimo jiné i větší riziko potratů než těm, které si mohou přispat podle svého.
Poruchy spánku kromě toho přispívají ke zvýšené frekvenci dopravních nehod. Podle průzkumů je celých padesát procent autohavárií způsobeno unavenými, ospalými řidiči.
Lidem, kteří mají spánkový deficit, hrozí také podstatně vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění, častěji mívají i zvýšený krevní tlak. Někdy přitom stačí pouze vylepšit spánkovou hygienu, a je po potížích. Jindy však nezbývá než navštívit praktického lékaře či lékárníka a v závažnějších případech se obrátit na neurologa, psychologa nebo psychiatra.
Chcete-li se vyhnout poruchám spánku, vyplatí se myslet na prevenci. Do postele je třeba uléhat, až když jsme dostatečně unaveni. Správně nastavit teplotu v ložnici (ani moc vysokou, ani nízkou), nepít před spaním alkohol, kávu, čaj, dopřát si lehčí stravu. A večer už raději necvičit.
čtvrtek 11. dubna 2013
Lehká první pomoc při bolesti zad
Začalo vás nenadále bolet
v kříži? Náhlá bolest vám
nedovolí se ani pořádně
pohnout a nadechnout či
vydechnout? Lékař je momentálně daleko a tabletky
proti bolesti vám došly? I tak
je první pomoc blízko.
Lékaři doporučují „obyčejnou" masáž. Nejprve si důkladně promněte ruce, aby se prohřály, případně si je umyjte v teplé vodě. Obě dlaně položte na páteř tam, kde vás to právě bolí, a provádějte kruhové pohyby. Pravou rukou ve směru hodinových ručiček a levou naopak proti jejich směru. Postupujte zlehka po zádech až tam, kam v okolí bolesti dosáhnete. Postupně zesilujte tlak. Masírujte krouživými pohyby pomalu asi 10 minut. Pokud začnete v místě bolesti cítit šířící se teplo a napětí, znamená to, že jste postupovali správně.
Orientujte se vždy především podle vlastních pocitů. S masáží začínejte tam, kde vás to nejvíce bolí.
Po skončení masáže si bolavé místo na páteři obvažte vlněným šálem a aspoň na půl hodiny si lehněte, nehýbejte se a klidně odpočívejte.
Lékaři doporučují „obyčejnou" masáž. Nejprve si důkladně promněte ruce, aby se prohřály, případně si je umyjte v teplé vodě. Obě dlaně položte na páteř tam, kde vás to právě bolí, a provádějte kruhové pohyby. Pravou rukou ve směru hodinových ručiček a levou naopak proti jejich směru. Postupujte zlehka po zádech až tam, kam v okolí bolesti dosáhnete. Postupně zesilujte tlak. Masírujte krouživými pohyby pomalu asi 10 minut. Pokud začnete v místě bolesti cítit šířící se teplo a napětí, znamená to, že jste postupovali správně.
Orientujte se vždy především podle vlastních pocitů. S masáží začínejte tam, kde vás to nejvíce bolí.
Po skončení masáže si bolavé místo na páteři obvažte vlněným šálem a aspoň na půl hodiny si lehněte, nehýbejte se a klidně odpočívejte.
Psychika a vůle zhubnout
Také máte k hubnutí slabou vůli? Tak v tom se opravdu
shodujeme. Co vlastně ta problematická „vůle" je? Jak ji
posílit, aby cesta ke štíhlosti byla úspěšná? Pojďte s námi
proniknout hlouběji do světa psychiky. Pak nejen porozumíte,
ale i zhubnete. A o to přece běží.
Psychika je svázaná s jídlem. Čím více duševních stavů (nálady, pocity) je jich spojeno v životě s konzumací jídla, tím hůř pro nás. Vzájemná závislost psychiky a jídla je většinou katastrofa postupující k nadváze či obezitě. Pro psychiku ale vede i opačná cesta, když se chceme nadbytečných kilogramů zbavit. Možná to znáte i vy - přijde smutek na duši a cokoliv stravitelného (nehty či tužka) se ocitne v ústech. Ani si to leckdy neuvědomíte. Neurotik si jídlem snižuje pocit duševního napětí, nebo trpíte-li depresivními náladami, jídlem si je dočasně vylepšujete. Můžete být i workoholik nebo jinak psychicky vyčerpaná bytost, která jídlem dodává svému tělu energii k dalším výkonům.
Možná jste jen rozkošnicky zaměřená osoba. Slastné vychutnávání dobrot může být náhražkou buď za neplnohodnotný sex, nebo prázdnotu v manželském soužití. Nebo jde o jiný důvod? Pokud chcete křížovku svého tloustnutí vyluštit, zjistěte, v jakém psychickém rozpoložení cítíte nutkavou potřebu jíst. Pojmenujte důvod svého přejídání.
Rozhodnete-li se pro zásadní krok ke štíhlosti zjistěte, kdy a proč cítíte nutkání jíst. Už tím, že jste pojmenovala důvod, který ve vás budí touhu jíst, jste ušla velký kus cesty k vítězství.
A jak vlastně jídlo pomáhá? Při jakémkoli psychickém strádání se cítíme oslabené. Jídlo je vyzkoušenou a osvědčenou posilou. Kousáním podvědomě snižujeme pocit napětí. Najíme se a psychika hlásí pohodu. Jídlo takto vylepšuje přechodně náladu, a je tudíž přírodním antidepresivem.Trávení bezprostředně po nasycení soustřeďuje energii do žaludku. Hlava a všechny problémy v ní nám pak dají na nějaký čas pokoj. Mizí pocit úzkosti. Tohle vše jídlo umí. Tak si jím podvědomě vylepšujeme svůj život. Chuť žít a něco slastného prožít se postupně víc a víc svazuje s jídlem. Jsme lapeni, nadvláda jídla se zvětšuje.
Přestaňte si léčit duši jídlem. Lidská psychika je po celý život vystavena mnoha náročným situacím. Jídlo však není posilou. Zanechává na našich tělech trvalé následky. S přibývajícími kilogramy nás vlastně čím dál více znemožňuje. Za pomoc jídlu zaplatíme. Krásou, štíhlou linií, zdravím a koneckonců duševní pohodou. Jídlem zkrátka duši nevyléčíme.
Pravou duševní posilou jsou jiné zdroje. Jedním jsme my sami. V naší duši, hlavě a srdci leží řešení našich trápení. Jen je v sobě vyhledat, dostat do pohybu a realizovat. Občas však sami v sobě tápeme nebo nenacházíme sílu. Pak je dobré sáhnout ke druhému zdroji a obrátit se tam, kde nás posílí druzí. Musí to však být ti praví.
Slabou vůli posilujte přímo mobilizací vnitřních sil, nebo nepřímo posilou od druhých. Žijí mezi námi výjimky. Jednoho dne si usmyslí, že zhubnou. Pak jdou vytrvale za svým cílem. Jindy je však vnitřní síla (vůle) slabá. Působí nedostatečně i při zdolávání vlastního tuku. Slabá vůle je realitou mnohem častěji než ta obří. Obzvláště jsme-li již přitahováni k jídlu vypěstovanou magnetickou silou. Sami neodoláme. Společným cvičením jde všechno snáz a s podporou druhých se brzy dostaví výsledky našeho snažení.
Psychika je svázaná s jídlem. Čím více duševních stavů (nálady, pocity) je jich spojeno v životě s konzumací jídla, tím hůř pro nás. Vzájemná závislost psychiky a jídla je většinou katastrofa postupující k nadváze či obezitě. Pro psychiku ale vede i opačná cesta, když se chceme nadbytečných kilogramů zbavit. Možná to znáte i vy - přijde smutek na duši a cokoliv stravitelného (nehty či tužka) se ocitne v ústech. Ani si to leckdy neuvědomíte. Neurotik si jídlem snižuje pocit duševního napětí, nebo trpíte-li depresivními náladami, jídlem si je dočasně vylepšujete. Můžete být i workoholik nebo jinak psychicky vyčerpaná bytost, která jídlem dodává svému tělu energii k dalším výkonům.
Možná jste jen rozkošnicky zaměřená osoba. Slastné vychutnávání dobrot může být náhražkou buď za neplnohodnotný sex, nebo prázdnotu v manželském soužití. Nebo jde o jiný důvod? Pokud chcete křížovku svého tloustnutí vyluštit, zjistěte, v jakém psychickém rozpoložení cítíte nutkavou potřebu jíst. Pojmenujte důvod svého přejídání.
Rozhodnete-li se pro zásadní krok ke štíhlosti zjistěte, kdy a proč cítíte nutkání jíst. Už tím, že jste pojmenovala důvod, který ve vás budí touhu jíst, jste ušla velký kus cesty k vítězství.
A jak vlastně jídlo pomáhá? Při jakémkoli psychickém strádání se cítíme oslabené. Jídlo je vyzkoušenou a osvědčenou posilou. Kousáním podvědomě snižujeme pocit napětí. Najíme se a psychika hlásí pohodu. Jídlo takto vylepšuje přechodně náladu, a je tudíž přírodním antidepresivem.Trávení bezprostředně po nasycení soustřeďuje energii do žaludku. Hlava a všechny problémy v ní nám pak dají na nějaký čas pokoj. Mizí pocit úzkosti. Tohle vše jídlo umí. Tak si jím podvědomě vylepšujeme svůj život. Chuť žít a něco slastného prožít se postupně víc a víc svazuje s jídlem. Jsme lapeni, nadvláda jídla se zvětšuje.
Přestaňte si léčit duši jídlem. Lidská psychika je po celý život vystavena mnoha náročným situacím. Jídlo však není posilou. Zanechává na našich tělech trvalé následky. S přibývajícími kilogramy nás vlastně čím dál více znemožňuje. Za pomoc jídlu zaplatíme. Krásou, štíhlou linií, zdravím a koneckonců duševní pohodou. Jídlem zkrátka duši nevyléčíme.
Pravou duševní posilou jsou jiné zdroje. Jedním jsme my sami. V naší duši, hlavě a srdci leží řešení našich trápení. Jen je v sobě vyhledat, dostat do pohybu a realizovat. Občas však sami v sobě tápeme nebo nenacházíme sílu. Pak je dobré sáhnout ke druhému zdroji a obrátit se tam, kde nás posílí druzí. Musí to však být ti praví.
Slabou vůli posilujte přímo mobilizací vnitřních sil, nebo nepřímo posilou od druhých. Žijí mezi námi výjimky. Jednoho dne si usmyslí, že zhubnou. Pak jdou vytrvale za svým cílem. Jindy je však vnitřní síla (vůle) slabá. Působí nedostatečně i při zdolávání vlastního tuku. Slabá vůle je realitou mnohem častěji než ta obří. Obzvláště jsme-li již přitahováni k jídlu vypěstovanou magnetickou silou. Sami neodoláme. Společným cvičením jde všechno snáz a s podporou druhých se brzy dostaví výsledky našeho snažení.
středa 10. dubna 2013
Jak pomáhá kineziologie?
Lehké klepnutí do kolena, a noha
se bezděčně vymrští. Testování
reflexů jste asi zažili. Z podobných principů
vychází metoda kineziologie, jejíž název byl odvozen od řeckého slova kinesis (pohyb).
Jejím duchovním otcem je
chiropraktik George Goodheart (1918 - 2008) z Detroitu. Právě on poodhalil, že svalové testy mohou leccos napovědět
i o tom, v jakém stavu se právě
nachází tělo.
Chiropraktik Goodheart, který v šedesátých letech vyvinul nový léčebný systém, tak spojil východní představy o proudění energie v meridiánech s vlastními chiropraktickými technikami.
Podle kineziologů má každá skupina svalů vztah k určitým orgánům. Při vyšetření terapeut zjišťuje, jak reagují svaly na nenásilný tlak rukou. Tím zároveň získává přehled o bolavých místech v těle. Jestliže přesně určí místo potíží, snaží se toto místo posílit jemnou masáží konečky prstů.
V ordinacích psychologů se někdy používá také kineziologická metoda One Brain (metoda jednotného mozku). S její pomocí se terapeut snaží nastolit rovnováhu mezi levou (rozumovou) a pravou (citovou) mozkovou hemisférou. Při běžném rozhovoru s psychologem můžeme leccos přikrášlit nebo zamlčet. Podvědomí, které při kineziologickém testu vysílá neviditelné signály, však hned tak oklamat nedokáže. Díky této metodě je možné se dopátrat příčin obtíží, jež do té doby zůstávaly skryté. A následně je i odstranit.
Chiropraktik Goodheart, který v šedesátých letech vyvinul nový léčebný systém, tak spojil východní představy o proudění energie v meridiánech s vlastními chiropraktickými technikami.
Podle kineziologů má každá skupina svalů vztah k určitým orgánům. Při vyšetření terapeut zjišťuje, jak reagují svaly na nenásilný tlak rukou. Tím zároveň získává přehled o bolavých místech v těle. Jestliže přesně určí místo potíží, snaží se toto místo posílit jemnou masáží konečky prstů.
V ordinacích psychologů se někdy používá také kineziologická metoda One Brain (metoda jednotného mozku). S její pomocí se terapeut snaží nastolit rovnováhu mezi levou (rozumovou) a pravou (citovou) mozkovou hemisférou. Při běžném rozhovoru s psychologem můžeme leccos přikrášlit nebo zamlčet. Podvědomí, které při kineziologickém testu vysílá neviditelné signály, však hned tak oklamat nedokáže. Díky této metodě je možné se dopátrat příčin obtíží, jež do té doby zůstávaly skryté. A následně je i odstranit.
Epilepsie a její léčba
Staří Římané tvrdili, že epilepsie je projev božství. Středověk ji zase měl za dílo ďábla.
Dnes víme, že na vině je malá chyba v mozku, se kterou si většinou víme rady.
Epilepsií trpí jedno procento české populace. Zdá se to být málo, ale je to celých sto tisíc lidí. Jde o postižení mozku, které může mít řadu příčin a projevuje se různě velkými záchvaty. Ty jsou způsobeny nepřirozenou aktivitou nervových buněk. Správná funkce mozku spočívá v přenosu informací mezi nervovými buňkami, přičemž informace putují ve formě elektrických výbojů. Jestliže je tato činnost narušena, vznikají chaotické výboje. A právě ty způsobují projevy epileptických záchvatů.
Nemocní někdy prodělají jen parciální neboli částečný záchvat. Při něm epileptická aktivita postihuje jen málo buněk a projevy potom odpovídají umístěním těchto buněk v mozku. Typické jsou poruchy soustředění a paměti. Člověk přestane komunikovat s okolím, provádí automatické, neúčelné činnosti, obvykle neupadne, ale často má výraz hrůzy, dívá se do prázdna, někdy stočí hlavu ke straně.
Generalizovaný záchvat, takzvaný Grand mal, při němž se člověk hroutí v křečích a u úst má pěnu, je asi nejhorším, nikoli však nejčastějším projevem epilepsie. Zasaženy jsou obě mozkové hemisféry a mozkový kmen. Nemocný ztrácí vědomí a padá na zem. Napne se mu veškeré svalstvo včetně dýchacího, takže chvilku nedýchá. Pak přichází fáze, kdy se svaly celého těla stahují v křečích, nemocný už chrčivě dýchá, hodně sliní a někdy si také pokouše jazyk, proto i krvácí. To vše trvá obvykle necelou minutu.
Aby lékaři mohli epilepsii léčit, musejí rozpoznat, kde a proč vzniká. Diagnostikovat umístění ložiska, z něhož se v mozku šíří záchvat, není jednoduché. Pacient si obvykle nic nepamatuje a zkreslené informace podávají i jeho blízcí. Domněnky lékařů může potvrdit EEG, jež mapuje elektrické přenosy v mozku, běžně ovšem nezachytí průběh záchvatu. K jeho zaznamenání slouží monitorovací jednotka, která umožňuje sledovat pacienta i s pomocí videa po několik dní. Po zaznamenání průběhu záchvatu lékaři mohou vytvořit hypotézu, kde v mozku záchvat vzniká.
Lékaři k určení diagnózi používají také metody z oblasti nukleární medicíny, neuropsychologické vyšetření a také záznam EEG přímo z mozku. Při něm jsou elektrody přikládány během otevřené operace na odkrytou mozkovou tkáň, nebo jsou z malého návrtu lebky zavedeny hloubkové elektrody do předem určeného místa uvnitř mozku.
Více než třem čtvrtinám epileptiků dostatečně pomáhá užívání léků, takzvaných antiepileptik. Za farmakorezistentní (tedy na léčbu léky nereagující) se považují pacienti, kteří mají záchvaty navzdory tomu,že užívali dvě nebo tři antiepileptika, správně cílená na typ záchvatů, po dobu dvou až tří let. U těchto pacientů by mělo být ověřeno, zda jsou léčeni pro správný typ záchvatů a zda není důvod občasného upadání do bezvědomí jiný než epileptický.
Ve specializovaném centru je také možné rozhodnout o chirurgické léčbě. Co se stane při operaci? Přesně se určí místo, kde záchvaty vznikají, a tato oblast se buď odstraní nebo se přeruší její spojení s okolím. Lékaři operují jen tehdy, když je co nejmenší pravděpodobnost neurologického postižení nemocného.
Operace nemusí znamenat definitivní zbavení se epilepsie. I zmírnění záchvatů či možnost být nadále úspěšně léčen jen léky je ale u těžkých epileptiků úspěchem.
Epilepsií trpí jedno procento české populace. Zdá se to být málo, ale je to celých sto tisíc lidí. Jde o postižení mozku, které může mít řadu příčin a projevuje se různě velkými záchvaty. Ty jsou způsobeny nepřirozenou aktivitou nervových buněk. Správná funkce mozku spočívá v přenosu informací mezi nervovými buňkami, přičemž informace putují ve formě elektrických výbojů. Jestliže je tato činnost narušena, vznikají chaotické výboje. A právě ty způsobují projevy epileptických záchvatů.
Nemocní někdy prodělají jen parciální neboli částečný záchvat. Při něm epileptická aktivita postihuje jen málo buněk a projevy potom odpovídají umístěním těchto buněk v mozku. Typické jsou poruchy soustředění a paměti. Člověk přestane komunikovat s okolím, provádí automatické, neúčelné činnosti, obvykle neupadne, ale často má výraz hrůzy, dívá se do prázdna, někdy stočí hlavu ke straně.
Generalizovaný záchvat, takzvaný Grand mal, při němž se člověk hroutí v křečích a u úst má pěnu, je asi nejhorším, nikoli však nejčastějším projevem epilepsie. Zasaženy jsou obě mozkové hemisféry a mozkový kmen. Nemocný ztrácí vědomí a padá na zem. Napne se mu veškeré svalstvo včetně dýchacího, takže chvilku nedýchá. Pak přichází fáze, kdy se svaly celého těla stahují v křečích, nemocný už chrčivě dýchá, hodně sliní a někdy si také pokouše jazyk, proto i krvácí. To vše trvá obvykle necelou minutu.
Aby lékaři mohli epilepsii léčit, musejí rozpoznat, kde a proč vzniká. Diagnostikovat umístění ložiska, z něhož se v mozku šíří záchvat, není jednoduché. Pacient si obvykle nic nepamatuje a zkreslené informace podávají i jeho blízcí. Domněnky lékařů může potvrdit EEG, jež mapuje elektrické přenosy v mozku, běžně ovšem nezachytí průběh záchvatu. K jeho zaznamenání slouží monitorovací jednotka, která umožňuje sledovat pacienta i s pomocí videa po několik dní. Po zaznamenání průběhu záchvatu lékaři mohou vytvořit hypotézu, kde v mozku záchvat vzniká.
Lékaři k určení diagnózi používají také metody z oblasti nukleární medicíny, neuropsychologické vyšetření a také záznam EEG přímo z mozku. Při něm jsou elektrody přikládány během otevřené operace na odkrytou mozkovou tkáň, nebo jsou z malého návrtu lebky zavedeny hloubkové elektrody do předem určeného místa uvnitř mozku.
Více než třem čtvrtinám epileptiků dostatečně pomáhá užívání léků, takzvaných antiepileptik. Za farmakorezistentní (tedy na léčbu léky nereagující) se považují pacienti, kteří mají záchvaty navzdory tomu,že užívali dvě nebo tři antiepileptika, správně cílená na typ záchvatů, po dobu dvou až tří let. U těchto pacientů by mělo být ověřeno, zda jsou léčeni pro správný typ záchvatů a zda není důvod občasného upadání do bezvědomí jiný než epileptický.
Ve specializovaném centru je také možné rozhodnout o chirurgické léčbě. Co se stane při operaci? Přesně se určí místo, kde záchvaty vznikají, a tato oblast se buď odstraní nebo se přeruší její spojení s okolím. Lékaři operují jen tehdy, když je co nejmenší pravděpodobnost neurologického postižení nemocného.
Operace nemusí znamenat definitivní zbavení se epilepsie. I zmírnění záchvatů či možnost být nadále úspěšně léčen jen léky je ale u těžkých epileptiků úspěchem.
Proč vás bolí klouby?
Pozor na bolesti kloubů!
Mohou znamenat velké nebezpečí. Příčinou však může
být i rozvrzaná židle.
S bolestmi kolen a kyčlí často souvisí nadváha. Kilogramy navíc zatěžují celý pohybový aparát, ale nikdo si obvykle nechce přiznat, že vysvětlení je tak prosté. Ať je však příčina bolestí kloubů jakákoliv, nadváha stav vždycky zhoršuje. Stačí shodit pár kilogramů a klouby si oddechnou. Bolesti kloubů ale v neposlední řadě vyvolává i několikahodinové sezení na nevhodné židli, špatně nastavená výška pracovního stolu. Na bolesti kloubů si nestěžují jen staří lidé. Postihují také mladé.
Příčiny bolestí se určují těžko. V řadě případů souvisejí bolesti kloubů se sedavým způsobem života. Mnohdy se postižené klouby nedají ani pořádně léčit, lékař se snaží spíše zmírnit bolest. Podle příčin můžeme kloubní bolesti rozdělit do tří skupin:
- bolesti, které vznikají na podkladě revmatického postižení
- druhou skupinou jsou degenerativní onemocnění
- poslední skupinu tvoří nemoci vazů, svalů a šlach, kdy se bolest přenáší až do kloubů.
Ze zánětlivých onemocnění kloubů je nejznámější revmatická horečka, která vzniká následkem nedoléčené infekce v oblasti nosohltanu, jako je třeba angína. Pacienti si několik týdnů po prodělané angíně stěžují na stěhovavé bolesti velkých kloubů dolních a horních končetin. K lékaři jděte co nejdříve. Klouby jsou oteklé, zarudlé. Pacienti mají zvýšenou teplotu. Jestliže zpozorujete tyto příznaky, pak se rychle vypravte k lékaři, protože k tomuto postižení se často připojuje ještě zánět srdečního svalu a ledvin. Diagnózu potvrdí krevní testy. Podávají se protizánětlivé léky a antibiotika, nutný je dlouhodobý klid na lůžku. Pokud vám otékají drobné klouby na rukou a ráno máte ruce ztuhlé tak, že máte problém uchopit kar táček na zuby, může jít o artritidu. Nemoc se rychle zhoršuje a bez léčby postupně napadá bederní a krční páteř, která zatuhne a člověk se tak stává nepohyblivým.
Nepodceňujte bolesti vašich kloubů. Včasnou diagnostikou a léčbou zabráníte jejich těžkému a trvalému poškození.
S bolestmi kolen a kyčlí často souvisí nadváha. Kilogramy navíc zatěžují celý pohybový aparát, ale nikdo si obvykle nechce přiznat, že vysvětlení je tak prosté. Ať je však příčina bolestí kloubů jakákoliv, nadváha stav vždycky zhoršuje. Stačí shodit pár kilogramů a klouby si oddechnou. Bolesti kloubů ale v neposlední řadě vyvolává i několikahodinové sezení na nevhodné židli, špatně nastavená výška pracovního stolu. Na bolesti kloubů si nestěžují jen staří lidé. Postihují také mladé.
Příčiny bolestí se určují těžko. V řadě případů souvisejí bolesti kloubů se sedavým způsobem života. Mnohdy se postižené klouby nedají ani pořádně léčit, lékař se snaží spíše zmírnit bolest. Podle příčin můžeme kloubní bolesti rozdělit do tří skupin:
- bolesti, které vznikají na podkladě revmatického postižení
- druhou skupinou jsou degenerativní onemocnění
- poslední skupinu tvoří nemoci vazů, svalů a šlach, kdy se bolest přenáší až do kloubů.
Ze zánětlivých onemocnění kloubů je nejznámější revmatická horečka, která vzniká následkem nedoléčené infekce v oblasti nosohltanu, jako je třeba angína. Pacienti si několik týdnů po prodělané angíně stěžují na stěhovavé bolesti velkých kloubů dolních a horních končetin. K lékaři jděte co nejdříve. Klouby jsou oteklé, zarudlé. Pacienti mají zvýšenou teplotu. Jestliže zpozorujete tyto příznaky, pak se rychle vypravte k lékaři, protože k tomuto postižení se často připojuje ještě zánět srdečního svalu a ledvin. Diagnózu potvrdí krevní testy. Podávají se protizánětlivé léky a antibiotika, nutný je dlouhodobý klid na lůžku. Pokud vám otékají drobné klouby na rukou a ráno máte ruce ztuhlé tak, že máte problém uchopit kar táček na zuby, může jít o artritidu. Nemoc se rychle zhoršuje a bez léčby postupně napadá bederní a krční páteř, která zatuhne a člověk se tak stává nepohyblivým.
Nepodceňujte bolesti vašich kloubů. Včasnou diagnostikou a léčbou zabráníte jejich těžkému a trvalému poškození.
Nepřítel stres
Máte pocit, že si s vámi život hraje jako kočka s myší, a že i když
se nic tak hrozného neděje, vy pořád dostáváte
nenápadně zabrat? Co s tím? Sotva odvalíte jeden balvan, je tady další. Vypadá to, jako by se proti vám spiknul celý svět. Počítáte každou korunu, nemáte
na nic čas, nebo vás nebaví práce, váš nadřízený je hlupák,
a nebo vás čeká nějaká operace,
zkouška či jednání, ztratili jste
někoho blízkého, jedna pecka za
druhou a nemá to konce? Že to jsou běžné situace, které znáte?
Že jsou u vás téměř na denním
pořádku? Pak je ale něco špatně a je zapotřebí s tím už něco udělat a začít myslet na sebe, než se úplně „zblázníte" a přemůže vás
- stres.
Stres, jak je dokázáno, způsobuje totiž stárnutí. A to přece nechcete. Je to přitom tak snadné - nenechte si nic přerůst přes hlavu a braňte se, dokud je čas. Každá stresová situace, jako například neúspěch, frustrace, nátlak, utrpení, životní překážky s námi zamávají, i když se to třeba snažíme skrýt. Znamenají také určité opotřebení. V těle probíhají v důsledku stresu chemické reakce, které mohou působit na tepny, klouby, svaly, srdce, tlak i psychickou rovnováhu. Také strava, nadměrné přejídání, kouření, pití alkoholu jsou stresovými faktory. Tak si sami neubližujte. V životě docela běžně říkáme: to se mi těžko dýchá, bolí mě z toho hlava, mám toho hodně na hrbu, krev mi ztuhla v žilách, leží mi to v žaludku. Všechny tyto řeči mají svou hloubku. Znáte to sami.
Vědci zkoumali, jak na různé stresové situace reagují muži a ženy. Výsledek jejich bádání je víc než zajímavý. Prudké vzepětí emocí ve stresových situacích a schopnost snášet nečekanou psychickou zátěž, probíhá u žen i mužů zcela odlišným způsobem. Za rozdílnou reakci prý může aktivace odlišných hormonů u obou pohlaví.
Ženy, které se dostanou do duševně tíživé situace, většinou sáhnou po telefonu a dělí se s kamarádkami o skutečné i domnělé trápení. Proklábosí hodiny a hodiny, barvitě líčí problém, a tak ze sebe dostanou to, co je trápí. Často také ale popadnou kbelík, hadry či prachovku a vrhnou se do důkladného gruntování. Tak si zajistí přísun hormonu oxytocinu, který pomáhá zklidnit psychiku a podporuje schopnost komunikace.
Muži, kteří se ocitli v podobném stavu, se nejčastěji odreagovávají za volantem svého auta a mění se v piráty silnic. Jejich konání doprovází mačkání kloubů na prstech a červené tváře. Ztrácejí koncentraci a trpí výpadky paměti. Šest z deseti testovaných mužů si třeba nebylo schopno vzpomenout na datum vlastní svatby.
Jak poznáte, jste ve stresu?
- pohráváte si s vlasy, koušete si nehty na rukou, bubnujete prsty, skřípete zuby
- máte pocit vzteku, bezmoci, beznaděje, nepřátelství k celému světu
- špatně spíte, děláte chaoticky víc věcí najednou, mluvíte hodně nahlas
- přecpáváte se, nebo naopak nemůže polknout ani sousto
Ať je to, jak je to, jedno je jisté. Je důležité mít stres pod kontrolou, vážit si zdraví, sebe a svého života. Zamyslete se nad svým životním stylem, který vedete. Je všechno v pořádku? Pokuste se bez ohledu na věk, situaci, povolání, prostředí, ve kterém žijete, začlenit do svého programu odpočinek, sport i zábavu.
Stres, jak je dokázáno, způsobuje totiž stárnutí. A to přece nechcete. Je to přitom tak snadné - nenechte si nic přerůst přes hlavu a braňte se, dokud je čas. Každá stresová situace, jako například neúspěch, frustrace, nátlak, utrpení, životní překážky s námi zamávají, i když se to třeba snažíme skrýt. Znamenají také určité opotřebení. V těle probíhají v důsledku stresu chemické reakce, které mohou působit na tepny, klouby, svaly, srdce, tlak i psychickou rovnováhu. Také strava, nadměrné přejídání, kouření, pití alkoholu jsou stresovými faktory. Tak si sami neubližujte. V životě docela běžně říkáme: to se mi těžko dýchá, bolí mě z toho hlava, mám toho hodně na hrbu, krev mi ztuhla v žilách, leží mi to v žaludku. Všechny tyto řeči mají svou hloubku. Znáte to sami.
Vědci zkoumali, jak na různé stresové situace reagují muži a ženy. Výsledek jejich bádání je víc než zajímavý. Prudké vzepětí emocí ve stresových situacích a schopnost snášet nečekanou psychickou zátěž, probíhá u žen i mužů zcela odlišným způsobem. Za rozdílnou reakci prý může aktivace odlišných hormonů u obou pohlaví.
Ženy, které se dostanou do duševně tíživé situace, většinou sáhnou po telefonu a dělí se s kamarádkami o skutečné i domnělé trápení. Proklábosí hodiny a hodiny, barvitě líčí problém, a tak ze sebe dostanou to, co je trápí. Často také ale popadnou kbelík, hadry či prachovku a vrhnou se do důkladného gruntování. Tak si zajistí přísun hormonu oxytocinu, který pomáhá zklidnit psychiku a podporuje schopnost komunikace.
Muži, kteří se ocitli v podobném stavu, se nejčastěji odreagovávají za volantem svého auta a mění se v piráty silnic. Jejich konání doprovází mačkání kloubů na prstech a červené tváře. Ztrácejí koncentraci a trpí výpadky paměti. Šest z deseti testovaných mužů si třeba nebylo schopno vzpomenout na datum vlastní svatby.
Jak poznáte, jste ve stresu?
- pohráváte si s vlasy, koušete si nehty na rukou, bubnujete prsty, skřípete zuby
- máte pocit vzteku, bezmoci, beznaděje, nepřátelství k celému světu
- špatně spíte, děláte chaoticky víc věcí najednou, mluvíte hodně nahlas
- přecpáváte se, nebo naopak nemůže polknout ani sousto
Ať je to, jak je to, jedno je jisté. Je důležité mít stres pod kontrolou, vážit si zdraví, sebe a svého života. Zamyslete se nad svým životním stylem, který vedete. Je všechno v pořádku? Pokuste se bez ohledu na věk, situaci, povolání, prostředí, ve kterém žijete, začlenit do svého programu odpočinek, sport i zábavu.
Horečka u dětí
Jakmile teplota dítěte překročí 37 °C, přepadá maminky hrůza. Přitom jde o
přirozenou reakci těla.
Když se u dítěte prokáže teplota, záleží na její výši a trvání. Pokud jsou hodnoty nad 39 °C a nesrazí je ani zábaly nebo jde o horečku přetrvávající 24 hodin, je vhodné volat lékaře. Také pokud teplota neklesá, dítě se třese a větší dítě si stěžuje, že mu není dobře, volejte určitě lékaře.
Zvýšená teplota má ovšem celou řadu příčin: setkání s infekcí, pláč, bolest, dokonce i divoké hraní. O udržování teploty se stará centrum tělesné teploty v mozku, které se vyvíjí během života. Proto mají miminka a malé děti problém s udržením teploty a snadno se přehřejí či prochladí. Obvykle matky přikládají dítěti ruku na čelo, ale často mají ruce studené, a pak se jim zdá čelo rozpálené. Lepší je přitisknout na čelo dítěte tvář.
Podezření na zvýšenou teplotu by si matka měla ověřit teploměrem. Bez porady s lékařem nepodávejte dítěti žádné léky. Snažte se dítě nejprve ochladit: otírejte tělo vlažnou vodou, snižte v místnosti teplotu a dítěti dejte jen lehkou deku. Při poklesu teploty se bude dítě potit - tělo se tak ochlazuje, proto musí ztracené tekutiny doplňovat. Nohy můžete otírat bezinkovým octem nebo přiložit na lýtka tvarohový obklad. Jinou možností je třeba vlažná sprcha a chladivé zábaly celého těla. Dítě se zvýšenou teplotou potřebuje doplňovat tekutiny. Podávejte mu vlažný čaj po doušcích nebo vodu bez bublin.
Teplota není důvod k okamžité panice, ale nelze ji přehlížet.
Když se u dítěte prokáže teplota, záleží na její výši a trvání. Pokud jsou hodnoty nad 39 °C a nesrazí je ani zábaly nebo jde o horečku přetrvávající 24 hodin, je vhodné volat lékaře. Také pokud teplota neklesá, dítě se třese a větší dítě si stěžuje, že mu není dobře, volejte určitě lékaře.
Zvýšená teplota má ovšem celou řadu příčin: setkání s infekcí, pláč, bolest, dokonce i divoké hraní. O udržování teploty se stará centrum tělesné teploty v mozku, které se vyvíjí během života. Proto mají miminka a malé děti problém s udržením teploty a snadno se přehřejí či prochladí. Obvykle matky přikládají dítěti ruku na čelo, ale často mají ruce studené, a pak se jim zdá čelo rozpálené. Lepší je přitisknout na čelo dítěte tvář.
Podezření na zvýšenou teplotu by si matka měla ověřit teploměrem. Bez porady s lékařem nepodávejte dítěti žádné léky. Snažte se dítě nejprve ochladit: otírejte tělo vlažnou vodou, snižte v místnosti teplotu a dítěti dejte jen lehkou deku. Při poklesu teploty se bude dítě potit - tělo se tak ochlazuje, proto musí ztracené tekutiny doplňovat. Nohy můžete otírat bezinkovým octem nebo přiložit na lýtka tvarohový obklad. Jinou možností je třeba vlažná sprcha a chladivé zábaly celého těla. Dítě se zvýšenou teplotou potřebuje doplňovat tekutiny. Podávejte mu vlažný čaj po doušcích nebo vodu bez bublin.
Teplota není důvod k okamžité panice, ale nelze ji přehlížet.
Péče o vlasy začíná stravou
Snažíme-li se kvůli hezké postavě držet svůj
mlsný jazýček na uzdě, prospějeme tím navíc
i kvalitě svých vlasů. Zdravá a vyvážená strava se
projeví nejen na našem těle, ale i na vlasech. I ony
vyžadují kromě pravidelné a správné péče i přísun vitaminů, minerálních látek, zdravých tuků, bílkovin...
O důvod víc, proč byste i v případě, že nemáte problémy se štíhlou linií, měla mít na stole denně ryby či jiné dary moře, luštěniny a samozřejmě zeleninu. Nezapomeňte na: měď, ryby, drůbež, libové maso obecně, vejce, a to dokonce nejen slepičí, ale i křepelčí, ořechy a také luštěniny, obsahující bílkoviny, které napomáhají růstu vlasů. Ovšem navíc dodávají našemu organismu velké množství mědi. A právě měď ovlivňuje pigmentaci a oddaluje šedivění vlasů, což bez ohledu na bohatou nabídku moderních barev a přelivů, vybízí přece jen k zamyšlení, zda nám nestojí za to pozměnit jídelníček.
Podle posledních mezinárodních výzkumů nabízí měď ještě jednu skvělou službu - částečně nás chrání před tvorbou lupů. Tento optimistický poznatek vychází z dlouhodobého testování vzorků obyvatel nejrůznějších světových měst. Ti, kteří jedli více ryb a jiných mořských živočichů, prý měli obecně mnohem méně problémů s vlasy než konzumenti vepřových kotlet či hamburgerů. (Pozor ale na opačný extrém, zejména drastické letní „plavkové" diety mívají opačný následek onemocnění vlasů.)
Keratin je zrohovatělá bílkovina, z níž je vlastně stvořen vlas. Chcete-li ho v jeho „práci“ podpořit, zařaďte do svého jídelníčku přírodní rostlinné oleje, celozrnný chléb a slunečnicová semínka.
Mléčné výrobky mají vlasy také rády. I díky nim se vlasy lesknou, jsou silné a pružné. Nejvíc si vlasy „pochutnají" na netučných jogurtech, tvarohu a acidofilním mléce.
Čerstvá zelenina a ovoce obsahují nejen velké množství důležitých škrobů, ale i vitaminy a minerály. Ty ocení lidský organismus jako celek a vlasy zejména. Vitamin A, který je obsažen v mrkvi, listové zelenině a šípcích, chrání vlasy před nadbytečnou lámavostí a křehkostí a stejně příznivě působí na růst a dělení vlasových buněk. Vitamin E (nejvíce ho najdete ve sladké paprice) zase útočí na volné radikály a pomáhá vlasům v regeneraci.
Křemík zabraňuje vypadávání vlasů. Je obsažen v jahodách, kopřivách a pšenici.
Kyselina panthenolová dodává vlasům hedvábný lesk a hebkost, chrání je před zvýšeným maštěním a uchovává barvu vlasů. Její hodně v květáku, brokolici a fazolích.
Zapomeňte na nadměrné množství soli a tuků - těmi jsou přímo nabita smažená jídla, konzervy, živočišné tuky, výrazně slané a ostré pokrmy (zvlášť konzumujeme-li je ve větším množství), oblíbené hamburgery, párky v rohlíku a masové karbanátky. Tyto potraviny narušují látkovou výměnu, což se negativně odráží i na stavu vlasů. Chceteli se dovědět, kolik tuků jste během jednoho nebo dvou týdnů zkonzumovala, pozorujte, jak se vám mastí vlasy u kořínků. Jsou-li brzy mastné, omezte tučná jídla a jednou týdně si udělejte odlehčující dietu. Výsledek se dostaví po pár týdnech.
O důvod víc, proč byste i v případě, že nemáte problémy se štíhlou linií, měla mít na stole denně ryby či jiné dary moře, luštěniny a samozřejmě zeleninu. Nezapomeňte na: měď, ryby, drůbež, libové maso obecně, vejce, a to dokonce nejen slepičí, ale i křepelčí, ořechy a také luštěniny, obsahující bílkoviny, které napomáhají růstu vlasů. Ovšem navíc dodávají našemu organismu velké množství mědi. A právě měď ovlivňuje pigmentaci a oddaluje šedivění vlasů, což bez ohledu na bohatou nabídku moderních barev a přelivů, vybízí přece jen k zamyšlení, zda nám nestojí za to pozměnit jídelníček.
Podle posledních mezinárodních výzkumů nabízí měď ještě jednu skvělou službu - částečně nás chrání před tvorbou lupů. Tento optimistický poznatek vychází z dlouhodobého testování vzorků obyvatel nejrůznějších světových měst. Ti, kteří jedli více ryb a jiných mořských živočichů, prý měli obecně mnohem méně problémů s vlasy než konzumenti vepřových kotlet či hamburgerů. (Pozor ale na opačný extrém, zejména drastické letní „plavkové" diety mívají opačný následek onemocnění vlasů.)
Keratin je zrohovatělá bílkovina, z níž je vlastně stvořen vlas. Chcete-li ho v jeho „práci“ podpořit, zařaďte do svého jídelníčku přírodní rostlinné oleje, celozrnný chléb a slunečnicová semínka.
Mléčné výrobky mají vlasy také rády. I díky nim se vlasy lesknou, jsou silné a pružné. Nejvíc si vlasy „pochutnají" na netučných jogurtech, tvarohu a acidofilním mléce.
Čerstvá zelenina a ovoce obsahují nejen velké množství důležitých škrobů, ale i vitaminy a minerály. Ty ocení lidský organismus jako celek a vlasy zejména. Vitamin A, který je obsažen v mrkvi, listové zelenině a šípcích, chrání vlasy před nadbytečnou lámavostí a křehkostí a stejně příznivě působí na růst a dělení vlasových buněk. Vitamin E (nejvíce ho najdete ve sladké paprice) zase útočí na volné radikály a pomáhá vlasům v regeneraci.
Křemík zabraňuje vypadávání vlasů. Je obsažen v jahodách, kopřivách a pšenici.
Kyselina panthenolová dodává vlasům hedvábný lesk a hebkost, chrání je před zvýšeným maštěním a uchovává barvu vlasů. Její hodně v květáku, brokolici a fazolích.
Zapomeňte na nadměrné množství soli a tuků - těmi jsou přímo nabita smažená jídla, konzervy, živočišné tuky, výrazně slané a ostré pokrmy (zvlášť konzumujeme-li je ve větším množství), oblíbené hamburgery, párky v rohlíku a masové karbanátky. Tyto potraviny narušují látkovou výměnu, což se negativně odráží i na stavu vlasů. Chceteli se dovědět, kolik tuků jste během jednoho nebo dvou týdnů zkonzumovala, pozorujte, jak se vám mastí vlasy u kořínků. Jsou-li brzy mastné, omezte tučná jídla a jednou týdně si udělejte odlehčující dietu. Výsledek se dostaví po pár týdnech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)