Před deseti lety jsme šíleli z tuků, dnes jsou
nepřáteli sacharidy. Za svou špatnou pověst vděčí
i populární Atkinsonově dietě, dovolující jíst vše,
kromě sacharidů. Na pečivo, rýži či ovoce máme
zapomenout. Nezaměňujeme už rozumný přístup
k jídlu za posedlost?
Navzdory trhu nasycenému odtučněnými a ,lighť výrobky
riziko obezity neklesá ve světě ani u nás,
naopak, a my pořád dokola přemýšlíme, jakou
potravinu dát do klatby. No a právě teď to
schytaly sacharidy, jimž se dříve říkávalo
uhlovodany.
Jsou ale opravdu tak nezdravé, abychom si je
museli nadobro odepřít?
Ve chvíli, kdy světová protituková kampaň
dostoupila vrcholu, v našem jídelníčku muselo
něco tučné potraviny nahradit.
Byly to právě sacharidy. Konzumovali jsme je v neomezeném množství, protože
obsahovaly málo tuku, a tudíž nás přece vůbec
nemohly ohrozit.
Hluboký omyl. Kdybychom tehdy o
glykemickém indexu věděli tolik co nyní, mohlo
nám být jasné, že ani tahle cesta není úplně
správná.
Zrovna tak je nesmysl jít z extrému do
extrému. Sacharidy ke svému životu zkrátka
potřebujeme stejně jako jiné složky potravy.
Pokud ovšem potřebujeme hubnout, měli
bychom být opatrnější a mít v hlavě ve věčné
pohotovosti varovné světélko glykemického
indexu. Ten nám totiž přesně řekne, kterým
sacharidovým potravinám máme věnovat víc
prostoru (těm s nízkým a středním Gl), a kterým
méně (nejvyšší Gl). Samotný glykemický index
nás ale nespasí, je pouze jednou z několika
účinných pomůcek, které potřebujeme při
hubnutí.
Pravda je, že lidé držící
dietu s nízkým příjmem
sacharidů hubnou rychleji
než ti, kteří omezují zejména
tuky. Nehledejte v tom však
žádné metabolické fígle.
Důvod je prostý: pokud
omezíte tuky, nahradíte je
většinou sacharidovými
potravinami s vysokým
glykemickým indexem. Ten
způsobí, že častěji trpíte
návaly nezkrotného hladu,
a překonáváte je opět
dalšími sacharidy. To proto,
že sacharidové potraviny
zaženou hlad nejrychleji.
Dostanete se tedy přímo do
ukázkové spirály.
Tohle všechno jsou důvody
k ostražitosti, nikoli však
k automatickému odmítání
sacharidových jídel. Máte-li
prostě chuť na krajíc chleba,
tatranku nebo toust, klidně si
je dejte. Sacharidy mají totiž
i svou druhou, přívětivější tvář.
Sacharidy nejsou jen
dobrůtky, lahodící našim
chuťovým buňkám.
Představují jednu ze
základních součástí vyvážené
stravy. Společně s tuky jsou
zároveň hlavním zdrojem
energie. V těle se rozštěpují
na glukózu a glykogen,
živočišnou obdobu rostlinného škrobu. Při
tělesné námaze svaly zásobuje energie
z obou látek, přičemž jedna může nahradit
druhou. Pokud má tělo málo glukózy,
změní sacharidy na glykogen, a naopak.
Za normálních okolností je ve svalech
uloženo tolik glykogenu, aby energeticky
pokryl 90 až 120 minut intenzivní tělesné
námahy.
Víte-li, že vás čeká nějaká
dlouhodobější zátěž, třeba víkendový
cyklistický výlet, měli byste své zásoby
glykogenu zvýšit. Není ovšem moudré
zbouchat pytlík chipsů a dvě čokoládové
tyčinky navrch. Lepší je, přidáte-li si
nejen víc ovoce a zeleniny, ale i složených
sacharidů obsažených například
v bramborách, rýži, těstovinách, chlebu a luštěninách. Dr. Atkins se teď zřejmě obrací v
hrobě...
Další nezvratné plus sacharidů spočívá v
tom, že přispívají k prevenci rakoviny tračníku.
Některé druhy, například škrob, se totiž
nevstřebávají v tenkém střevě, ale pokračují
do tlustého střeva a tračníku. Spolu s ostatními
druhy vlákniny zvyšují objem stolice a urychlují
průchod nestrávených zbytků zažívacím
ústrojím.
Pokud budete hystericky hlídat každou
sacharidovou molekulu, která by proklouzla
vaším hrdlem, museli byste drasticky omezit i
příjem ovoce a zeleniny. Ty ovšem, jak známo, obsahují antioxidační vitaminy,
pomáhající držet v šachu volné
radikály, jež se přímo třesou na
každou příležitost, kdy mohou ublížit
naší pleti. Jestliže tedy skutečně
podlehnete módní vlně, která tvrdí,
že sacharidy jsou fuj, zvýšená tvorba
vrásek a našedlý odstín pleti vás asi
neminou.
Suma sumárum jsou tedy
sacharidy užitečnou částí stravy.
Pravda, obyčejný rafinovaný cukr,
který k nim také patří, se kritice nikdy
nevyhne.
Z hlediska výživy totiž není
významný, a navíc se po něm kazí
zuby. Své sacharidové dávky proto
hledejte raději jinde. Odborníci se
většinou shodují, že denní příjem
sacharidů je dobré rozdělit časově co
nejrovnoměrněji, to aby hladina cukru
v krví příliš nekolísala.
Tak - a teď se v tom vyznejte:
sacharidy sice škodí figuře, ale
organismu pomáhají. Vzít, či nevzít je
na milost? Na úvodní otázku, zda už náhodou
nezaměňujeme rozumný přístup k jídlu za
posedlost, byste si měli odpovědět sami.
Pro ty z vás, kteří by se po hlubokém
rozjímání přiklonili ke střídmosti veskrze
spartánské, máme ovšem dobrou zprávu.
Reformátor z 19. století, jakýsi John Harvey
Kellog, sepsal knížku Pravidla správného života.
A v ní lidi nabádal, aby se vyhýbali masu,
rybám a drůbeži, aby se vystříhali konzumace
třtinového cukru, a naopak jedli otruby a jiné
balasty. Odměnou za takovou dietu jim bude
dlouhý život v morální nadřazenosti!
