pondělí 20. května 2013

Léčivá aromaterapie

Objev léčivé síly vůní je starý jako lidstvo samo. Směsi pryskyřice, olejů a vonných bylin se v různých formách užívaly pro obřadní, lékařské i zklidňující účely ve většině starodávných civilizací. Jedna z nejstarších dokumentací dokládá využití aromaterapie již ve starověkém Egyptě.

Léčivé účinky vonných bylin využívá indická lékařská terapie ajurvéda. Také Aztékové objevili jejich léčivé schopnosti - uzdravující aroma bylin se stalo neodmyslitelnou součástí obřadů spojených s každodenním životem. Opravdový poklad ve formě léčiv z vonných silic byl objeven v Montenzumových zahradách po dobytí Aztécké říše Španěly.

Soudobý pojem aromaterapie má původ v roce 1928 a je spojen se jménem francouzského chemika Rene-Maurice Gattefosse. O tomto tématu začaly vznikat první knihy a popularita aromaterapie se rozrůstala dál na západ až do Spojených států. Dnes si (zejména v západních zemích, ale už i u nás) získává aromaterapie pevné místo v oblasti alternativní medicíny. Aromaterapeutické přípravky se rozdělují do skupin podle způsobu užití.
Hlavní čtyři skupiny tvoří:

  • kosmetická aromaterapie: kombinuje esenciální oleje s pleťovými, tělovými a vlasovými přípravky, složenými z čistě přírodních látek
  • masážní aromaterapie: kombinace léčivé síly masážní terapie s aromaterapeutickými účinky esenciálních olejů.
  • léčivá aromaterapie: účinky esenciálních olejů na stimulaci či udržování homeostázy v těle. 
  • smyslová aromaterapie: při ní dochází k uvolňování esenciálních olejů do prostředí, které nás obklopuje. 
Léčivé přípravky se mohou využít k inhalaci - nakapáním několika kapek do kapesníku nebo rozstříkáte z rozprašovače směs esenciálních olejů a destilované vody do vzduchu a dýcháte ji. Rozptýlení do prostředí může probíhat několika způsoby. Celkově jde o vypařování aromatických složek esenciálních olejů do vzduchu v místnosti s použitím speciálních pomůcek. Některé využívají pro odpaření aromatických látek teplo. 

Velmi oblíbené jsou svíčky nebo keramické či skleněné mističky s olejem, které se umístí nad plamen. Jde o komplexní, vysoce vonné, nestabilní substance s různými stupni složitosti, aroma a prchavosti. Jsou to ty nejúčinnější a nejkoncentrovanější extrakty z různých částí rostlin - ovocných plodů, květů, listů, semínek, kořínků a kůry. Molekuly rostlinných esencí jsou přibližně 75 až l00 násobně koncentrovanějši než esenciální oleje v suché bylině. Nejužívanější metodou pro získávání většiny užívaných esenciálních olejů je přímá destilace párou. Extrakce za studená je metoda, která je určena pro získávání citrusových olejů. Slupka z ovoce je rozdrcena a poté mechanicky stlačena. Konečný produkt je esenciální olej.

Při inhalaci ovlivňují vonné oleje lidské tělo několika způsoby. Molekuly esenciálního oleje pronikají do horních cest dýchacích, kde stimulují čichové buňky. Odtud dojde k vyslání informace přímo do mozku, konkrétně do sídla paměti, schopnosti učení a emocí. Inhalace esenciálních olejů aktivuje změny v tomto mozkovém centru, které zpětně aktivuje fyziologické reakce přes nervový, endokrinní nebo imunitní systém. Záhy dochází buď ke stimulaci, nebo zklidnění některých orgánů. Jednotlivé esenciální oleje mají různé účinky. Podle jejich vlivu na funkci mozku a následné zklidnění nebo stimulaci nervového systému mohou esenciální oleje nepřímo zvýšit či snížit krevní tlak. Zkoumá se také jejich účinek na normalizaci produkce hormonů v těle.
Inhalační metoda dokáže významně pomoci při dýchacích obtížích. Lokální aplikace zředěných olejů na různé body na těle (míšní nervy, čakry nebo meridiány) také zklidňuje některé tělesné reakce. Pomocí masážní aromaterapie lze dosáhnout hluboké relaxace stejně tak jako okamžitého povzbuzení organismu. A navíc povrchově aplikované esenciální oleje se v mnoha případech chovají jako antimikrobiální, antiseptické nebo protizánětlivé látky.