Problematika výživy moderní civilizace tkví mimo jiné jak v přejídání, tak i hladovění. Lidé trpící hladem si většinou spojujeme s rozvojovými zeměmi, či kdekoliv na okraji (i velmi rozvinuté a bohaté) společnosti. Ovšem těžké hladovění mnohdy zasahuje naše blízké, aniž bychom si byli toho vědomi. O koho tedy jde?
Na prvním místě jsou zřejmě nejvíce hladem postiženi lidé staří. Nejenže nemají pocit hladu, a proto nejedí, ale často jíst a pít prostě zapomenou. Následná slabost a tělesné chátrání zhoršují jejich schopnosti postarat se v základních věcech sami o sebe a vzniká začarovaný kruh hladu.
Dále hladovějí pacienti v nemocnicích. Je odhadováno, že v zemích západní Evropy je nesprávně živeno kolem 40 % pacientů. Příčinou je jak jejich nechuť k jídlu způsobená onemocněním (a u nás i nemožností volby z několika jídel), tak mnohdy i malá pozornost ošetřujících, věnovaná problematice patřičného přísunu živin.
Častou příčinou tělesného hladovění jsou nádory, zvláště nádory horních partií trávicího traktu - jícnu a žaludku. Onkologicky nemocný v konečných fázích nemoci hladoví, protože trpí nechutenstvím a bolestí, nebo není schopen přijímat potravu ústy, a to vše při zvýšené metabolické aktivitě nádoru.
V poslední době stoupá počet hladovějících - zvláště žen - z důvodů estetických. Drastické nebo jednostranně zaměřené diety vedou k rozvoji těžké a velice nebezpečné podvýživy (malnutrice).
Zvláštní kapitoly tvoří lidé s nutričními úchylkami: vegetariáni a pacienti s mentální anorexií. Čisté vegetariány, tedy takové, kteří nepozřou žádnou živočišnou stravu, lékaři považují ze zdravotního hlediska za stejně rizikovou skupinu jako např. narkomany nebo prostitutky. Nebytné živiny je u nich nutno hradit formou potravních doplňků, a tak takový vegetarián sice nejí maso a nepije mléko, ale denně musí polykat hrsti tablet, jinak se vystavuje riziku vzniku těžkých poruch imunity, zvláště rakoviny tlustého střeva a chronických onemocnění dýchacího systému. Velmi nebezpečné je vegetariánství pro děti v období růstu.
Co se vlastně děje v těle člověka při hladovění?
Na začátek je třeba říci, že krátké 1-2 denní hladovění nepředstavuje z lékařského hlediska žádné riziko (vyjma speciálních onemocnění - jako např. cukrovky), naopak, není-li příliš časté, může být prospěšné. Problémem je déletrvající nerovnováha mezi potřebami organismu a přísunem živin a energie.
Při prostém hladovění nám za několik hodin po posledním jídle klesne hladina krevního cukru (glukózy) a zahájí se proces uvolňování glukózy ze zásob. Jedinou její zásobárnou je u člověka jaterní živočišný škrob, glykogen. Jeho množství stačí na pokrytí energetických potřeb na několik hodin. Potom se změnou vzájemné koncentrace metabolicky aktivních hormonů nastartuje tvorba glukózy z aminokyselin, tzv. glukoneogeneza. Zdrojem těchto aminokyselin jsou hlavně svalové bílkoviny. Souběžně s tím se začínají do krve uvolňovat zásobní mastné kyseliny, z kterých se však nemůže vytvořit glukóza, ale jsou přeměněny na ketolátky (proto lze u hladovějících cítit v dechu aceton).
Díky svalům je hladina glukózy v krvi udržována po několik dnů na stabilní úrovni, do té doby, než se mozek „naučí“ konzumovat kromě glukózy i ketolátky. Zásoba bílkovin ve svalech a v orgánech stačí člověku při naprostém hladovění na několik málo týdnů života - děj, kdy tělo „sní“ vlastní svaly, se jmenuje autokanibalismus. Potom je již veškerá energie získávána z tukové tkáně. Ta je schopna udržet hladovějícího při životě asi tři měsíce, obézní jedince až jeden rok (za předpokladu doplňování nezbytných prvků výživy).
Forma úplného hladovění je ovšem málo častá, spíše se setkáváme s chronicky nedostatečným přísunem. Je-li potravy málo, ale je vyvážená, vzniká celková podvýživa - vyhubnutí neboli marasmus.
Pokles ideální hmotnosti o 25 % (tedy o 15-20 kg) představuje vážné ohrožení života.
Je-li potravy co do množství energie dostatek, ale schází v ní bílkoviny, jde o tzv. kwashiorkor: takový nemocný může působit i dojmem dobře živeného člověka, přestože je podvýživou už vážně ohrožen, a to hlavně poruchami imunity a vznikem chronických onemocnění včetně rakoviny.
Zcela zásadní roli hraje správná výživa u zátěžových stavů, tj. v nemoci, u operovaných nebo při poranění.
