Tajemství dlouhověkosti obyvatel Středomoří

Obyvatelé Středomoří jsou známí svojí dlouhověkostí. Ta je dána mj. poklidným středomořským způsobem života, ale důležitější roli zde hraje životospráva. Konzumují více ryb než masa, jsou zvyklí hodně jíst ovoce a zeleninu, v jejich jídelníčku jsou výrazně zastoupeny sýry a jogurty a navíc si rádi a pravidelně po dobrém jídle vypijí sklenku dobrého vína.

Mnohem důležitější než typická skladba jejich jídelníčku je příprava pokrmů. A tady je skryto největší tajemství středomořské dlouhověkosti! Téměř do všech jídel teplé i studené kuchyně totiž přidávají olivový olej. Ten obsahuje velké množství tzv. nenasycených mastných kyselin, které se podílejí na odbourávání cholesterolu v krvi. Např. Řekové ho ročně v průměru spotřebují kolem 20 litrů na hlavu.
U nás je jeho spotřeba zanedbatelná, i když se v poslední době stále zvyšuje. Podle průzkumů používá olivový olej zhruba třetina Čechů, a to jednou za dva až tři týdny nebo častěji.

Olivovník evropský patří mezi nejstarší užitkové rostliny na světě. První zmínky o něm pocházejí ze čtvrtého tisíciletí před našim letopočtem, kdy se olivovníky pěstovaly v oblasti východního Středomoří. Později se díky Féničanům a Řekům rozšířily do celého Středomoří. V dobách antiky se olivový olej používal nejen v kuchyni, ale i v lidovém léčitelství, na balzamování, na výrobu parfémů a mýdel a také ke svícení. Ve starověku byl olivovník uctíván a opředen bájemi. Do dnešních dnů je olivovník pro obyvatele Středomoří symbolem míru, vítězství a slávy.

Při nakupování si pozorně pročtěte etiketu. Tam by mělo být výslovně uvedeno, zda jde o olej extra panenský, panenský nebo „jen" olivový. Napoví také místo původu. Mezi nejkvalitnější se podle odborníků řadí olivové oleje z italského Toskánska. Jsou samozřejmě i výborné oleje řecké, francouzské či španělské. Cena olivového oleje odpovídá kvalitě.

Olivový olej je velmi trvanlivý, ale přesto raději zkontrolujte datum výroby. Barva se může lišit v závislosti na podmínkách pěstování a sklizně a není znakem kvality. Ideální je skladovat olivový olej na tmavém místě, při pokojové teplotě a uzavřený. V zavřené lahvi může bez problému vydržet i dva roky, ale po otevření se z oleje vytrácí jeho typická chuť.
Olivovému oleji neprospívá ani sluneční záření a světlo, a pokud je delší dobu v teplotě nižší než 10 stupňů, může se zakalit. Zakalení je ovšem přírodního původu a neovlivní kvalitu oleje, po chvíli v pokojové teplotě se mu navrátí původní konzistence.
Chuť je ovlivněna nejen kvalitou a původem, ale i stářím. Tzv. mladý olivový olej - čerstvě vylisovaný a ne starší než půl roku - má výraznější aroma a hodí se k použití ve studené kuchyni. Zralý olivový olej, jehož stáří přesahuje jeden rok, se vyznačuje jemnější chutí a doporučuje se hlavně k tepelné úpravě pokrmů. Mezi mladým a zralým olivovým olejem existuje celá řada různých stupňů zralosti a i tady platí zas a znova: vyzkoušet a sám se rozhodnout, který olej chutná nejlépe.

Ozdravný i inspirující spánek

Potřeba spánku není u všech stejná. Traduje se, že Napoleonovi Bonaparte a Leonardu da Vinci stačily ke spánku pouhé čtyři hodiny. Většina z nás však spočívá v konejšivé náruči Hypnose, řeckého boha spánku, daleko déle - šest až devět hodin (a někdo ještě víc).

Spánek je nejen zdravý, dochází při něm k uvolnění po celodenním napětí a stresu i k odpočinku a „obnově těla i duše“. Ale občas dokáže spánek přinést i vyřešení pro nás doposud „zapeklitého“ problému.
Pohádkové úsloví ,,jitro moudřejší večera“ má totiž reálný podklad. Nemůžete se pro něco rozhodnout? Marně si vzpomínáte, kam jste uložila nějakou věc? Nevíte si rady? Lehněte si a zavřete nad všemi úkoly oči. Ráno se s oblohou vyjasní i vaše myšlenky.

Známe dost příkladů z tvorby literární, malířské, architektonické, hudební, ale i vědecké, kde hrál podnětnou roli právě autorův sen. Průkopník moderního šicího stroje Isaac Singer se dlouho pokoušel nalézt metodu, jak strojem provléci nit pomocí jehly skrz látku. Všechny nápady a pokusy byly stále bezúspěšné. Když se chystal problém vzdát, zdál se mu sen. „Viděl jsem se před dlouhou řadou ozbrojenců na koních. Všichni byli v brnění a nesli dlouhé špičaté oštěpy. Pozoruhodné na nich bylo, že měli na konci blízko špičky viditelnou díru.“ A probouzející se Isaac Singer měl řešení tak říkajíc na dosah ruky. Umístil ucho strojové jehly blízko špičky, protikladně k jehle pro ruční šití.

Nemůžete usnout? Převalujete se z boku na bok a počítáte ovečky? Jedna, druhá, třetí, stodvacátápátá, třístá... a nic? Neusnete-li do půl hodiny, vstaňte a něco dělejte. Projděte se, otevřete okno, pusťte si na chvilku televizi, rádio, přečtěte si pár stránek v knize nebo jděte opláchnout nádobí. Do světa snů vás za chvíli zanese šálek meduňkového čaje nebo trocha teplého mléka s medem.

Zdravé citrusové plody

Pár kapek citronu do čaje při nachlazení si dáváme téměř všichni. Ovšem citrusové plody toho zvládnou mnohem víc! Podporují naši obranyschopnost, dokážou snížit hladinu cholesterolu v krvi, rozproudí krevní oběh, jsou bohatým zdrojem draslíku a kyseliny listové a říká se, že tlumí i riziko onemocnění některými druhy rakoviny.

Jsou velmi bohaté na vitamin C. Stačí nám jeden středně velký pomeranč denně a pokryje celou naši potřebu. Vitamin C má i antioxidační účinky. Zabraňuje tak škodlivému působení volných radikálů. Celé ovoce je zdravější.

Milujete-li vymačkanou pomerančovou (grapefruitovou či mandarínkovou) šťávu, je to jistě v pořádku. Připravujete se však o řadu vynikajících vlastností, které jsou obsaženy právě v membránách kolem jednotlivých dílků. Jsou to hlavně pektiny, které pomáhají snižovat hladinu „špatného“ cholesterolu, a flavonoidy posilující cévní stěny a působící protizánětlivě. Proto je daleko lepší jíst ovoce celé!

Kromě známých druhů citrusových plodů už u nás dostaneme i ovoce s názvy vonícími tajemnými dálkami, jako například tanžerinky - malé oranžové plody mající na rozdíl od mandarinek volnější kůru, kterou lze snadno odloupnout. Kumkvaty nejsou větší než oliva, mají sladkou a šťavnatou kůru a nahořklou dužinu. Klementinky jsou kříženci mezi tanžerinkou a pomerančovníkem. Pomelo je jedním z největších citrusových plodů, má silnou kůru a nahořklou vláknitou dužinu. Citrusů je však ještě více.

Jak dodržovat pitný režim

Tělo zdravého mladého jedince (kolem 20 let) je tvořeno ze 60 % vodou. Přitom dvě třetiny vody jsou uvnitř buněk, pouze desetina koluje v žilách (součást krve) a zbytek je „rozlit“ v mezibuněčných prostorách jako tzv. tkáňový mok. Z celkového množství celkem zanedbatelnou část tvoří speciální tekutiny (mozkomíšní mok, žaludeční šťávy atd.). Stálost tohoto uspořádání je regulována mnoha poměrně složitými mechanismy.

V běžném denním provozu nám bohatě postačí přijmout 2,5 litru tekutin. Ne víc, ale ne méně. Zhruba litr se vyloučí ledvinami, o zbytek se dělí kůže a plíce. Malá část vody odchází i se stolicí. I v klidu něco tedy vypotíme a hlavně vydýcháme. Velký příjem tekutin (znají dobře pijáci piva, kteří za večer klidně přijmou 5 a více litrů) musí být vyvážen zvýšeným výdejem - tedy hlavně vylučováním ledvinami.

Dlouhodobé přetěžování vylučovacího systému též není dobré. Vodou se lze totiž i otrávit. Když zvýšený příjem trvá delší dobu a překročí více než 24 litrů za den, může dojít k otravě. Buňky otečou, zduří. Limitující je stav mozkových buněk. Otok mozku vede ke křečím, bezvědomí a případně i k smrti.
Nebezpečný může být nadbytek tekutin u lidí se selhávajícími ledvinami.

Druhým daleko častějším extrémem je dehydratace. K ní dochází při zvýšených ztrátách (průjmová onemocnění, ale může k ní dojít i díky extrémní fyzické zátěži), zejména v horku. U dospělého člověka hovoříme o vážné dehydrataci při poklesu hmotnosti o 3 % a kritických je zhruba 5 % - pochopitelně z důvodů ztrát tekutin. Příznaky dehydratace jsou zvýšená teplota až horečka, zpočátku zarudlá, později bledá pokožka, ,,propadlé“ oči, ztráta napětí kůže, bušení srdce, dechové potíže, obluzení vedoucí až k bezvědomí, křeče.

Orientačně zjistíme vážný nedostatek tekutin pomocí kožní řasy. Když prsty vytáhneme kůži do řasy, normálně se kůže okamžitě napne. Při nedostatku vody řasa zůstane „trčet“ a kůže se jen pozvolna vyrovnává. To je urgentní stav, kdy bývá nutné zahájit rehydrataci - obvykle pomocí speciálních roztoků nebo v podobě nitrožilní infuze. Nestačí dodávat pouze vodu, ale i sodík, případně draslík (sodík je důležitý pro udržení tekutin mimo buňky, draslík pro rovnováhu uvnitř buněk).
V domácích podmínkách můžeme jako první pomoc použít roztok z litru vody, v němž rozpustíme rovnou kávovou lžičku soli a přidáme šťávu z poloviny grapefruitu. Vždy musíme dbát, abychom případné ztráty vody uhradili.

Existují pravidla a dokonce složité výpočty, jak, kdy a kolik ztracené vody uhradit. Orientačně při venkovních teplotách nad 20°C, zvýšené tělesné teplotě lehce nad 37°C bychom měli vypít asi 3 litry tekutin. Při teplotách nad 25°C a horečce nad 38°C zhruba 3,5-4 litry. Při extrémní tělesné zátěži - sportu je doporučováno hradit tekutiny podle rozdílu hmotnosti.

Ideální nápoj neexistuje. Nejlepší je střídat několik oblíbených nápojů. Optimální je upíjet po celý den. Při velkém množství tekutin přijatých naráz se organismus snaží okamžitě nadbytečné vody zbavit, protože si ji neumí schovat.

1. Do pitného režimu můžeme začlenit: čaj černý, zelený, ovocný i bylinkový. Pozor, jaké bylinky ve směsi jsou - většina obsahuje stejné látky jako průmyslově vyráběné léky. Může dojit k předávkování (i populární třezalkou)!
Patří sem minerální a jiné balené vody, raději bez příchuti či lehce přislazené. Přes špatnou pověst vody z vodovodu, patříme k málo zemím, kde na většině území teče z kohoutku skutečně nezávadná a pitná (mnohde dokonce pitelná) voda. K celkovému příjmu tekutin počítáme i nepřesolené polévky a mléčné nápoje.

2. Druhou skupinou jsou nápoje, jejichž zařazení do pitného režimu je sporné - sladké limonády a nápoje obsahující kofein (organismus odvodňuje). Kávu si můžeme dát, ale kromě ní alespoň 8 sklenic vody.

3. Poslední skupinou jsou alkoholické nápoje. Nebudeme se snažit celé doporučené množství přijmout v podobě lihovin, ale jedna sklenice piva denně je zdravým nápojem! Podobně tomu je i s vínem, zejména červeným. Jedna sklenka prospěje zdraví a je prokázáno, že bioflavonoidy ve víně obsažené pomohou ochránit srdce a cévy před aterosklerózou a jejími následky.

Nejvíce vody (až 80 %) má v těle novorozenec. Dalo by se tedy říci, že věkem vlastně vysycháme. Tkáně totiž ztrácejí schopnost zadržovat vodu. To se v první řadě viditelně projeví na kůži - jejím ztenčováním a tvorbou vrásek. Snažíme se obnovit pružnost pleti drahými krémy, ale základ léčby je vždy stejný - správný pitný režim

Typy celulitidy a cviky

Zdá se vám, že vaše kůže na hýždích a stehnech už není tak pěkně pevná a hladká jako dříve? Objevují se na ní nepěkné dolíčky - pomerančová kůže? Pokud víte, jaký stupeň celulitidy vás ohrožuje, může proti tomu něco cíleně podniknout.

Který typ celulitidy vám vlastně konkrétně hrozí?

• 1. stadium - lehká celulitida: První známky celulitidy jsou záležitostí spíše pocitovou než viditelnou. Vnímáme tíhu v nohou, případně nás trápí studené nohy. Žádné konkrétní stopy celulitidy však zatím nejsou viditelné - ani když stojíme, ani když sedíme. Jen když třeba kůži na stehnech stiskneme mezi palcem a ukazováčkem, objeví se ojedinělé důlky. V takovém případě blahopřejeme. Správnou prevencí a proticelulidním programem nebude pomerančová kůže vaším problémem ani v budoucnu.
• 2. stadium - střední celulitida: Jaké jsou příznaky, podle nichž můžeme včas rozpoznat silnou pomerančovou kůži? Prohlubeninky, dolíčky a polštářky na hýždích, bocích a stehnech, které jsou vidět, když stojíme, aniž bychom museli kůži v těchto partiích jakkoli poštipovat. Ve druhé půli cyklu nohy zřetelně otékají. Kromě toho se objevují lehké modřiny a v noci nás často trápí křeče. Jen žádnou paniku! Také při této střední celulitidě může speciální program přinést viditelný úspěch a zlepšení. 
• 3. stadium - silná celulitida: Jediný pohled do zrcadla stačí, abychom zřetelně rozeznali pomerančovou kůži. Viditelné, a také hmatatelné jsou ztuhliny na stehnech, vpadlé, zarudlé nebo namodralé strije (podkožní trhlinky), které mohou sahat od boků přes hýždě až ke kolenům. Pokožka na nohách je povadlá a bolestivě reaguje už na slabý tlak - na podvazky, okraje podkolenek či samonosných punčoch. Neobávejte se, dokonce i proti takto silné celulitidě vám pomůže cílená SOS strategie. Hlavně musíte mít dostatečnou výdrž! 

S celulitidou můžeme úspěšně bojovat. Jednou z příčin vzniku typicky dolíčkovaté, celulitidou postižené pokožky je ztráta pružnosti vaziva, ve kterém se usazují zplodiny našeho organismu, které by správně měly být vyloučeny. Je tu ale i nadbytečná voda nebo tukové buňky, které tlakem působí proti horní vrstvě pokožky.
Pravidelná lymfodrenáž za použití masážních krémů napomůže opět správnému koloběhu lymfy. Speciálních krémů je na kosmetickém trhu hned několik.
Výsledkem ranních a večerních masáží, kdy jemným tlakem a drobnými krouživými pohyby postupujeme od kolen po stehna, je zeštíhlení a celkové vylepšení vzhledu problematických míst.
Každý, kdo touží po štíhlé a pevné postavě bez „pomerančové kůže“ například na stehnech, by neměl spoléhat pouze na krémy. Druhým ještě významnějším bojovníkem na cestě k cíli musí být sport. Ideální je směs cviků určených speciálně pro problematické oblasti našeho těla, které si dokážou poradit s celulitidou v každém stadiu.
Důležitá je vytrvalost při cvičení. Pohyb efektivně podporuje látkovou výměnu a zlepšuje lymfatickou cirkulaci. Speciální cviky pomohou velmi významně zpevnit formu nohou i zadečku. Dobře trénované svaly masírují při cvičení tkáně i pokožku přímo zevnitř.

Zaručené cviky, snadné a rychlé:

1. Lifting pozadí: položíme se na záda, nohy opřeme o nízkou stoličku nebo schůdek. Pravou nohu položíme přes levé koleno. Při výdechu sevřeme bříško a zadeček nadzdvihneme nad podlahu. Záda ale zůstávají rovná, neprohnutá! Tak vydržíme asi 3 sekundy, pak cvik desetkrát zopakujeme. Nyní nohy vyměníme a cvičíme jako prve. Vše opakujeme ve třech sériích po sobě.

2. Stehna: Postavíme se vzpříma a pro udržení rovnováhy si před tělem přidržíme svinutý ručník. Unožíme levou nohu co nejvýše (na úroveň boků) a snažíme se setrvat. Poté švihem přinožíme. Aniž bychom přestávali, opět unožíme a tak cvik desetkrát zopakujeme. Nyní vyměníme nohy a desetkrát provedeme tentýž cvik. Opět cvičíme vše ve třech sériích.

3. Boky: Postavíme se vzpříma, paty můžeme odlepit od podlahy. Co nejvíce se předkloníme, zadeček přitom tlačíme směrem dolů. Nohy stále udržujeme rovné, nepokrčujeme je. Pak se vrátíme do výchozí pozice a vše dvanáctkrát opakujeme.

4. Nohy: Postavíme se zpříma, pokrčené koleno vysoko zdvihneme až do úrovně beder a chvilku tak setrváme. Vypnutou nohou pak zanožíme a opět ji vysoko ohneme (do výše boků). Pravou i levou nohu procvičíme desetkrát, opět ve třech sériích.

5. Posílení zad a nohou: Postavíme se vzpříma, jednu napnutou nohu zanožíme a chvilku tak setrváme. Vrátíme se do výchozí pozice a aniž bychom přestávali, vše desetkrát zopakujeme.

Jak pečovat o nohy

Lidská noha je po srdci nejvíce zatěžovaným tělesným orgánem a zároveň je však i zanedbávanou částí těla. Proto už od nejútlejšího věku je třeba o nohy všestranně pečovat. Základem je (kromě hygieny) správná obuv. Ostatně lékaři bohužel věnují hodně času napravováním škod, které vznikají právě nošením špatné a noze nevyhovující obuvi.

Nádherné elegantní lodičky s vysokým úzkým podpatkem a úzkou špičkou sice vypadají na noze úžasně, ale po několika hodinách v nich většinou naše nohy dost trpí. Proto základem výběru každé obuvi je její účel: společenská obuv se nosí na slavnostní příležitosti, sportovní na hřiště a do práce je nutné volit rozumný kompromis podle druhu zaměstnání.
V práci trávíme nejvíce času, a proto bychom při výběru obuvi neměly šetřit. Ženy pracující v kanceláři by měly volit pohodlnou celokoženou obuv s tří- až čtyřcentimetrovým podpatkem. Pantofle s bambulkou ani jiné přezůvky do práce nepatří. Jde o typicky český (zlo)zvyk. Manažer v obleku a v pantoflích působí komicky stejně jako pečlivě upravená a nalíčená žena v módním kostýmu s látkovými barevnými papučkami, které navíc deformují nohu.

Podle čeho si tedy vybírat vhodnou obuv?

• Odpovídající velikost. Každá obuv by měla především mít dostatek prostoru pro prsty, aby se zabránilo jejich případným deformacím.
• Vhodný materiál. Zelenou by měla vždy dostat obuv, která je vyrobena z přírodních materiálů (kůže či textil). Takové boty jsou měkké, prodyšné a přizpůsobí se tvaru nohy.
• Dostatečná pružnost. Vyzkoušejte si, jestli v oblasti prstních kloubů, kde se noha při chůzi ohýbá, je obuv dostatečně pružná a ohebná. V opačném případě (tuhé a nepoddajné boty) riskujete nejen nepohodlnou chůzi, ale především deformované prsty.
• Úměrný podpatek. Pro každou ženu je pochopitelně „úměrná" jiná výška podpatku, ale odborníci se shodují na třech či čtyřech centimetrech (do společnosti může být samozřejmě podpatek mnohem vyšší). 
• Vhodný tvar. Nevhodně umístěné švy, neobvyklý střih či originální módní tvar svršku boty někdy noze „nesedí“. Máte-li zdravotní potíže, volte raději boty na šněrování, zip či sponu, které pak nohu zpevní a brání jejímu posunu v botě.

Výběr obuvi máte za sebou. Teď je třeba se zaměřit na péči, kterou byste měly nohám pravidelně věnovat. Pokud to neděláte, je právě teď čas všechno napravit. Naše nohy jsou často opomíjenou a přesto nejvíce namáhanou částí našeho těla. Nejen v létě, kdy nosíme otevřenou obuv, ale po celý rok si nejedna z nás přeje mít krásné, zdravé a upravené nohy bez popraskané tvrdé kůže a bolestivých otlaků.

Jak toho dosáhnout? Řešení je jednoduché: 1x týdně věnujte svým nohám 30 minut času (můžete přitom třeba sledovat svůj oblíbený program v televizi!) a ony vám tuto péči oplatí svou jemností a atraktivním vzhledem.
A co tedy můžete samy pro své nohy udělat? Stačí, když si napustíte menší množství teplé vody do umělohmotného umývadla, přidáte trochu speciální soli či jiného přípravku do koupele nebo pro velmi suché a rozpraskané nohy raději pár kapek koupelového oleje. Do lázně si ponořte nohy a vydržte tak dvacet minut. Potom jednoduše ztvrdlou kůži odstraníte pomocí pilníku na nohy s pemzou. V případě, že jsou nohy poměrně jemné, bez zrohovatělé kůže, stačí pouze obrušující krém na paty a nohy pak dobře opláchněte. Takto ošetřené nohy osušte ručníkem a upravte délku nehtů pomocí nůžtiček, popřípadě zapilujte. Nezapomeňte, že nehty stříháme do rovna, abychom předešly bolestivému zarůstání růžků nehtů a následnému zánětu nehtového valu. V závěru na nohy naneste změkčující nebo zjemňující krém a dobře je promasírujte. Krémů na nohy je na trhu dostatek, stačí si jen vybrat.

Krémy změkčují a zjemňují pokožku. Pravidelné používání pomáhá udržet ztvrdlou kůži pod kontrolou. Pro silnější účinek naneste více krému a navlékněte na nohy bavlněně ponožky, které si můžete ponechat přes noc. Ráno budete mile překvapeni jemností pokožky.

Po důkladném ošetření nohou můžete samozřejmě nehty nalakovat! Při použití tmavých barev naneste nejprve podkladový lak, nehty po odlakování pak nebudou nažloutlé. Efektně na nohou vypadá také tzv. francouzská manikúra. Bílým lakem lehce vytvořte na vnějším okraji nehtu proužek a pak alespoň dvakrát přelakujte světle růžovým lakem bez pečeti. Vaše nehty tak budou vypadat naprosto přirozeně! Při prvních známkách olupování, je třeba lak z nehtů odstranit. Oprýskaný lak rozhodně nepůsobí dobře a moc parády své nositelce neudělá.

Pro dokonalý pocit čistoty a svěžesti nezapomínejte na každodenní používání sprejů či pudrů s
antibakteriálním a deodoračním účinkem. Deodorační spreje jsou k dostání ve variantách pro ženy i pro muže, na nohy či k vystříkání bot některé firmy nabízejí univerzální přípravky pro všechny. Spreje většinou obsahují složky, které ničí bakterie a odstraňují nepříjemný zápach či potlačují pocení nohou a chrání pokožku před plísňovým onemocněním. Deodorační pudry sají přebytečnou vlhkost a udržují tak nohy suché a bez nepříjemného zápachu.

Pokud nechodíte pravidelně na pedikúru, dopřejte si ji alespoň před letní sezonou. Zkušená pedikérka vám kromě ošetření (koupel, odstranění ztvrdlé kůže, masáž, příp. nalakování nehtů) poradí, jak o nohy správně pečovat a jaké přípravky používat. A až budete mít pocit, že už vás nohy neunesou a že je máte neuvěřitelně těžké, zkuste blahodárný hydratační sprej proti únavě. Obnovuje mikrocirkulaci, odstraňuje únavu, odlehčuje a tonizuje nohy. Stačí jen protřepat flakon a kdykoli nastříkat na nohy (i přes punčochy). Pak nohy promasírujte od kotníků ke kolenům a budete se cítit skvěle!

Vyčerpání je diagnóza

Pod pojmem vyčerpanost se rozumí únava, nedostatek energie nebo pocit vysílení. Jiným důvodem mohou být i hormonální změny, nevhodné jednostranné redukční diety, či malá fyzická zdatnost.

V praxi se setkáváme se čtyřmi hlavními druhy vyčerpání:

• Fyziologické vyčerpání bývá způsobeno přepracováním,nedostatkem spánku,velkým, nebo i naopak velmi nízkým fyzickým zatížením. Člověk se často cítí vyčerpán i po práci či pobytu v zakouřeném a hlučném prostředí. Tento druh vyčerpání je přímo závislý na životním stylu. 
• Tělesné vyčerpání způsobují nemoci - ať už oběhové soustavy, nejčastěji choroby srdce a krevního oběhu, nebo chudokrevnost, metabolické potíže, mezi které patří např. cukrovka či nemoci štítné žlázy, a často se setkáváme s vyčerpáním při infekčních chorobách, bakteriálních, virových aj. Je důležité pátrat i po užívání léků, neboť některé mohou způsobovat vyčerpání jako vedlejší účinek. 
• Duševní vyčerpanost přinášejí stres, úzkost a duševní nemoci včetně depresí. 
• Smíšené vyčerpání vzniká kombinací předešlých kategorií. 

Vyčerpání trvající kratší dobu než jeden měsíc způsobují fyziologické důvody a zlepšením životního stylu příznaky zmizí. Na déletrvající únavě organismu se však podepisují fyzické nebo psychické příčiny.

Vyčerpání způsobené organickými nemocemi mívá progresivní průběh - příznaky se zhoršují a vyčerpanost se stupňuje odpoledne, zatímco po spánku dochází k určité úlevě.
Duševně vyčerpaní pacienti si stěžují, že nejvíce obtíží se dostavuje ráno. Spánkem si nijak neodpočinou, intenzita nevolností často velmi kolísá a nálada se stále udržuje v minusu. Cítíte-li se vyčerpaní, zamyslete se nad možnou příčinou. Někdy stačí více spánku, odpočinku a zanedlouho se vrátíte do správné kondice.

Na konci zimy může jít jen o typickou předjarní únavu. Důležitá je vhodná strava s dostatkem vitaminů a vlákniny, stejně jako omezení tuků. Při déletrvající vyčerpanosti je však třeba navštívit lékaře, který doporučí vhodná vyšetření a následnou léčbu (včetně úpravy životního režimu). Pozor na déletrvající rozladěnost.

Symptomy vyčerpanosti se dají včas rozeznat, i když se dostavují postupně a plíživě. Nepodceňujte je a nepřehlížejte. Čím déle nebudete příznakům věnovat pozornost, tím hůře se vám budou odstraňovat následky. Jelikož zrádnější než rozpoznání fyzického vyčerpání je zaznamenání psychických obtíží, připomínáme stavy, nad nimiž byste měli zpozornět:
■ špatně se soustředíte
■ cítíte nechuť ke své práci
■ bez příčiny se vám prudce změní nálada
■ stačí sebemenší záminka a vybouchnete vzteky
■ ovládá vás podezíravost a znechucení
■ máte pocit, že stále pracujete za někoho jiného
■ stahujete se do samoty
■ ztrácíte smysl pro humor
■ vidíte všechno černě
■ stále častěji saháte po skleničce alkoholu, cigaretě a prášcích
■ zpochybňujete hodnotu svých názorů
■ máte pocit prázdna, rozčarování a neúspěchu.

Poruchy spánku mohou naznačovat celkové vyčerpání. Skutečná potřeba spánku kolísá asi od 3 do 12 hodin a je u každého jedince jiná. Obecně potřebují více spát ženy. Narušený spánek může mít svůj původ v celé řadě psychických i tělesných problémů, a tak dříve než sáhnete po nějakém léku, kterým v podstatě organismus chemicky intoxikujete, vyzkoušejte tyto rady:

• Naučte se chodit spát v pravidelnou hodinu a zachovávejte pravidelný rituál ukládání se ke spánku. 
• Nestřídejte lůžka! Spěte tam, kde jste zvyklí.
• Před ulehnutím vynechte napínavou a vzrušující podívanou, snižujte pozvolna obrátky své aktivity, příliš se neštvěte a nenamáhejte. 
• Na noc je vhodná vlažná koupel. Před spaním omezte kávu, alkohol a další stimulující látky včetně Coca-Coly. 
• Neukládejte se ke spánku ani příliš unavení, ani hladoví. 
• V místnosti, kde spíte, by měla být tma, či alespoň šero. Optimální teplota v ložnici se pohybuje mezi 12-24 °C.
• Místnost předem vyvětrejte.
• Kdo má rád hudbu, nechť mu tlumeně vyhrává, ale nesmí rušit ostatní.
• Neusnete-li do půl hodiny, je lépe vstát a věnovat se jiné činnosti, rozhodně ne však na lůžku.
• Přes den raději nespěte. Až ulehnete, zavřete oči a klidně dýchejte. Představte si, že ležíte na louce, nebo v písku u moře. Krásně svítí slunce, jste příjemně unavení... Můžete myslet i na to, že stoupáte k vrcholu kopce, který se utápí v tmavě modré nebo hnědé barvě...

Jak se správně saunovat

V sauně bývá teplota 80-90°C a vlhkost kolem 15 %. Cévy se teplem rozšíří, látková výměna urychlí a imunita posílí. Ledviny pracují naplno a pokožka bývá zdravě prokrvená. Zdravému člověku zde pobyt prospívá, pro nemocného však vhodný není.

Máte-li rýmu či kašel, návštěvu raději odložte! Bacily se teplem rychle množí - ohrožujeme nejen sebe, ale i druhé. Chceme-li, aby se nám pěkně uvolnily dýchací cesty, vyzkoušejme účinky eukalyptové silice. Několik kapek rozmícháme v litru vody a vzniklou směsí poléváme horké kameny. Do sauny si můžeme vzít s sebou také masážní žínku z lufy. Při masáži se nám svaly pěkně uvolní a organismus lépe prokrví.

Před saunováním vypijeme alespoň litr tekutin a chvilku si odpočineme. Osprchujeme se teplou vodou, tělo dobře osušíme a zabalíme do koupacího pláště, abychom si udrželi teplo. Teplou lázeň dopřejeme také nohám. Pamatujte, že tělo se dobře potí jedině tehdy, když máme dolní končetiny teplé.

V sauně zůstaneme pouze tak dlouho, jak je nám to příjemné. Obvykle ležíme 5-10 minut na horní lavici a na pět minut se posadíme naopak na tu nejspodnější. Vyjdeme ze sauny a pečlivě osprchujeme celé tělo nejprve vlažnou a pak studenou vodou. Zabalíme se do prostěradla nebo lehké deky a odpočíváme.

Odpočinek by měl být stejně dlouhý jako pobyt v sauně. Celý cyklus dvakrát až třikrát opakujeme. Na závěr ošetříme pokožku obličeje zvláčňujícím krémem a tělo tělovým mlékem. Po saunování nezapomeňme doplnit chybějící tekutiny a minerální soli. Nejvhodnějším nápojem pro nás je v takovou chvíli kvalitní minerální voda.

Dostali jste právě chuť vyzkoušet ještě něco navíc? Což si dát například podvodní masáž, která dovede pěkně ulevit bolavým zádům? Anebo raději vyzkoušíme vířivou koupel, kdy nám proud vody ze všech stran masíruje rozbolavělé tělo? Doporučuje se osvědčené kolečko. Nejprve podvodní masáž (či vířivá koupel), pak sauna a nakonec manuální masáž. Možná si ale vytvoříte svoje vlastní. Vaše tělo si takovou péči přece zaslouží. Alespoň jednou za čas.

Zdravé opalování

V poslední době se s každým přicházejícím létem dočítáme, že opalování definitivně vychází z módy. Jenže! Ubývající ozónová vrstva sice činí ze slunění silně rizikovou záležitost, ale opálení dobroskvova přece vypadá tak hezky a zdravě!

Jak vyváznout ze sluneční koupele se zdravou kůží?

• Většině lidí narostou vlasy v létě za stejnou dobu až o půl centimetru více než v zimě. Vlivem slunce se totiž v organismu vytváří více vitaminů skupiny D. Právě díky nim mohou narůst rychleji vlasy, ale také zesílit kosti i zuby, může posílit i celková imunita.
• Čím vyšší ochranný faktor, tím lépe. Ano, ovšem pouze při prvním slunění nebo na začátku dovolené u moře či ve vyšších nadmořských výškách. Pokud známe svůj fototyp (tj. bezpečnou délku pobytu na přímých slunečních paprscích, kterou vydrží pokožka díky své přirozené ochraně), vybíráme ochranné faktory snáze. Vynásobíme doporučené minuty číslem ochranného faktoru a vyjde nám doba bezpečného opalování. U tzv. fotostabilních přípravků je doba účinnosti mnohem delší a bývá uvedena na obalech. Postupně si pokožka vybuduje vlastní systém pigmentové ochrany a my můžeme přecházet na nižší stupně UV faktoru.
• Parfém zanechává pigmentové skvrny. Ano, pokud vůně obsahuje éterické oleje (bergamot, citrusový olej), může pokožka reagovat citlivěji. V létě zapomeneme na zvyk „kapku vůně do krčního dolíku“, nebo si pořídíme speciální vůně.
• Sklo filtruje nebezpečné UV záření. Není to pravda. Přes obyčejné skleněné tabule v autě prochází ještě 10 % UV záření, přes běžné okno dokonce 35 %. UVA záření se přes sklo téměř vůbec nefiltruje.
• Raději žádné sluneční brýle než brýle bez filtru. Ano, protože oči pod tmavými skly nemhouříme. Nadměrné sluneční záření pak může vyvolat poškození.
• I ve vodě se dá opálit. Ano, do půlmetrové hloubky proniká ještě 60 % slunečního UVB záření. Proto i při plavání myslíme na ochranné krémy. Hledáme přípravky označené jako vodostálé.
• Sportováni znásobuje opálení. Ano, při pohybu (jogging, práce na zahradě) na slunci se do těla dostává více kyslíku, což aktivizuje látkovou přeměnu. Důsledkem toho je zvýšená tvorba melaninu a následné rychlejší opalování. Vyznavači pohybu na slunci sáhnou po přípravcích, které propouštějí z pokožky pot, ale nesmývají se.
• Kůže na nose a uších se spálí rychleji. Zejména po koupání - vlivem vlhkosti - je kůže propustnější, navíc kapky vody působí jako lupa. Jen co vyjdeme z vody, osušíme hlavně nos, uši a rty a ošetříme je ochrannými tyčinkami.
• Ženská pokožka stárne rychleji. Ano, bohužel, dokonce s deseti- až patnáctiletým rozdílem oproti mužům. Ženy nemají tak silné vazivové a tukové tkanivo, proto jejich pleť rychleji vysychá a ztrácí pružnost, a to zejména působením slunečních paprsků. Více než muži musíme tedy dbát na pravidelné ošetření zvlhčujícími a zklidňujícími poopalovacími přípravky (třeba s karotenovými, heřmánkovými nebo aloe vera extrakty).
• Samoopalovací přípravky také chrání. Není to pravda. Prostředky na zhnědnutí pokožky bez slunce zabarví jen její nejvrchnější vrstvu. Ochranu poskytuje pouze pigment melanin, který dokáže „vytáhnout“ jedině slunce. Rozprostře pigment nad buňkami jako slunečník. „Samoopálenou“ pokožku musíme chránit zrovna tak jako docela neopálenou.
• Denní krémy s UV filtry stačí chránit. Ne tak docela, zejména v jižnějších zeměpisných šířkách nikoli. Většina obsahuje jen UVA filtr a ochranný faktor 4 až 6. Některé make-upy a pudry chrání lépe.
• V horku přibývají rozšířené cévky Slunce zhoršuje cianózu - vlivem tepla se ještě více rozšiřují cévky a vznikají jejich nové větvičky. Krev potom teče pomaleji. Optimální ochranou jsou tzv. sunblockery a krycí krémy.
• Děti potřebují speciální ochranu. Dětská pokožka je desetkrát slabší než u dospělých. Chybí jí dostatečně zrohovatělá vrchní část povrchového krycího tkaniva kůže, která ve spojení s melaninovou pigmentací (a potem) dospělého člověka do jisté míry ochraňuje. Kosmetické firmy vyvinuly speciální dětské opalovací přípravky.
• UV paprsky vyvolávají opar (herpes). Téměř každý z nás byl někdy infikován Herpesem simplex. Tento virus se usazuje především v buňkách kůže a ve sliznicích. Číhá v klidu do chvíle, než ho nějaký silný podnět vydráždí a aktivizuje. Potom se začnou vytvářet na kůži svědivé puchýřky. Slunce může být právě jedním z aktivátorů. Lidem náchylným k herpesu se doporučuje preventivně užívat B vitamin a na dovolenou se vybavit B komplexem a Calciem pantothenicem. 
• Obklady a masky z tvarohu, jogurtu nebo syrovátky nejen chladí spálenou pokožku, ale mají na ni uklidňující vliv. Kyselina mléčná působí protizánětlivě a zčervenání pokožky do 48 hodin ustoupí. Platí to ovšem o nejnižším stupni spáleniny, kdy pomáhá také vlažná sprcha a lehký hydratační krém. Už i druhý stupeň, provázený puchýřky a někdy i zvýšenou teplotou, vyžaduje odbornou pomoc, stálý přísun tekutin (nikdy alkohol!) a medikamenty.
• Při slunečním úžehu stačí jen hodné pít. Jen při jeho mírném průběhu. U těžké formy (vysoké teploty, zvracení, mdloby, suché sliznice,vyhledáme lékaře, většinou bývá nutné dodání tekutin a solí formou nitrožilní infuze při hospitalizaci v nemocnici.
• Ve stínu se nedá opálit. I pod slunečníkem můžeme získat pěknou bronzovou barvu. Voda i písek totiž odrážejí sluneční paprsky. Do stínu se tak dostane až 50 % slunečního záření. Oč pomaleji, o to bezpečněji se takto opálíme.
• Sluneční „lístky" určí individuální dobu opalování. Jen pokud známe citlivost své pokožky, tedy svůj „fototyp“. K dostání jsou lístečky s několika políčky (označujícími velmi citlivou, citlivou, málo citlivou a odolnou pokožku). Předtím, než vyjdeme na slunce, natřeme příslušné políčko stejným opalovacím krémem jako své tělo. Jakmile pak políčko změní barvu, měli bychom se přestat opalovat a přesunout se do stínu. 

Jaký jste fototyp?

FOTOTYP I: Rusovlásky a blondýnky se světlou pletí, která nikdy nezhnědne. Doba slunění: 5-10 minut. FOTOTYP II: Blondýnky a hnědovlásky se světlou pletí, která někdy zhnědne, většinou však zůstane červená. Doba slunění: 10-15 minut.
FOTOTYP III: Tmavovlásky s odolnou pletí, která po přechodném zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 20 minut.
FOTOTYP IV: Tmavovlásky s tmavou pletí, která bez zčervenání vždy zhnědne. Doba slunění: kolem 30 minut.
Chceme-li si sluníčka užívat déle, než by příslušelo našemu fototypu, musíme použít odpovídající opalovací prostředek.

Co je to alergická rýma

V době, kdy všechno kvete a jaro je v plném proudu, musí mnoho z nás zůstat sedět v bytě. Kýcháme, smrkáme a slzíme.

Podobnými potížemi trpí zhruba 10-30 procent lidí a jejich počet stále roste. Alergici reagují na určité látky, které nealergikům nevadí. Tyto látky nazýváme alergeny - může to být pyl, prach, peří, srst, některé potraviny či léky a podobně.
Imunitní systém, zajištující obranu organismu před infekcí, je u alergika porušen. Po kontaktu s alergenem tvoří nadměrné množství protilátek i obranných buněk, přestává tělo chránit a svoji reakci „přežene“.

Alergická rýma patří do skupiny atopických alergií a je nejčastějším alergologickým onemocněním. Dalším projevem atopie je atopický ekzém a alergické astma. Nejvážnější alergickou reakcí je anafylaktický šok, kdy dochází k poklesu krevního tlaku, oběhovému kolapsu, někdy končícímu až bezvědomím.

Potíže se dostavují buď v průběhu roku nebo jen v určité sezóně. Hlavním příznakem celoroční alergické rýmy je většinou ucpaný nos, nosní sekrece bývá mírnější. Mnozí si potíže ani neuvědomují a považují je za normální.
Sezónní rýma je tradičně považována za sennou, což je nepřesné, protože jde o alergii na pyly. Alergické příznaky se objevují při určitých koncentracích pylových zrn ve vzduchu.
Pylovou sezónu lze v našich podmínkách rozdělit na tři hlavní období -

jarní, kdy je v ovzduší hlavně pyl dřevin (bříza, habr, líska, olše aj.),
letní - s převahou pylů trav (kostřava, bojínek aj.),
podzimní - hlavními alergeny jsou pyly vysokých bylinných plevelů (pelyněk aj.).

Průběžné informace v pylové sezóně podává Pylová informační služba (PIS), která na několika stanicích monitoruje situaci. Hlavní sídlo má v Brně. Aktuální informace se objevují ve sdělovacích prostředcích.

Jak předcházet alergickým reakcím? Především se snažíme vyhnout kontaktu s alergenem. U pylové rýmy organismus reaguje vždy, když se dostane do kontaktu s druhem pylu, který si zapsal do paměti. Pylovou expozici (množství kontaktu s pylem) můžeme však omezit, pokud se budeme držet určitých pravidel.

Horké a suché počasí napomáhá jeho šíření, stejně jako vítr! V pylové sezóně omezíme proto pikniky a kempování v přírodě. V autě nejezdíme s otevřenými okny a doma nevětráme v pozdním odpoledni, kdy je koncentrace pylu v ovzduší nejvyšší.

Podle statistiky se alergie vyskytuje u dospívajících a mladých, dospělých, méně u mladších a starších jedinců, trápí víc muže, s věkem však u žen dochází k relativnímu nárůstu onemocnění. Jestliže se vyskytovalo onemocnění u rodičů, zvyšuje se riziko alergické rýmy u dětí narozeních během pylového období. Riziko senné rýmy je v městských oblastech častější než v oblastech venkovských.

Až na výjimky můžeme mít většinou doma květiny bez obav. Pozor však na med - ten může obsahovat pylový alergen a vyvolat alergickou reakci. Celoroční alergická rýma bývá nejčastěji způsobena roztoči, alergeny domácích zvířat, dále domácími i venkovními plísněmi a alergeny pracovního prostředí. Proto je velmi důležité tento alergen zjistit a odstranit.
Boj s roztoči vyžaduje takové domácí klima, které jim nevyhovuje. Často a intenzivně větráme, lůžkoviny nejlépe na sluníčku, při úklidu používáme vysokofrekvenční vysavač, odstraníme v bytě koberce a textilie s vysokým vlasem. Obvykle se v zájmu vlastního zdraví musíme vzdát i domácích miláčků.

Jak zvítězit nad chřipkou

Máte pocit, že na vás dopadla těžká skála? Pronásleduje vás kašel, záda i klouby bolí a teplota letí nahoru? Pak se o vás nejspíš pokouší chřipka. Nepodceňujte ji, může být nebezpečným soupeřem!

Chřipka a nachlazení patří mezi virové choroby, které se přenášejí:

■ vzdušnou cestou (například kýchnutím, kdy se do prostoru dostávají miliony kapének)
■ rukama znečištěnýma infikovaným sekretem a následným dotekem se sliznicemi, například oka.

Průběh onemocnění:

■ Začátek bývá obvykle náhlý, s horečkou, třesavkou, nevolností, bolestmi ve svalech, bolestí hlavy, otokem nosní sliznice. Horečka trvá 1-7 dní a bývá bez následků. Jestliže trvá déle než 4 dny, navštivte lékaře, hrozí nebezpečí komplikací!
■ Inkubační doba chřipky je 24 až 72 hodin. Nemocný bývá pro své okolí nakažlivý 3 až 5 dnů od vypuknutí prvních příznaků.

Přepadla vás tedy chřipka?

Nepřecházejte ji! Chřipka zpomaluje reakce a porušuje vizuální schopnosti. Dělá nám potíže nejen při práci, ale i při řízení auta. Výzkumy ukazují, že řidiči řídící pod vlivem „chřipky“ mají 10x pomalejší reakce než řidiči pod vlivem alkoholu. Myslete i na to, že škodíte nejen sobě, ale i ostatním.
■ Doporučení lékařů jsou na celém světě stejná. Zůstaňte v posteli, jezte často malé porce lehkého jídla, myslete na dostatek tekutin. Osvědčené jsou zejména džusy a bylinkové čaje. Teplé nápoje zvýší teplotu v krku a zpomalí reprodukci virů. Přidáte-li něco kyselého, např. citronovou šťávu do čaje, nebo když budete pít pomerančové nebo rajčatové šťávy, vytvoříte nezvaným vetřelcům prostředí, ve kterém nemohou žít. Vhodné nápoje vám pomohou bojovat proti virům a zároveň poskytnou vašemu tělu i potřebnou výživu. Vynechte rum do čaje a jiné alkoholické nápoje. Alkohol může zvýšit vaši teplotu.
■ Někteří lékaři říkají, že chřipku skolíte třemi ranami: vhodným lékem, tekutinami a klidem. Pozor na aspirin u dětí mladších než osmnáct měsíců! Může vyvolat Reyesův syndrom (vysoké horečky, bolesti hlavy, zvracení a poruchy centrálního nervového systému).
■ Nekuřte! Kouření vás připravuje o vitamin C a poškozuje krk i plíce. Navíc zpomaluje uzdravování, snižuje imunitu a může vám způsobit i vážnější poruchy dýchacího ústrojí.
Pamatujte, že za pouhých 7 dní se můžete zbavit nikotinu v těle a pomoci mu tak při uzdravování.

LÉKY Z DOMÁCÍ LÉKÁRNY
Při chřipce se osvědčuje pití čaje z černého bezu, který podporuje pocení. Měli bychom si dopřát 3 dl teplého nápoje denně. Osladit ho můžete bezovým medem nebo sirupem.
Recept na med z bezu:
• hrst květů bezu
• 1 l vody
• citron
• pomeranč
• 1500 g přírodního cukru
Citron a pomeranč nakrájíme na kousky, vložíme do vody a spolu s květy bezu vaříme deset minut. Necháme 24 hodin stát, přecedíme, přidáme přírodní cukr a na mírném ohni hodinu vaříme. Med do sklenic plníme teplý.

Recept na sirup z bezu:
• 2 l převařené vody
• 40 květů bezu (neopraného)
• 50 g kyseliny citronové
• citron
• 2500 g přírodního cukru
Květy louhujeme v převařené vodě 24 hodin. Přidáme kyselinu citronovou, citron nakrájený na kolečka a opět louhujeme 24 hodin. Přecedíme, přidáme přírodní cukr a mícháme asi patnáct minut na mírném ohni. Nevaříme!

Chřipkou jsou nejvíce ohroženi:
■ Lidé starší šedesáti let.
■ Ti, kteří přicházejí častěji do kontaktu s větším počtem lidí - zaměstnanci ve zdravotnictví, školství, armádě, policii, dopravě, úředníci, zaměstnanci pošt a bank a dalších veřejných instituci.
■ Pokud k některé z těchto skupin patříte, pouvažujte o očkování, a to dřív, než vypukne chřipková epidemie. Diabetikům hradí vakcínu zdravotní pojišťovny, stejně jako lidem, kteří trpí kardiovaskulárním, nefrologíckým, či nespecifickým plicním onemocněním.

Jak působí aromaterapie

Nabídka aromaterapeutických vůní je nepřeberná a vybrat si mezi nimi jednu konkrétní na určitý problém není vůbec snadné. Nabízíme vám přehled nejznámějších a nejužívanějších vůní z oblasti aromaterapie. Jistě si všimnete, že mnoho z nich se přidává do dámských i pánských parfémů.

Bergamot
Užitná část rostliny: kůra z téměř dozrálého ovoce.
Vlastnosti: jeho aroma pozvedává ducha a pomáhá při stavech deprese, úzkosti, nespavosti a cyklech kompulzivního jednání. Svou povahou má navodit stav klidu a vyrovnanosti.
Vůně: lehká, delikátní, osvěžující, podobná kombinaci pomeranče a citronu s lehkým květinovým podtónem. Je jednou z nejčastěji užívaných vůní při výrobě parfémů.
Pro vaše bezpečí: bergamotový olej zvyšuje fotosenzitivitu na slunce, takže se nedoporučuje ho povrchově aplikovat před vystavením se slunečním paprskům. Může také podráždit citlivou pleť.

Heřmánek
Užitná část rostliny: květy.
Vlastností: heřmánkový olej má velmi zklidňující účinek a může pomoci uvolnit nervový stres a napětí. S těmito vlastnostmi skvěle pomáhá při stavech frustrace, rozmrzelosti a podráždění. Přímo ideálně se hodí pro malé děti. Léčivé aroma heřmánku pomáhá smířit se s nesplněnými očekáváními a umožňuje pochopit vlastní možnosti.
Vůně: mírně sedativní, zklidňující, nasládlá, hřejivě bylinná, s ovocnými podtóny.
Pro vaše bezpečí: heřmánek je ve většině případů netoxický, nedráždí citlivou pokožku (může působit dráždivě na alergiky).

Cypřiš
Užitná část rostliny: proutky, větvičky.
Vlastnosti: cypřiš má naprosto ojedinělou schopnost pomáhat člověku vyrovnat se se stavy, které následují po procesech závažných změn v těle. Má vysoce čisticí účinky. Svou povahou cypřiš pomáhá uvědomit si naše osobní zážitky, poučit se z nich a stavět na nich náš individuální růst.
Vůně: navozuje pocit pohodlí a ochrany, čistá, uvolňující, zklidňující, hřejivá, svěží a dřevitá.
Pro vaši bezpečnost: cypřiš není toxický a nedráždí pokožku.

Jasmín
Užitná část rostliny: květy.
Vlastnosti: uznávané afrodiziakum, jasmínová vůně těšící smysly znovu probouzí vášeň a spojuje ji s láskou. Vyvolává vřelé city. Jeho hluboce relaxační účinky dokážou zmírnit některé sexuální obtíže (např. impotenci a frigiditu). Svou hřejivou vůní povzbudí k vyjádření potěšení a zájmu. Je také vysoce účinnou látkou k
potlačení depresí. Zklidní emoce a znovu nastolí pozitivní pocity, smysl pro sebejistotu a tvořivost.
Vůně: afrodiziakální, antidepresivní a sedativní účinek podpoří pronikavá, sladká, květinově exotická vůně. Pro vaše bezpečí: nedráždivý, netoxický.

Levandule 
Užitná část rostliny: květy.
Vlastnosti: levandule se často považuje za aromatického „pomocníka v nouzi" jak pro ženy, tak pro muže i děti. Uklidňuje, uvolňuje a zmírňuje silné emoce, jako jsou frustrace, podrážděnost, nervová úzkost, panika, hysterie a nespavost. Údajně zklidňuje a pročišťuje srdce, a tak pomáhá zbavit se zlosti či emocí, způsobujících depresivní stavy. Levandulová vůně uzdravuje a uvolňuje všechny bloky, které se mohou objevit v našem fyzickém, emocionálním a duchovním životě.
Vůně: působí antidepresivně, zklidňující, čistá, relaxační a uvolňující, svěže bylinná, lehká, hořko-sladká květinová.
Pro vaše bezpečí: levandule je netoxická a nedráždí sliznice.

Růže
Užitná část rostliny: květy.
Vlastnosti: „královna květin", tj. růže a její olej snad vždy byly spojovány se symbolem lásky a soucitu. Sladké, jemné aroma růže přináší vřelost do duše, uzdravuje naše emocionální rány a znovu obnovuje víru, která nám umožňuje milovat sebe a naše blízké. Její nenapodobitelná vůně zmírňuje melancholii, smutek, zklamání, bolest srdce a depresi. Růže nám má svou povahou vnést mír do duše a připomenout
neopakovatelnou dokonalost lidské osobnosti.
Vůně: antidepresivní, zklidňující, afrodiziakální, bohatě květinová, sladká vůně.
Pro vaše bezpečí: naprosto neškodná.

Léčivá aromaterapie

Objev léčivé síly vůní je starý jako lidstvo samo. Směsi pryskyřice, olejů a vonných bylin se v různých formách užívaly pro obřadní, lékařské i zklidňující účely ve většině starodávných civilizací. Jedna z nejstarších dokumentací dokládá využití aromaterapie již ve starověkém Egyptě.

Léčivé účinky vonných bylin využívá indická lékařská terapie ajurvéda. Také Aztékové objevili jejich léčivé schopnosti - uzdravující aroma bylin se stalo neodmyslitelnou součástí obřadů spojených s každodenním životem. Opravdový poklad ve formě léčiv z vonných silic byl objeven v Montenzumových zahradách po dobytí Aztécké říše Španěly.

Soudobý pojem aromaterapie má původ v roce 1928 a je spojen se jménem francouzského chemika Rene-Maurice Gattefosse. O tomto tématu začaly vznikat první knihy a popularita aromaterapie se rozrůstala dál na západ až do Spojených států. Dnes si (zejména v západních zemích, ale už i u nás) získává aromaterapie pevné místo v oblasti alternativní medicíny. Aromaterapeutické přípravky se rozdělují do skupin podle způsobu užití.
Hlavní čtyři skupiny tvoří:

• kosmetická aromaterapie: kombinuje esenciální oleje s pleťovými, tělovými a vlasovými přípravky, složenými z čistě přírodních látek
• masážní aromaterapie: kombinace léčivé síly masážní terapie s aromaterapeutickými účinky esenciálních olejů.
• léčivá aromaterapie: účinky esenciálních olejů na stimulaci či udržování homeostázy v těle. 
• smyslová aromaterapie: při ní dochází k uvolňování esenciálních olejů do prostředí, které nás obklopuje. 

Léčivé přípravky se mohou využít k inhalaci - nakapáním několika kapek do kapesníku nebo rozstříkáte z rozprašovače směs esenciálních olejů a destilované vody do vzduchu a dýcháte ji. Rozptýlení do prostředí může probíhat několika způsoby. Celkově jde o vypařování aromatických složek esenciálních olejů do vzduchu v místnosti s použitím speciálních pomůcek. Některé využívají pro odpaření aromatických látek teplo. 

Velmi oblíbené jsou svíčky nebo keramické či skleněné mističky s olejem, které se umístí nad plamen. Jde o komplexní, vysoce vonné, nestabilní substance s různými stupni složitosti, aroma a prchavosti. Jsou to ty nejúčinnější a nejkoncentrovanější extrakty z různých částí rostlin - ovocných plodů, květů, listů, semínek, kořínků a kůry. Molekuly rostlinných esencí jsou přibližně 75 až l00 násobně koncentrovanějši než esenciální oleje v suché bylině. Nejužívanější metodou pro získávání většiny užívaných esenciálních olejů je přímá destilace párou. Extrakce za studená je metoda, která je určena pro získávání citrusových olejů. Slupka z ovoce je rozdrcena a poté mechanicky stlačena. Konečný produkt je esenciální olej.

Při inhalaci ovlivňují vonné oleje lidské tělo několika způsoby. Molekuly esenciálního oleje pronikají do horních cest dýchacích, kde stimulují čichové buňky. Odtud dojde k vyslání informace přímo do mozku, konkrétně do sídla paměti, schopnosti učení a emocí. Inhalace esenciálních olejů aktivuje změny v tomto mozkovém centru, které zpětně aktivuje fyziologické reakce přes nervový, endokrinní nebo imunitní systém. Záhy dochází buď ke stimulaci, nebo zklidnění některých orgánů. Jednotlivé esenciální oleje mají různé účinky. Podle jejich vlivu na funkci mozku a následné zklidnění nebo stimulaci nervového systému mohou esenciální oleje nepřímo zvýšit či snížit krevní tlak. Zkoumá se také jejich účinek na normalizaci produkce hormonů v těle.
Inhalační metoda dokáže významně pomoci při dýchacích obtížích. Lokální aplikace zředěných olejů na různé body na těle (míšní nervy, čakry nebo meridiány) také zklidňuje některé tělesné reakce. Pomocí masážní aromaterapie lze dosáhnout hluboké relaxace stejně tak jako okamžitého povzbuzení organismu. A navíc povrchově aplikované esenciální oleje se v mnoha případech chovají jako antimikrobiální, antiseptické nebo protizánětlivé látky.

Jak přežít útoky chřiky

Zima dokáže být skutečně neuvěřitelně nepříjemné roční období. Zvlášť ve městě. Každodenní ubíjející cesty do zaměstnání tramvají nebo vlakem nacpaným lidmi se mohou stát zdrojem mnoha druhů chřipkových infekcí. Možná se dopujete tunou vitaminů a podstoupili jste i očkování proti chřipce. Nakonec vás však stejně nějaký virus ochromí. Vy ale můžete rozpoznat nemoc útočící na vaše tělo dříve, než vážně propukne.

Jak to poznáte? V současné době již existuje na 200 druhů virů, jež způsobují chřipkové onemocnění. V polovině zimy jejich nápor vrcholí. Napadený jedinec má dojem, že u něho propuká běžná rýma. Mezi symptomy této chřipky však patří vysoké horečky, bolesti hlavy, bolest v krku a kloubech. Běžné nachlazení trvá asi týden. Tento druh chřipky vás ale může upoutat na lůžko i na delší dobu.

Jaká je prevence: Vhodná strava, pravidelný pohyb a dostatek spánku posílí vaši celkovou odolnost proti nachlazení, avšak pracovní vytížení spojené se stresem imunitu oslabuje.
Je prokázáno, že lidé vystaveni neustálému tlaku trpí infekcemi mnohem častěji a příznaky chřipky u nich jsou výrazně horší.

Chřipkové viry jsou všude kolem nás. Přenášejí se zejména kontaktem rukou s dveřními klikami, telefonními sluchátky a dotyky rukou mezi lidmi. Vstupní bránou do lidského těla je však slizniční membrána v nosní dutině, kam se viry dostanou, když se dotýkáte rukama nosu nebo očí.
Chcete-li se opravdu důsledně vyhnout nákaze, často si myjte ruce - šestkrát za den není vůbec přehnané. Abyste nepodlehli kapénkové infekci, jež se přenáší vzduchem, v dopravním prostředku se zdaleka vyhněte kašlajícím a kýchajícím spolucestujícím. Čím více času strávíte s infikovaným jedincem, tím pravděpodobněji se nakazíte i vy. A pamatujte, že nejnakažlivější je chřipka v prvních stadiích.

Je sporné, zda vitamin C slouží jako prevence onemocnění. V každém případě vitaminové doplňky s vitaminem C dokážou zkrátit průběh infekce a zmírnit průvodní příznaky až o čtvrtinu. Saháte-li při prvních příznacích chřipky po prášcích proti bolesti, zdaleka pro sebe neděláte to nejlepší.
Bylo prokázáno, že některá analgetika (jako např. aspirin nebo paracetamol) se podílejí na oslabování imunitního systému a blokují účinky tělesných obranných látek. Léčiva, v nichž se kombinují látky na potlačení chřipky a rýmy, obsahující směs analgetik, látek uvolňujících ucpaný nos, antihistaminů a látek proti kašli, lékaři nedoporučují. Když potřebujete léčit několik problémů najednou, nejlepší způsob je zaměřit se na každý zvlášť.
Pro uvolnění horních cest dýchacích zvolte nosní kapky nebo spreje. Tlumiče bolesti vyhledejte pouze tehdy, zachvátí-li vás bolest hlavy nebo dutin. Když vám brání „žiletky v krku" usnout, nejlépe poslouží jitrocelový sirup nebo cucavé pastilky. Protože nachlazení je virového původu, antibiotika zde nepomohou.Lékař by je měl předepsat, až když hrozí sekundární infekce jako bronchitida nebo zánět dutin. Když se začne kašel zhoršovat, neděste se, jde o přirozený způsob, jak se zahleněné horní cesty dýchací pročišťují. Kašel je způsoben zanícenými sliznicemi v nose, krku a horních cestách dýchacích. Přetrvávající dráždivý kašel doprovázený bolestí na hrudi může být však příznakem počínajícího zápalu plic. Tehdy neváhejte a ihned navštivte lékaře.

Pijte velké množství tekutin (zejména horkého čaje nebo stolní vody) a dvakrát denně inhalujte teplou páru z vody, do níž nakapejte několik kapek eukalyptového nebo mátového esenciálního oleje. Uvidíte, jak lehce se vám bude dýchat.

Další forma onemocnění je zánět dutin. Nachlazení bývají také nejčastějším spouštěcím mechanismem zánětů obličejových dutin. Dutiny jsou vzduchem vyplněné párové prostory spojené se sliznicí v nose. Nacházejí se pod lícními kostmi, v čele, poblíž nosní přepážky a také uvnitř lebky. Když virus způsobí zánět nosní sliznice, začne se zde vytvářet tmavý hlen, který blokuje tenké kanálky v zadní části nosu, a tak poskytuje prostor pro sekundární infekci. Zánět dutin se projevuje tlakem a často i silnými bolestmi v obličeji a tvářích, obzvláště když se předkloníte.
Dalšími příznaky jsou bolesti hlavy, bolest v krku a nažloutlý nebo nazelenalý hlen. Trpíte-li bolestmi, vysokými horečkami a tvorbou hustých hlenů více než čtyři dny, navštivte lékaře. Sami ulevíte bolesti inhalacemi horké páry, omýváním tváře studenou vodou a přikládáním teplých vlhkých obkladů na bolestivé oblasti. Ucpaný nos uvolňujte kapkami. Při neléčeném a dlouhodobém zánětu dutin vás lékař může doporučit na jednoduchý zákrok, při kterém se pročistí zanesené dutinové kanálky.

Minimum o lázeňské péči

Přemýšlíte o lázních a nevíte jak na to? Vypravte se ke svému praktickému lékaři. Ten vám ze zkušenosti řekne, zda máte se svými zdravotními potížemi šanci dostat lázeňskou péči od zdravotní pojišťovny. Tato péče je dvojí:

• Komplexní lázeňská péče. Starší generace ji zná pod názvem „na křížek“. Název se před časem změnil, ale princip zůstal stejný: při komplexní péči vám hradí od vystavení návrhu veškeré náklady na léčení, stravování a ubytování (pouze však na standardní úrovni) zdravotní pojišťovna. Po celou dobu pobytu v lázních (bývají to nejméně tři týdny) jste v pracovní neschopnosti. 
• Příspěvková lázeňská péče. Při této formě péče, která je také minimálně třítýdenní, hradí pojišťovna pouze léčení. Ubytování a stravu si platíte sami, na léčení musíte čerpat svou dovolenou. V obou případech je počáteční fáze stejná: váš praktický lékař (často na základě doporučení odborného lékaře) vám vyplní návrh na lázeňskou péči a předá ho vaší zdravotní pojišťovně. Pokud vám pojišťovna přiklepne komplexní léčbu, sama tento odsouhlasený návrh pošle do lázní. Odtud, již přímo z léčebny, dostanete nejpozději do tří měsíců praktickým lékařem předvolání k nástupu. Termín je pro vás závazný a máte právo ho změnit jen ze závažných důvodů (onemocnění, ošetřování člena rodiny, úmrtí v rodině). 

Jestliže vám pojišťovna přiznala nárok pouze na příspěvkovou péči, dostanete domů poštou její rozhodnutí a individuálně si dohodnete termín (nastoupit léčení musíte nejpozději do půl roku ode dne vystavení lázeňského návrhu), ubytování a stravování v lázeňské léčebně (prostřednictvím obchodního oddělení, které každé lázně mají, nebo v oddělení lázeňské péče vaší zdravotní pojišťovny, anebo v některé z cestovních kanceláří).
Počítejte, že vás lázně budou stát 7000 až 30 000 korun na dobu tří týdnů. Cena samozřejmě závisí na menší či větší atraktivitě vybraných lázní, ročním období, úrovni ubytování.

Co do lázní na sebe, je starost každé ženy. Pochopitelně záleží na obsahu vaší skříně, ovšem kvůli pár týdnům pobytu v lázních není zapotřebí si pořizovat celou novou garderobu.

Několik rad před balením kufru:

• už jen hodinami strávenými v kufru se oděv pomačká, a ačkoliv většina lázeňských domů nabízí bezplatné zapůjčení žehličky, přece nechcete trávit krásné chvíle klidu a pohody žehlením. Vybírejte proto s sebou oděv, který se co nejméně mačká. 
• Dopoledne se budete věnovat lázeňským procedurám, kterých bývá pět či šest denně. To znamená pětkrát šestkrát se rychle svléknout a rychle obléknout. Zcela nevhodné jsou proto šaty se zapínáním na zádech či jakkoliv časově náročné na oblékání. Osvědčené jsou džíny, volnější svetr přetahovací přes hlavu (nelamte si hlavu, že přetahováním utrpí váš účes - utrpí tak jako tak všemi těmi procedurami), sako, případně plášť.
• Výběr oblečení  se samozřejmě odvíjí od ročního období, ve kterém lázně navštívíte. Ať je zima nebo léto, vždy si zvolte oděv, který je pohodlný a hlavně se v něm cítíte dobře.

Pobyt v lázních je nejen o rehabilitaci těla, ale především duše.

Onemocnění štítné žlázy

Štítná žláza váží v normálním stavu pouhých 18-25 g. Mnohé z nás dovede ale pěkně potrápit.. Základem prevence je správné složení stravy, která by měla obsahovat dostatek jodu. Jeho zvýšené množství potřebujeme zejména v dětství a těhotenství, kdy bychom ho měli brát i v tabletách. Jako doplněk jídla se nejčastěji používá jodidovaná sůl. .

V poválečných letech zmapovali pracovníci pražského Endokrinologického ústavu výskyt některých změn štítné žlázy z nedostatku jodu. Na základě tohoto průzkumu byla u nás, jako v jedné z prvních zemí na světě, zavedena jodidace jedlé soli. Opakované výzkumy však ukazují, že není vždy dostatečná.

Jak poznáme onemocnění štítné žlázy? Projevy jsou různorodé. Někdy onemocnění štítné žlázy signalizuje zvyšující se váha, jindy naopak její velký a rychlý pokles. Dalšími příznaky mohou být únava, bušení srdce, pocení, padání vlasů, či suchá kůže. Někdy se také objeví otoky víček spojené s dvojitým viděním nebo i poklesem zrakové ostrosti. Případně zpozorujeme různé „boule“ na krku, které mohou, ale nemusí být bolestivé. Onemocnění štítné žlázy se u žen vyskytují 3x-4x častěji než u mužů.

Čím takovou chorobu léčit? Konzervativně, tedy medikamentózně, můžeme léčit jen některé pacienty. Především ty, u nichž jde o sníženou funkci štítné žlázy. V takovém případě doplňujeme v těle hladinu hormonů štítné žlázy pomocí hormonální terapie. Stejně postupujeme i u některých typů zánětů, dále po odstranění štítné žlázy, ať už operací nebo radioterapií, a také při léčbě onkologických onemocnění této žlázy. Nehormonální léky doporučujeme převážně tam, kde jde o zvýšenou funkci štítné žlázy.

Ve vyspělých zemích přibývá tzv. autoimunitních poruch štítné žlázy, při nichž imunitní systém tuto žlázu poškozuje. Také u nás postihují 3-5 % populace, u žen ve věku nad 45 let dokonce 10-15 %, tzn. nejméně každou desátou ženu. Tyto nemoci jsou spojeny s dalšími závažnými chorobami, jako je například cukrovka. Zmíněné poruchy ve svých důsledcích vedou ke snížené funkci štítné žlázy (hypotyreóze), která značně snižuje kvalitu života a zvyšuje riziko vzniku arteriosklerózy včetně následného infarktu, mrtvice atd.

O našem uzdravení nerozhodují jen léky a operace, ale i výživa. Optimální stravou pacientů se proto v posledních letech zabývají odbornici mnoha oborů - od pediatrů, internistů a chirurgů přes geriatry, onkology, traumatology až po praktické lékaře.

Existují přípravky tzv. enterální výživy, schopné přivést do organismu vše, co je k životu třeba, navíc ve správném množství a kvalitě. V nemocnicích je obvykle pacientům podávají sondou zavedenou do žaludku či střeva. Umělá výživa je nedílnou součástí optimální komplexní léčebné péče o pacienty v kritickém stavu. Snižuje u nich výskyt infekčních komplikací, zkracuje jejich pobyt na nákladných resuscitačních lůžkách a zvyšuje počet těch, kteří kritický stav přežijí.

Jak se připravit na Mikuláše

Téměř každý z nás si z dětství ten tajemný večer pamatuje. Je pátého prosince, za okny se už zešeřilo a zvenčí je občas slyšet strašidelné zahudrování či zachrastění řetězu. Ulicemi totiž obcházejí Mikuláš, čert a anděl. Mikulášská nadílka je pravděpodobně nejznámějším a také zdaleka nejpopulárnějším adventním zvykem. Malí nebojsové i odvážné slečny si naposledy opakují básničku, kterou si pro Mikuláše připravili, odrostlejší děti běhají po ulicích a jejich různorodé společenství doprovází hlavní aktéry večera od domu k domu.

Po generace udržovaná tradice dotváří kouzlo předvánočního času. Aby však pro děti předškolního věku, jimž především mikulášský večer patří, bylo toto setkání i s nutnou kapičkou strachu příjemným zážitkem, je třeba je alespoň rámcově připravit.

Pětiletý človíček, který se na návštěvu Mikuláše pečlivě připravoval, si svůj večer opravdu užije tehdy, pokud mu bude dodána atmosféra tajemné důstojnosti. Rozhovor s Mikulášem a odrecitovaná básnička, ať už hláskem jakkoli roztřeseným, staví totiž dítě do role jedné ze dvou hlavních postav celého tohoto setkání. Nadílku, kterou poté dostane, přijímá jako zasloužené ocenění svého úsilí. Čert, který stojí v pozadí a občas zaharaší řetězem nebo zabrblá, jistě vyvolá onu právě příjemnou míru napětí.
Jestliže však po neurvalém zabušení na dveře vtrhne do místnosti divoký dábel ověšený řetězy (smutná zkušenost bohužel nutí předpokládat, že může být po předchozích návštěvách u jiných štědrých rodin také mírně opilý) a začne strašlivým hlasem hudrovat, dítě vyděsí. To, pokud se přímo neroztřese a v pláči se nevrhne k mamince či tátovi, je natolik vyvedené z míry, že důležitého rozhovoru o tom, zda bylo celý rok hodné, naprosto není schopno. V lepším případě ještě vykoktá první sloku básničky, jíž možná věnovalo půl dne, načež je „zachráněno“ Mikulášem, který mu blahosklonně odevzdá jeho porci sladkostí a vyčastuje ho nějakou banalitou typu: „Ty jsi mi ale hrdina!“

Pro úspěch celé věci jsou tedy nejdůležitější osoby těch, kdož budou Mikuláše, čerta a anděla představovat. Rodiče by je proto měli znát, ideální je, pokud se tohoto úkolu zhostí někdo z okruhu blízkých přátel rodiny. Anonymní čerti, nabízející své služby prostřednictvím inzerátů, jaké můžeme počátkem prosince vídat především ve větších městech, jsou příliš velkou sázkou do loterie.

Obě strany, tedy „herci“ i rodiče, by se měly alespoň rámcově shodnout na tom, jaký charakter bude návštěva mít. Mikuláš by měl vědět, kde dítě „tlačí bota“, na jaké „zlobení“ s ním tedy zavést řeč. U dětí tato skutečnost ještě znásobí pocit tajemna, neboť jsou překvapeny, že je Mikuláš zná, že o nich něco ví. A přestože je jejich osobnost oslovena jaksi negativně, především skrze nějakou její nedokonalost, zažívají přece pocit vlastní důležitosti, protože Mikuláš jim neříká obecné fráze o tom, co by se mělo, ale mluví o tom, jací jsou a měli by být oni sami.

Stejně důležité je pak připravit na tuto návštěvu dítě. Je jen málo tak dobrých příležitostí jako tentokrát, abychom se s dítětem zamysleli nad uplynulým rokem, nad tím, co se nám společně povedlo a kde máme co zlepšovat: „Myslím, Pavlínko, žes byla tenhle rok opravdu hodná, dokonce ses naučila sama nakupovat, pomáhala jsi mi na zahrádce...“ (A řada dalších kladů, vždycky je zač dítě pochválit!) „Něco ale nebylo úplně správné, viď?“ Je velmi cenné, jestliže si dítě při této rekapitulaci uvědomí a připustí i situace, kdy „zlobilo“. Potom už zbývá jenom nacvičit básničku, obléknout si sváteční šaty a čekat na nadílku. S napětím, ale beze strachu. O základní pocit bezpečí by totiž dítě nemělo přicházet v žádné situaci!

Co se děje v těle při hladovění

Problematika výživy moderní civilizace tkví mimo jiné jak v přejídání, tak i hladovění. Lidé trpící hladem si většinou spojujeme s rozvojovými  zeměmi, či kdekoliv na okraji (i velmi rozvinuté a bohaté) společnosti. Ovšem těžké hladovění mnohdy zasahuje naše blízké, aniž bychom si byli toho vědomi. O koho tedy jde?

Na prvním místě jsou zřejmě nejvíce hladem postiženi lidé staří. Nejenže nemají pocit hladu, a proto nejedí, ale často jíst a pít prostě zapomenou. Následná slabost a tělesné chátrání zhoršují jejich schopnosti postarat se v základních věcech sami o sebe a vzniká začarovaný kruh hladu.

Dále hladovějí pacienti v nemocnicích. Je odhadováno, že v zemích západní Evropy je nesprávně živeno kolem 40 % pacientů. Příčinou je jak jejich nechuť k jídlu způsobená onemocněním (a u nás i nemožností volby z několika jídel), tak mnohdy i malá pozornost ošetřujících, věnovaná problematice patřičného přísunu živin.
Častou příčinou tělesného hladovění jsou nádory, zvláště nádory horních partií trávicího traktu - jícnu a žaludku. Onkologicky nemocný v konečných fázích nemoci hladoví, protože trpí nechutenstvím a bolestí, nebo není schopen přijímat potravu ústy, a to vše při zvýšené metabolické aktivitě nádoru.

V poslední době stoupá počet hladovějících - zvláště žen - z důvodů estetických. Drastické nebo jednostranně zaměřené diety vedou k rozvoji těžké a velice nebezpečné podvýživy (malnutrice).
Zvláštní kapitoly tvoří lidé s nutričními úchylkami: vegetariáni a pacienti s mentální anorexií. Čisté vegetariány, tedy takové, kteří nepozřou žádnou živočišnou stravu, lékaři považují ze zdravotního hlediska za stejně rizikovou skupinu jako např. narkomany nebo prostitutky. Nebytné živiny je u nich nutno hradit formou potravních doplňků, a tak takový vegetarián sice nejí maso a nepije mléko, ale denně musí polykat hrsti tablet, jinak se vystavuje riziku vzniku těžkých poruch imunity, zvláště rakoviny tlustého střeva a chronických onemocnění dýchacího systému. Velmi nebezpečné je vegetariánství pro děti v období růstu.

Co se vlastně děje v těle člověka při hladovění? Na začátek je třeba říci, že krátké 1-2 denní hladovění nepředstavuje z lékařského hlediska žádné riziko (vyjma speciálních onemocnění - jako např. cukrovky), naopak, není-li příliš časté, může být prospěšné. Problémem je déletrvající nerovnováha mezi potřebami organismu a přísunem živin a energie.
Při prostém hladovění nám za několik hodin po posledním jídle klesne hladina krevního cukru (glukózy) a zahájí se proces uvolňování glukózy ze zásob. Jedinou její zásobárnou je u člověka jaterní živočišný škrob, glykogen. Jeho množství stačí na pokrytí energetických potřeb na několik hodin. Potom se změnou vzájemné koncentrace metabolicky aktivních hormonů nastartuje tvorba glukózy z aminokyselin, tzv. glukoneogeneza. Zdrojem těchto aminokyselin jsou hlavně svalové bílkoviny. Souběžně s tím se začínají do krve uvolňovat zásobní mastné kyseliny, z kterých se však nemůže vytvořit glukóza, ale jsou přeměněny na ketolátky (proto lze u hladovějících cítit v dechu aceton).
Díky svalům je hladina glukózy v krvi udržována po několik dnů na stabilní úrovni, do té doby, než se mozek „naučí“ konzumovat kromě glukózy i ketolátky. Zásoba bílkovin ve svalech a v orgánech stačí člověku při naprostém hladovění na několik málo týdnů života - děj, kdy tělo „sní“ vlastní svaly, se jmenuje autokanibalismus. Potom je již veškerá energie získávána z tukové tkáně. Ta je schopna udržet hladovějícího při životě asi tři měsíce, obézní jedince až jeden rok (za předpokladu doplňování nezbytných prvků výživy).

Forma úplného hladovění je ovšem málo častá, spíše se setkáváme s chronicky nedostatečným přísunem. Je-li potravy málo, ale je vyvážená, vzniká celková podvýživa - vyhubnutí neboli marasmus.
Pokles ideální hmotnosti o 25 % (tedy o 15-20 kg) představuje vážné ohrožení života. Je-li potravy co do množství energie dostatek, ale schází v ní bílkoviny, jde o tzv. kwashiorkor: takový nemocný může působit i dojmem dobře živeného člověka, přestože je podvýživou už vážně ohrožen, a to hlavně poruchami imunity a vznikem chronických onemocnění včetně rakoviny. Zcela zásadní roli hraje správná výživa u zátěžových stavů, tj. v nemoci, u operovaných nebo při poranění.

Aby klouby nebolely

S přibývajícími roky se mnohým z nás hůř chodí. Klouby pobolívají, občas zarudnou a otékají. Zkrátka a dobře začínáme bojovat s artrózou. Při artróze onemocní kloubní chrupavky a okolní kostní tkáně. Jde o chorobu v podstatě nezánětlivou, která se ovšem může později zánětem komplikovat.

Artróza začíná velmi nenápadně, dokonce už ve druhém a třetím desetiletí života. Zpočátku nepozorujeme žádné obtíže. Ve věku kolem pětatřiceti let postihuje asi polovinu lidstva a po padesátce bychom stěží našli člověka bez tohoto onemocnění. Někdy však první příznaky nemoci zůstávají skryté.

Nejdříve trpí „nosné“ klouby - hlezna, kolena a kyčle. Postiženy však bývají také drobné klouby ruky, páteř, nejčastěji její krční a bederní část. Kolem šedesátého roku nacházíme už těžké změny celé páteře, ani postižení ramenních kloubů není v tomto věku vzácností.

Pokud příčinu nenajdeme, hovoříme o primární artróze.
Pokud ji známe, jde o druhotnou artrózu. Ta bývá způsobena vrozenou nebo získanou abnormalitou kloubu, přetěžováním či úrazem. Vyskytuje se u lidí, kteří pracují se sbíječkou, u horníků a řidičů, ale i u sportovců či tanečníků. Více ohroženi bývají také lidé trpící cukrovkou.

Co dělat, abychom své klouby co nejvíce ochránili? Především dodržovat zdravý životní styl. Tím je myšlen pozitivní vztah k životu, optimismus, duševní rovnováhu. Mít dostatek energie a vůle k činu.

Důležité je střídání odpočinku s prací, duševní a tělesné činnosti. Kromě toho bychom měli pravidelně cvičit a nepřejídat se. Vždyť právě nadváha vede k přetížení kloubů.

Návod na výklad věštby run

Podle nordické mytologie předal lidem tajemství run sám Odin, jednooký bůh, který ochraňoval bojovníky a ovládal všechna okultní tajemství. Snad proto nesloužily runy jen ke psaní, s jejich pomocí se také věštilo, čarovalo, léčilo.

Věštby pomocí jazyka run jsou v podstatě jednodušší, rychlejší a méně náročnou obdobou prastarého I-t'ingu, čínské knihy proměn, dodnes používané těmi, kteří vědí, že dobré rady pro rozhodování o budoucnosti nepřicházejí náhodou.

Runová abeceda se skládá (včetně ,,prázdné runy") z pětadvaceti znamení. Chcete-li ctít tradici, jednotlivé znaky vyryjte nebo vypalte (vždy jen z jedné strany) na obdélníkové kousky ovocného dřeva nebo bronzové či měděné destičky. Pokud ne - stačí je namalovat na kartičky z tvrdého papíru. Ten, kdo požádá o odpověď, je pak musí vlastní rukou promíchat, naslepo vybrat zvolený počet a položit je vedle sebe hladkou stranou navrch, aby nemohl ovlivnit ani výběr znaků, ani jejich polohu.

Možnosti volby:


RUNY ODINA - vybíráte jen jeden znak,  který pak vysvětluje vaše současné problémy a jejich řešení. Tento způsob je pro svou jednoduchost a praktičnost výborný v okamžicích, kdy máte málo času a potřebujte získat okamžitou odpověď, Je vhodný zejména v běžných všedních situacích, například, když se dostanete do nepříjemné situace a nevíte co dál.

TŘI RUNY - první varianta- vyberte tři runy, položte je do řady ve směru zprava doleva a pak je otočte znakem navrch. První runa z pravé strany vypovídá o vaší současné situaci, prostřední o cestě, kterou se máte vydat, a třetí o nové situaci, jež teprve vznikne. 

Druhá varianta - tento způsob interpretace je vhodný zejména pro ty, kteří chápou život jako sled neustálých potíží. První runa  se týká vás a vaší situace v přítomném okamžiku. Prostřední znamená vyzvání a vypovídá o tom, co vám brání dosáhnout cíle. Třetí runa pak oznamuje nejlepší řešení, pokud výzvu přijmete.

RUNOVÝ KŘÍŽ - vyberte šest run, sestavte je do tvaru kříže podle obrázku a vykládejte zprava doleva a pak zdola nahoru. První runa oznamuje vaši minulost. druhá výklad vaší situace a třetí vám přiblíží nějakou událost z budoucnosti. Čtvrtá vysvětluje příčinu toho, co se děje, podvědomé prvky a vnější vlivy. Pátá runa je runou vyznání a informuje o tom, jaké jsou na vaší cestě překážky. Šestá - runa možností - vám napoví, jakých výsledků můžete dosáhnout. Při výkladu nespěchejte a soustřeďte se. Pokud se vám bude zdát, že runy před vámi jsou nejasné a nerozumíte jim, odložte je a vytáhněte ještě jednu. Ta vám pomůže hlavní obsah předpovědi vyjasnit.

Výklad jednotlivých znaků:

Devět run můžeme číst stejně bez ohledu na to, jakým směrem znaky ukazují, u zbývajících šestnácti si musíme všímat, zda písmeno ukazuje nahoru, či dolů.

•     

Jak konzumovat sacharidy

Před deseti lety jsme šíleli z tuků, dnes jsou nepřáteli sacharidy. Za svou špatnou pověst vděčí i populární Atkinsonově dietě, dovolující jíst vše, kromě sacharidů. Na pečivo, rýži či ovoce máme zapomenout. Nezaměňujeme už rozumný přístup k jídlu za posedlost?

Navzdory trhu nasycenému odtučněnými a ,lighť výrobky riziko obezity neklesá ve světě ani u nás, naopak, a my pořád dokola přemýšlíme, jakou potravinu dát do klatby. No a právě teď to schytaly sacharidy, jimž se dříve říkávalo uhlovodany. Jsou ale opravdu tak nezdravé, abychom si je museli nadobro odepřít?

Ve chvíli, kdy světová protituková kampaň dostoupila vrcholu, v našem jídelníčku muselo něco tučné potraviny nahradit. Byly to právě sacharidy. Konzumovali jsme je v neomezeném množství, protože obsahovaly málo tuku, a tudíž nás přece vůbec nemohly ohrozit. Hluboký omyl. Kdybychom tehdy o glykemickém indexu věděli tolik co nyní, mohlo nám být jasné, že ani tahle cesta není úplně správná.
Zrovna tak je nesmysl jít z extrému do extrému. Sacharidy ke svému životu zkrátka potřebujeme stejně jako jiné složky potravy.

Pokud ovšem potřebujeme hubnout, měli bychom být opatrnější a mít v hlavě ve věčné pohotovosti varovné světélko glykemického indexu. Ten nám totiž přesně řekne, kterým sacharidovým potravinám máme věnovat víc prostoru (těm s nízkým a středním Gl), a kterým méně (nejvyšší Gl). Samotný glykemický index nás ale nespasí, je pouze jednou z několika účinných pomůcek, které potřebujeme při hubnutí.

Pravda je, že lidé držící dietu s nízkým příjmem sacharidů hubnou rychleji než ti, kteří omezují zejména tuky. Nehledejte v tom však žádné metabolické fígle.
Důvod je prostý: pokud omezíte tuky, nahradíte je většinou sacharidovými potravinami s vysokým glykemickým indexem. Ten způsobí, že častěji trpíte návaly nezkrotného hladu, a překonáváte je opět dalšími sacharidy. To proto, že sacharidové potraviny zaženou hlad nejrychleji. Dostanete se tedy přímo do ukázkové spirály. Tohle všechno jsou důvody k ostražitosti, nikoli však k automatickému odmítání sacharidových jídel. Máte-li prostě chuť na krajíc chleba, tatranku nebo toust, klidně si je dejte. Sacharidy mají totiž i svou druhou, přívětivější tvář.

Sacharidy nejsou jen dobrůtky, lahodící našim chuťovým buňkám. Představují jednu ze základních součástí vyvážené stravy. Společně s tuky jsou zároveň hlavním zdrojem energie. V těle se rozštěpují na glukózu a glykogen, živočišnou obdobu rostlinného škrobu. Při tělesné námaze svaly zásobuje energie z obou látek, přičemž jedna může nahradit druhou. Pokud má tělo málo glukózy, změní sacharidy na glykogen, a naopak. Za normálních okolností je ve svalech uloženo tolik glykogenu, aby energeticky pokryl 90 až 120 minut intenzivní tělesné námahy.

Víte-li, že vás čeká nějaká dlouhodobější zátěž, třeba víkendový cyklistický výlet, měli byste své zásoby glykogenu zvýšit. Není ovšem moudré zbouchat pytlík chipsů a dvě čokoládové tyčinky navrch. Lepší je, přidáte-li si nejen víc ovoce a zeleniny, ale i složených sacharidů obsažených například v bramborách, rýži, těstovinách, chlebu a luštěninách. Dr. Atkins se teď zřejmě obrací v hrobě...

Další nezvratné plus sacharidů spočívá v tom, že přispívají k prevenci rakoviny tračníku. Některé druhy, například škrob, se totiž nevstřebávají v tenkém střevě, ale pokračují do tlustého střeva a tračníku. Spolu s ostatními druhy vlákniny zvyšují objem stolice a urychlují průchod nestrávených zbytků zažívacím ústrojím.

Pokud budete hystericky hlídat každou sacharidovou molekulu, která by proklouzla vaším hrdlem, museli byste drasticky omezit i příjem ovoce a zeleniny. Ty ovšem, jak známo, obsahují antioxidační vitaminy, pomáhající držet v šachu volné radikály, jež se přímo třesou na každou příležitost, kdy mohou ublížit naší pleti. Jestliže tedy skutečně podlehnete módní vlně, která tvrdí, že sacharidy jsou fuj, zvýšená tvorba vrásek a našedlý odstín pleti vás asi neminou. Suma sumárum jsou tedy sacharidy užitečnou částí stravy.
Pravda, obyčejný rafinovaný cukr, který k nim také patří, se kritice nikdy nevyhne. Z hlediska výživy totiž není významný, a navíc se po něm kazí zuby. Své sacharidové dávky proto hledejte raději jinde. Odborníci se většinou shodují, že denní příjem sacharidů je dobré rozdělit časově co nejrovnoměrněji, to aby hladina cukru v krví příliš nekolísala.

Tak - a teď se v tom vyznejte: sacharidy sice škodí figuře, ale organismu pomáhají. Vzít, či nevzít je na milost? Na úvodní otázku, zda už náhodou nezaměňujeme rozumný přístup k jídlu za posedlost, byste si měli odpovědět sami. Pro ty z vás, kteří by se po hlubokém rozjímání přiklonili ke střídmosti veskrze spartánské, máme ovšem dobrou zprávu. Reformátor z 19. století, jakýsi John Harvey Kellog, sepsal knížku Pravidla správného života. A v ní lidi nabádal, aby se vyhýbali masu, rybám a drůbeži, aby se vystříhali konzumace třtinového cukru, a naopak jedli otruby a jiné balasty. Odměnou za takovou dietu jim bude dlouhý život v morální nadřazenosti!

Jak pečovat o nohy

Hodně věcí děláme na poslední chvíli - a ani péče o nohy není výjimkou. Pustíme se do nich teprve těsně před tím, než vytáhneme páskové boty. To pak zamaskujeme matné nehty vrstvami barevného laku, odmočíme chodidla ve vodě a doslova z nich sedřeme kůži.

Podobně to vypadá celé léto: až když máme paty jako struhadlo, vyrazíme na ně s brouskem. Jsou sice nakonec hladké jako hedvábí, ale do dvou tří dnů je po parádě, protože kůže na patách i pod prsty znovu zmohutní a ztvrdne. Je to proto, že nohy nesou celou váhu těla, a když je obrousíme doměkka, aniž bychom jim ponechaly alespoň vrstvičku pevnější kůže, rychle si ji znovu utvoří. Proto je dobré odstraňovat vrstvy zbytnělé otlačené kůže postupně.

Při první pedikúře by se měla silná kůže odstranit tak z poloviny, teprve napodruhé zbytek, nikdy ale úplně. Mezitím můžete paty ošetřovat změkčujícím přípravkem, třeba regeneračním koncentrátem na nohy.
Ideální je však starat se o své nohy denně, a k tomu nemusíte mít nijak úžasnou výbavu.
V pohodě si vystačíte s obyčejnou pemzou, pilníkem na nehty a krémem.
Během sprchování přejedete odmočená a namydlená chodidla pemzou a po koupeli hrubě opracovanou kůži lehce vyhladíte. K tomu vám výborně poslouží starší pilník, který se už k tvarování nehtů nehodí. Uchopíte ho oběma rukama, trochu ho ohnete a jemnými tahy přejedete plosky nohou od paty až k prstům. 

Krémování s lehkou masáží si necháte nakonec. Tento očistný rituál můžete zvlášť v létě, kdy se suchými a popraskanými patami zápasíte nejvíc, praktikovat denně.

Hlavně v létě potřebuje pokožka neustále doplňovat vláhu, a to i na chodidlech. Vyplatí se tedy párkrát za den ji lehce prokrémovat. Když se na pláži natíráte opalovacím mlékem nebo si v práci mažete ruce, nezapomeňte ani na vyprahlé paty. Pokud si občas vyšetříte půlhodinku, můžete nohám dopřát ozdravnou kúru v podobě zábalu.
Krém, který běžně používáte, naneste na chodidla v silnější vrstvě, natáhněte igelitové pytlíky, přes ně ponožky a šup s nohama na patnáct minut pod polštář. Teplo to totiž s vaší kůží umí. Jakmile se zahřeje na správnou teplotu, všechny póry se otevřou a krém se tak dostane hlouběji pod kůži.

Kvůli neúprosnému horku propotíte nejedny boty. Ty pak nepříjemně páchnou a postupně se v nich vytvářejí různé plísně. Proto večer obuv důkladně vysušte, třeba za pomoci krásně voňavých pytlíčků k tomu určených, které jsou běžně k dostání. Ráno botám ještě dopřejte spršku dezinfekce, například deodoračním sprejem do bot s antibakteriálním účinkem.
Podobně jako botám nesvědčí vlhko, celodenní koupel v potu neprospívá vašim nohám. Pokuste se tedy snížit aktivitu potních žláz na ploskách na minimum. Existují různé krémy, spreje či pudry s protipotivým i dezinfekčním účinkem.

Vojenský Jeep Willys a Humvee

Americká vojenská čtvrttuna, Jeep Willys, se stala synonymem úspěchu americké armády ze druhé světové války. Tento automobil nevznikl náhodou, na prkně osvíceného konstruktéra. Vznikl jako syntéza různých řešení vzájemně si odporujících požadavků potenciálních uživatelů, které byly v řadě případů renomovanými konstruktéry považovány za absurdní. Výsledek naprosto předčil očekávání. Ještě mnoho let po válce, kdy třetí generaci vojenských Jeepů vystřídal Ford MUTT, nikdo mu neřekl jinak, než JEEP.

Když bylo začátkem osmdesá­tých let oznámeno, že své jeepy ame­rická armáda hodlá nahradit novým vozid­lem, většina odborné veřej­nosti byla velmi skeptická k myšlence, že náhrada za legendární automobil by měla být zcela odlišné kon­cepce. Miliony amerických vojáků jej používalo v bojích druhé světové války, v Koreji,ve Vietnamu a málo co symbo­lizovalo americké ozbrojené síly, jako tento malý Jeep.

Náhrada za jeepa, tak zvaný High Mobility Multi-PurposeWheeled Vehicle (HMMWV), neboli víceúčelové kolové vo­zidlo s vysokou pohyblivostí, mělo nejen nahradit ony jee­py, ale také řadu dalších leh­kých vozidel. Tato myšlenka ovšem zvyšovala obavy skeptiků z toho, že armáda jen očekává příliš mnoho od jednoho typu vozidla a že výsled­kem nutně musí být drahý univerzální automobil, který nakonec jednotlivé zamýšle­né úkoly nebude schopen uspokojivě plnit.
V průběhu poválečného vývoje si armáda stále více uvědo­movala potřebu  silnějšího vozidla a s větší nosností, než měly jeepy. A navíc, nový au­tomobil měl nahradit také další vozidla v armádních službách. Nejmenším z nich byl M274 Mechanical Mule, také z dílen Willys, jednodu­ché a spolehlivé vozidlo slou­žící k přepravě nákladů do 1 tuny i mimo zpevněné vozov­ky. Dalším typem byl M561 Gamma Goat, nezvykle řeše­né terénní vozidlo s podvozkem 6x6, sestávající z trakč­ního podvozku 4x4 a přívěsu s hnanou nápravou, spojené­ho pevně kloubem. Gamma Goat měl velmi dobré jízdní vlastnosti, ale jeho mechanic­ké skupiny byly značně ne­spolehlivé a byl velmi hlučný, a proto si zejména u technic­kého personálu nezískal vel­kou oblibu.

Mimo tato terén­ní vozidla měla armáda celou řadu nákladních lehkých Dodge a Chevrolet, převážně v provedení pick-up, s podvozky jak 4x4, tak 4x2, určené převážně pro lo­gistické služby. Tyto automo­bily byly v podstatě civilní ty­py, které původně nebyly za­mýšleny pro provoz v terénu, což mnohdy způsobovalo je­jich větší a rychlejší opotře­bování.

Potřeby vedly armádu už v 70. létech k sta­novení podmínek pro nové te­rénní vozidlo třídy High Mo­bility Multi-purpose Wheeled Vehicle. Jako odpověď na tuto specifikaci předložily tři americké firmy - AM General, Chrysler Defense a Teledyne Continental svoje návrhy na nový automobil. Přestože se tyto návrhy vzájemně lišily, všechny tři splňovaly armádní požadavky a tak všichni tři výrobci dostali zakázku na výrobu prototypů, které měly být podrobeny testům.

Chrysler Defense, začátkem desátých let pohlcený firmou Ge­neral Dynamics, předložil prototyp známý jako XM998. Toto vo­zidlo bylo poháněno naftovým os­miválcem do V a mělo třístupňo­vou převodovku, nezávisle zavěše­ná přední kola a tuhou zadní ná­pravu.

Prototyp Teledyne vycházel z buggy Cheetah, vyvinuté firmou Mobility Technology Internatio­nal, která svůj design prodala Te­ledyne. Vozidlo bylo také poháně­no dieslem V8, mělo automatickou třístupňovou převodovku a všechna kola nezávisle zavěšena a odpružena torzními tyčemi s nastavitelným předpětím.

Příspěvek AM General vycházel z prototypu XR311 Dune Buggy, získaného od firmy FMC, která v jeho vývoji ne­hodlala pokračovat a soustředila se na vývoj pásových vozidel Ml 13 a Bradley. U AM General původní buggyna dostala “nový kabát” a po řadě dalších drobných změn, již s označením XM996, splňovala všechny armádní požadavky. Ty byly zaměřeny především na vyso­kou pohyblivost a ovladatelnost, přizpůsobitelnost širokému spekt­ru klimat, snadnost úprav pro nej­různější speciální konstrukce, nízká hmotnost, snad­nost údržby i v polních podmínkách a spolehlivost.

Koncem roku 1979 byl hotov první prototyp a v polovině roku 1980 byl poslán do Nevadského automobilového zkušebního centra, kde byl velmi intenzivně testován až do začátku roku 1981. Výsledky testů, při nichž prototyp najel skoro 30 000 km, posloužily k dalším konstrukčním změnám a AM General vyrobil v průběhu prvního pololetí 1981 dalších pět prototypů. V červnu uzavřela armáda kontrakty s každou ze tří zúčastněných firem na dodávku 11 prototypů, které měly být podrobeny srov­návacím zkouškám. Zkoušky probíhaly současně na­ několika základnách - Aberdeen Proving Grounds ve státě Maryland, na základně námořnictva v Coronado v Kalifornii, testovali je i “mariňáci” v Camp Pendelton v Kalifornii a testy probíhaly na řadě dalších míst. Na závěr před­ložili výrobci také nabídku na do­dávky, termíny a finanční požadavky. Na základě vyhodnocení vý­sledků testů a dalších podmínek v březnu 1983 armáda oznámila, že AM General splňuje zadání nejlépe, a proto byl vybrán jako dodavatel nového typu vozidla.

Kon­trakt, uzavřený na dobu pěti let zněl na dodávku 55 000 vozidel v celkové výši 1,2 miliardy dolarů, s předběžným právem odebrat dal­ších 15 000 vozidel. Navzdory tomu ale AM General neměl vyhráno.

Do věci se vložil Government Accounting Office (GAO), čili Vládní  kontrolní úřad. Ten vydal zprávu, ve které vznesl kritiku armádních složek zodpo­vědných za podepsání kontraktu a samo vozidlo označil za nespolehlivé a velmi kriticky se vyjádřil o jeho designu. Problém se dostal až před Kongres. Ten finanční pro­středky pro celý projekt nakonec uvolnil, protože námitky GAO se z části ukázaly jako neopodstatně­né, a ty, které měly reálný základ, bylo možné odstranit při sériové výrobě. To jednoznačně prokázaly další následné testy a vozidlo bylo oficiálně představeno veřejnosti na letecké show v anglickém Farnborough v roce 1984. Jeho "kmot­rem" se tam stal senátor Barry Goldwater. Už během testovací fáze pojmeno­val AM General svoje vozidlo jako Hummer (což je registrovaná ochranná známka firmy AM Gene­ral). V médiích se začal objevovat ve vztahu k tomuto vozidlu název Humvee ("hamví"), v angličtině znějící podobně jako původní zkratka HMMWV, která se objevi­la již v původní specifikaci na nové univerzální vozidlo. General AM převzal svoje původní označení a používá jej i dnes pro vozidla do­dávaná v úpravě pro civilní sektor, ale zdá se, že ve vojenských kru­zích převládá název Humvee.

Vítězný design AM General se roz­hodně nepodobal žádnému vozid­lu, které kdy zakoupila americká armáda. Malé velké vozidlo Hum­vee je přes čtyři a půl metru dlou­hé, přes dva metry široké a metr osmdesát vysoké. Ve srovnání s jeepem je o metr dvacet delší, o ví­ce než devadesát centimetrů širší, ale jen o sedm a půl centimetru vyšší. Větší šířka a delší rozvor si­ce způsobují horší manévrovatelnost, než měl jeep, to je ale boha­tě vyváženo podstatně vyšší stabi­litou. Pohonnou jednotkou je naftový os­miválec do V General Motors o obsahu 6,2 litru o výkonu 150 koní. Převodovka je třístupňová automatická General Motors Hydramatic THM400, která pohání nápravy přes dvoustupňovou pří­davnou převodovku, náhon na všechny čtyři je permanentní. Ří­zení a brzdy mají posilovač, což spolu se standardně ovládaným řa­zením umožní snadný přechod i pro méně zkušeného nováčka, který zná jenom civilní automobi­ly.
Maximální rychlost na silnici je asi 105 km v hodině, dojezd s pl­nou nádrží je asi 500 km, podle stylu jízdy a zatížení. Nápravy AMC Jeep mají všechna čtyři kola nezávisle zavěšena, od­pérována vinutými pružinami, s hydraulickými dvojčinnými tlu­miči. V nábojích kol je stálá reduk­ce, což jednak zvětšuje světlost vo­zu a mimo to snižuje kroutící mo­menty přenášené hnacími hřídeli a klouby, které tudíž nemusí být tak bohatě dimenzovány.
Kola jsou standardně obuta do pneuma­tik Goodyear Wrangler RT II, po­zdější verze jsou vybaveny systémem centrálního dohušťování (CTIS), což ještě zlepšuje trakční vlastnosti vozidla v obtížném teré­nu. Podvozek Hummera je ocelový, karosérie je smontována z hliníko­vých výlisků.

V kapotě je speciálně navržený ochranný štít, chránící chladič a motor před účinky šrap­nelu a zároveň umožňuje volný průchod chladícího vzduchu, ka­pota se vyklápí směrem dopředu. Základní struktura hliníkové karo­serie je navržena tak, aby bylo snadné v případě potřeby změnit konfiguraci vozidla. Kabina je nor­málně určena pro čtyři osoby, ale zadní sedadla lze snadno sklopit a zvětšit tak významně prostor pro náklad. Sedadla jsou velmi spar­ťanská, s minimem čalounění, a mnozí vojáci si vozí vlastní po­dušku, kterou tento snad jediný nedostatek automobilu kompen­zují.

Humvee je konstruován pro pro­voz ve všech klimatech. V ark­tickém provozu, či v zimě se osvědčilo výkonné topení. Jeli­kož ale vůz nemá klimatizaci, problém horkého klimatu se ře­ší vyjmutím dveří v kabině. Všechny varianty Humvee mají ochranný rám nad hlavami řidi­če a spolujezdce a všechny ver­ze mimo ambulancí mohou být vybaveny navijákem umístěným na předním nárazníku.

Po přijetí do armádních služeb se Humvee stal tím, čím byl je­ho předchůdce, starý Jeep: tvr­dě pracujícím univerzálním vozidlem, upravovaným pro řadu speciálních úkolů. Ihned po svém přijetí v polovině osmdesátých let začal být postupně přidělován k bojovým jednotkám US Army a US Marině Corps a koncem osmdesátých let jimi začaly být vybavovány také záložní jednotky a Národní garda.
Účastnily se řady cvi­čení ve všech oblastech, kde byly přítomny americké jednotky. Na­ostro byla vozidla Humvee nasazena v prosinci 1989 při operaci JUST CAUSE, což byla invaze do Panamy s cílem zajmout dro­gového krále generála Noriegu. Řada jednotek Marině Corps, 82. Výsadkové divize a 7. Pěší divize byla vybavena nejrůzněj­šími variantami Humvee. První křest ohněm dopadl na výbor­nou. Další účast v bojových opera­cích byla dlouhodobější a posu­nula Humvee přímo do středu obecného i vojenského zájmu.

Když vojska Saddama Hussajna vtrhla v srpnu 1990 do Kuvajtu, jednotky 82. a 101. výsadkové divize, podporované expedičními jed­notkami "mariňáků" byly letecky dopraveny do oblasti střetů. V pod­mínkách arabské pouště se Hum­vee osvědčil jako nejlepší taktické vozidlo, kterým tehdy americká armáda disponovala. Účinně se za­pojil hned v první fázi války. V té době měly americké jednotky k dispozici 54 lehkých tanků M551 Sheridan a několik tanků M-60 námořní pěchoty. Veškerou protitankovou ochranu v této fázi obstarávaly Humvee vyzbrojené protitankovými střelami TOW.
Operace Pouštní bouře jednoznač­ně potvrdila předpoklady, že Hum­vee zastane všechny svěřené úko­ly a stane se tak nástupcem celé řady více či méně specializova­ných vozidel. A nepochybně tomu tak je  i dnes, kdy americká ar­máda spolu se svými spojenci ve­de válku proti světovému teroris­mu, do které se zapojují i pozemní síly, vybave­né mimo jiné automobily Humvee.

Kočka

Pes se chová tak, aby se zavděčil pánovi. Loudí o jeho přízeň a kousíček dobroty, panáčkuje a dělá psí oči, prostě manipuluje, jen aby dosáhl svého. Ale nic proti pejskům, od kočky se toho ale nedočkáte. Zůstane vždycky svá. I ta nejobyčejnější micka má nespoutané lví srdce. Na nic si nehraje, nic vám neslibuje, nic po vás nechce. A když chce, tak si to vezme. Neloudí. Není právě tohle vlastnost, jež budí hrůzu v lidech, kteří chtějí mít věci pod kontrolou? Pes je předvídatelný, ovšem kočičí šelma se ovládnout nedá.

Kočka je krásná. Nemusí mít dokonalé proporce a perskou srst - i ta nejošklivěji zbarvená číča s ukousnutým ouškem vypadá neodolatelně. Tím, jak se pohybuje, s jakou rozkoší se stará o svůj kožíšek, jak si vždycky pro svůj spánek vybere to zaručeně nejměkčí místo.

Kočka se má ráda a umí si vyhovět. Nechá o sebe pečovat. Dokáže brát bez pocitu výčitek.

Kočka umí příst i prskat. Vždycky poznáte, jestli je jí dobře, nebo je naštvaná - dá to totiž nepokrytě najevo.

Kočka si nedělá násilí. Když se chce pomazlit, vyskočí vám na klín. Shodíte-li ji, zkusí to ještě jednou. Když na vás nemá náladu, nechá se chvilku muchlovat, ale pak sekne a je váš problém, když jste nereagovali na první varování.

Kočka nemá strach. Pozorovali jste ji někdy v akci? Jak droboučká vymazlená micina si troufne prskat na velkého pouličního hafana a zahnat ho na útěk. Odvážně hájí své území, pokud ovšem vyhodnotí potenciální souboj jako předem prohraný, prostě uteče. Priorita je zachránit si kůži, a ne dělat zbytečnou hrdinku, na to se má příliš ráda.

Kočka umí nebýt užitečná. Prostě existuje. A to samo o sobě musí každému stačit.

Kočka se o sebe dokáže postarat. Je-li v nouzi, přizpůsobí se situaci a je překvapivě skromná a statečná. Uloví si potravu a neomylně si najde na přelidněném sídlišti otvor do šachty s trubkami na teplou vodu. A na jaře zase vyleze ven, aby ozdobila svět - s jiskřivýma očima a hrdou nonšalancí.

Každá z nás v sobě kousek kočičí duše nosíme: rozkošnickou, pyšnou, okouzlující a nespoutanou. Objevte ji. Naučte se s láskou pečovat o svůj kožíšek (i když má třeba velikost XL) a občas se nepřizpůsobit a seknout drápkem. Prskejte na narušitele svého území - však oni daleko neutečou, jen budou příště respektovat vaše hranice. Nemusíte být nejlepším přítelem člověka, aby vás ostatní milovali a hýčkali. Úplně stačí být nejlepším přítelem sobě.

Australský honácký pes

Australský honácký pes je pojem, na který mohou být Australané skutečně hrdí. Je totiž sou­částí austral­ské image.

Vznik plemene souvisí s kolonizací Austrálie. Chovatelé dobytka začínali využívat nejen příznivé pobře­ží, ale i klimaticky náročné, suché a prašné vnitrozemí. Do těchto podmínek již nebylo možné použít anglická pastevecká plemena. Honáci potřebovali psy vytrvalé, houževnaté, nekompromisní v prá­ci s dobytkem a zároveň ovladatel­né.

Pastevecká plemena, nejčastě­ji zmiňovaná „blue-merle kolie“, byla křížena s dingem.
Dingo při­dal mohutnou stavbu těla, silnou hlavu, vytrvalost a odolnost i v ex­trémních podmínkách australské­ho vnitrozemí.
Kolie přinesla ovla­datelnost, pracovitost a příchyl­nost k člověku. Ke křížení byl použit i bulteriér,
po kterém australák zdědil odvahu, houževnatost a neústupnost (dokáže si poradit i s rozdivočelou krávou).
Dalmatin přinesl ovladatelnost a ochotu ná­sledovat jezdce na koni po mnoho mil.

V dnešní době se jen malé procen­to australáků věnuje svému původ­nímu poslání honáckého psa. Zejména ve Spojených státech skládají zkoušky honáckých psů, povahové testy vloh, účastní se soutěží. Jsou rovněž výborní hlída­cí psi. V Austrálii a USA jsou vyu­žíváni policií k hledání drog a vý­bušnin.
Je tedy zřejmé, že jde o všestran­ně upotřebitelné sportovní plemeno, mimořádně vhodné třeba pro záchranářský výcvik. Skládají se různé kondiční zkoušky a s úspěchem se prezentují v agility a flyballu. Jsou psi temperamentní, vytrvalí a ovladatelní, skvěle se adaptují do jakýchkoli podmínek. Australáci jsou také milými spo­lečníky celé rodiny.

Standard udává výšku 43 - 48 cm pro feny a 46 - 51 cm pro psy. U australáků se můžeme setkat s dvěma barevnými rázy, které se chovají společně. Je to varianta modrá - modrá, modře skvrnitá ne­bo modře tečkovaná, s nebo bez ji­ných skvrn. Povolené jsou skvrny černé, modré a žluté na hlavě.
Druhým zbarvením je červená - psi červeně tečkovaní s nebo bez červených skvrn na hlavě (např. okolo očí nebo na uších). Vybarvují se postupně.

Australský honácký pes je plemeno vitální, téměř­ nezatížené chorobami a dědičnými vadami. Jejich exteriér se nijak neupravuje. Nejsou nároční na kvantitu potravy, ale na její kva­litu. Jsou nesmírně temperament­ní, neustále v pohybu. Velké množ­ství vydané energie potřebují dopl­nit kvalitním krmivem.

Z popisu povahových vlastností plemene je patrné, že se hodí spíše pro aktiv­ní lidi, kteří mu dopřejí dostatek pohybu.

U nás je toto plemeno stále vzác­ností, má ale všechny předpokla­dy, aby se u nás rozšířilo - ideální střední výška, exteriér, který se nijak neupravuje (postačí občasné prokartáčování) universální využítí jeho mimořádných schopností, to jsou vlastnosti psa, který má velkou šanci se v ,,našich podmínkách" dobře uplatnit a získat si oblibu veřejnosti.

Celkový vzhled - robustní, kompaktní, symetricky sta­věný pes se schopností a ochotou splnit jakkoliv těžkou zadanou úlohu.
Charakteristika - vždy čilý, ex­trémně inteligentní, ostražitý a spolehlivý, s bezpodmínečnou oddaností k povinnosti.
Povaha - odvážný, houževnatý a ve­lice pracovitý pes. Výborný hlídač a zároveň rodinný pes. Vhodný pro všestranné použití. Přes vrozenou podezřívavost k ne­známým osobám musí být ovlada­telný (zvláště ve výstavním kru­hu).
Srst - hladká, dvojího typu s krát­kou hustou podsadou. Pesíky husté, rovné, pevné a přilehlé, tak­že srst je odolná vůči dešti. Na spodku těla a zadní straně nohou je srst delší a tvoří krátké kalhoty. Na hlavě včetně vnitřku uší a na přední straně nohou je krátká. Na krku je srst delší a hustší. Srst pří­liš dlouhá nebo příliš krátká je po­važována za vadnou. V průměru dosahuje srst na těle délky 2,5 - 4 cm.

Pořizovací cena australského honáckého psa je, stejně jako u ji­ných plemen, jen nepatrná část to­ho, co postupem času majitel za­platí za krmivo aj.