Štítná žláza váží v normálním stavu pouhých 18-25 g. Mnohé z nás dovede ale pěkně potrápit.. Základem prevence je správné složení stravy, která by měla obsahovat dostatek jodu. Jeho zvýšené množství potřebujeme zejména v dětství a těhotenství, kdy bychom ho měli brát i v tabletách. Jako doplněk jídla se nejčastěji používá jodidovaná sůl. .
V poválečných letech zmapovali pracovníci pražského Endokrinologického ústavu výskyt některých změn štítné žlázy z nedostatku jodu. Na základě tohoto průzkumu byla u nás, jako v jedné z prvních zemí na světě, zavedena jodidace jedlé soli. Opakované výzkumy však ukazují, že není vždy dostatečná.
Jak poznáme onemocnění štítné žlázy?
Projevy jsou různorodé. Někdy onemocnění štítné žlázy signalizuje zvyšující se váha, jindy naopak její velký a rychlý pokles. Dalšími příznaky mohou být únava, bušení srdce, pocení, padání vlasů, či suchá kůže. Někdy se také objeví otoky víček spojené
s dvojitým viděním nebo i poklesem zrakové ostrosti. Případně zpozorujeme různé „boule“ na krku, které mohou, ale nemusí být bolestivé. Onemocnění štítné žlázy se u žen vyskytují 3x-4x častěji než u mužů.
Čím takovou chorobu léčit? Konzervativně, tedy medikamentózně, můžeme léčit jen některé pacienty. Především ty, u nichž jde o sníženou funkci štítné žlázy. V takovém případě
doplňujeme v těle hladinu hormonů štítné žlázy pomocí hormonální terapie. Stejně postupujeme i u některých typů zánětů, dále po odstranění štítné žlázy, ať už operací nebo radioterapií, a také při léčbě onkologických onemocnění této žlázy. Nehormonální léky doporučujeme převážně tam, kde jde o zvýšenou funkci štítné žlázy.
Ve vyspělých zemích přibývá tzv. autoimunitních poruch štítné žlázy, při nichž imunitní systém tuto žlázu poškozuje. Také u nás postihují 3-5 % populace, u žen ve věku nad 45 let dokonce 10-15 %, tzn. nejméně každou desátou ženu. Tyto nemoci jsou spojeny s dalšími závažnými chorobami, jako je například cukrovka. Zmíněné poruchy ve svých důsledcích vedou ke snížené funkci štítné žlázy (hypotyreóze), která značně snižuje kvalitu života a zvyšuje riziko vzniku arteriosklerózy včetně následného infarktu, mrtvice atd.
O našem uzdravení nerozhodují jen léky a operace, ale i výživa. Optimální stravou pacientů se proto v posledních letech zabývají odbornici mnoha oborů - od pediatrů, internistů a chirurgů přes geriatry, onkology, traumatology až po praktické lékaře.
Existují přípravky tzv. enterální výživy, schopné přivést do organismu vše, co je k životu třeba, navíc ve správném množství a kvalitě. V nemocnicích je obvykle pacientům podávají sondou zavedenou do žaludku či střeva. Umělá výživa je nedílnou součástí optimální komplexní léčebné péče o pacienty v kritickém stavu. Snižuje u nich výskyt infekčních komplikací, zkracuje jejich pobyt na nákladných resuscitačních lůžkách a zvyšuje počet těch, kteří kritický stav přežijí.
