Teprve v 18. století se odvážili ozvat francouzští osvícenci a zvolali po přirozenějším životě. Diderot tehdy dokonce prohlásil: „Přirozený oděv - to je lidská kůže." Samozřejmě však ještě notnou chvíli trvalo, než se objevili první naháči na plážích severní Evropy.
Nejraději se nudí Němci. Před 100 lety založil Richard Ungwitter v Německu kemp Nudonaturistické aliance. Adolf Koch pak v roce 1905 zřídil naturistické středisko, ale teprve po patnácti letech obdržel oficiální souhlas provozovat integrovaný a kolektivní naturismus. V Německu pak hnutí dosáhlo nebývalého rozmachu a dnes má v této zemi zhruba 12 milionů přívrženců. Těžko říci, proč se právě v Německu myšlenka naturismu tak rychle uchytila. Možná kvůli studenému moři a chladnému větru. Mokré plavky studily, a tak dolů s nimi. Určitě na tom něco bude, vždyť i lékaři přece upozorňují, že dlouhé vysedávání v mokrých plavkách není zdravé a může dokonce vést k různým, především gynekologickým potížím.
Jít na „nudu" nebylo jen tak. To, co vědí lékaři, věděly zřejmě dávno před nástupem masového turismu i Bulharky. Věřily na blahodárné účinky slunce a mořské vody, a tak se chodily nahaté vyhřívat na horký písek. Jediné, co na jejich existenci upozorňovalo, byla dřevěná cedule „Eva pláž", zapíchnutá v písku. Pro stále více turistů z ostatních bratrských států to však byla v šedesátých letech nevídaná atrakce. Tolik nahatých ženských najednou! A co teprve, když jejich řady omládly o odvážné rekreantky ze Sofie a o sošné Češky a Polky! To i důstojní otcové od rodin odhodili veškeré zábrany a plížili se po skalách s fotoaparáty, navlékali si potápěcí brýle, aby se najednou vynořili, „zcela náhodou", uprostřed koupajících se žen. Byly to odvážné kousky, protože především starší Bulharky se jen tak okukovat nedaly. Nadávky i kameny svištěly vzduchem a mnohdy nebožáka hnaly statné děvy s klackem v ruce, samozřejmě nahé, až do kempu.
Nudismus byl za minulého režimu jedinou povolenou rozmařilostí, které obyvatelé NDR plně využívali. Těžko proto chápali, proč nemohou se svou rodinou na Eva pláž mezi Bulharky. Byla jim vyhrazena „Adam pláž". Ale aspoň něco. To my, Češi, jsme neměli vůbec nic. U nás byla propagace nudismu a naturismu v té době zakázána, a proto také nekompromisně pronásledována. Těch pár odvážlivců, kteří se svlékali na pražském „Šeberáku" nebo na středočeské „Americe", totiž muselo být vždy připraveno k rychlému útěku před policisty, kteří naštěstí většinou nebyli tak úspěšní jako Louis de Funés ve filmu Četník ze Saint Tropez. Konečně - kdo se mermomocí chtěl „nudit", mohl jezdit na nudistické pláže do NDR, šťastnější dokonce do Jugoslávie.
Definice praví, že naturismus je způsob života v souladu s přírodou, propagující přirozenost přírody a lidského těla. Jeho hlavním projevem je nahota spojená s úctou k sobě samému stejně jako s respektem vůči svému okolí a životnímu prostředí. S nudisty pak mají společné to, že jsou oba milovníky koupání a slunění bez plavek.
Naturisté prý ale chtějí ještě něco víc, než jen svléknout oděv. Neměli by být stoupenci zabetonování celého zemského povrchu, ale ani divokými muži, kteří mávají kyjem před svou jeskyní. Měl by to být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty.
I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil. Lidé jsou smířlivější. Paradoxem však je, že na plážích bývalé NDR se vůči nudistům usadila nevraživost. Němci ze západní části země totiž nikdy tolik jako východní Němci nahotě neholdovali, a tak se ti prudérnější dnes cítí na Rujáně poněkud šokováni. Zato v Bulharsku vedle sebe na pláži najdete jak „textiláky", tak ženy „nahoře bez", a jen o kousek dál naháče. Nikoho to už moc nevzrušuje a „šmírákům", zdá se, definitivně odzvonilo.
Naturista by měl být člověk, který je schopen vnímat přirozenou krásu přírody a přispívat k tomu, aby nebyla ničena. Měl by však také umět respektovat své okolí. Nenutil by tedy každého, i když v dobré víře, ihned se na nudistické pláži svléknout. Co když má dáma „své" dny a co když kluk, kterému pod nosem vyráží první chmýří, se uvolil s rodiči jít na nudu jen za předpokladu, že si bude moci nechat ten kousek oděvu. Tolerance, respekt, úcta k sobě samému i jeden k druhému - to jsou hlavní zásady naturisty.
Časy se mění
I když ve světě existují ortodoxní islámské země, kde ženy chodí zahaleny tak, že z jejich těla není vidět ani kousek, celkově lze říci, že se přístup k nahému tělu změnil.
I u nás se ledy pohnuly a víc než před dvaceti lety vznikla Unie naturistů Čech a Moravy, která kromě jiného spolupracuje s naturistickým hnutím ve světě a vydává svůj členský časopis Naturista. A protože naturisté jsou tvorové družní, mají dokonce svou cestovní kancelář. Ta pro ně pořádá zájezdy do naturistických středisek a na nudistické pláže, a to nejen do tradičního Chorvatska, ale i do jiných koutů světa, třeba do Španělska, USA či Austrálie. Kromě ní u nás působí řada dalších cestovek, které mají ve své nabídce některé naturistické objekty. Členové unie však pořádají společná setkání i během roku. Většinou spojená, jak jinak, s koupáním a saunováním.
Psychologové tvrdí, že na nahotě není nic nepřirozeného. Záleží jen na tom, jak velká je míra našeho studu a jaký vztah k svému tělu máme. Určitý stupeň stydlivosti je totiž přirozený, i když dětem bychom rozhodně neměli vštěpovat, že nahota je něco zvráceného.
Důležité především je, jestli se chceme svléknout, nebo nikoliv. Jde tedy o míru svobody a respektu druhých, o umění žít si po svém.
Nejlépe to asi ve svém článku „Holandská pláž" kdysi vyjádřil Jaroslav Hutka: „Uvědomil jsem si na obě strany nedohlednou pláž plnou lidí. Nahých, polonahých, v plavkách, v šatech. Babička byla nahá a vnučka měla legrační dvoudílné plavky. Celé mi to začínalo připadat bláznivé. Tito lidé mluvící holandsky se necítí jako objekt pozorovaný svým okolím. Cítí se jako subjekt, který žije ve svém okolí tak, aby si připadal dobře, aby se cítil svobodný, aby se cítil sám sebou. Nepřesvědčují šestileté děvčátko, že nemá co skrývat, a nenutí stařenu skrývat to, co pokrytecky považujeme za ostudu. Společnost je pro ně prostor k tomu, aby si každý žil a připadal podle své představy. Bez křeče, bez křiku, bez reklamy."
