Soužití s cholerikem

Do poraden často přicházejí ženy, které trápí vztah s partnerem, který je cholerik. S přibývajícími léty se toto soužití stává mnohem obtížnější. Kvůli maličkostem se začnou chovat jako šílenci, křičí, často dojde na tělesné napadení ženy i dětí. Jejich vztek rychle přechází a za chvíli o ničem neví.

Ženy nejednou v takové situaci pociťují svou slabost, která u nich vyvolává deprese, pláč a zoufalství. Pocity stísněnosti bývají někdy umocněny také tíživou společenskou a ekonomickou situací.

Ženy mají většinou křehčí psychiku, a proto citlivěji reagují na zátěž. Jsou-li oba partneři nervově „labilní", střídají se v jejich soužití emocionální konflikty s obdobím odpočinku a dočasného klidu. Agresivita u mužů, pokud je trvalejší povahy, pramení často ze skrytých komplexů méněcennosti. Tvrdou slupkou skrývají svou slabost a neschopnost řešit situaci nějak lépe. Svoji agresivitu směřují proti tomu, kdo je jeho nejbližším cílem.Také jemu se zřejmě nedaří žít podle vlastních představ. Cítí svou závislost na ženě i dětech - jsou jeho slabé místo. Trestá a zraňuje je za to fyzicky. Jen ale žena sama můžete stanovit hranici toho, co snese.

Než se rozhodne, je nutné se snažit alespoň minimalizovat vzájemné jiskření:

- stáhnout své projevy ukřivděnosti i nenávisti
- snažit se rozvážně, bez pláče či rozčilování uspořádat vzájemné soužití
- zkusit ho pochválit a ocenit všude tam, kde bude alespoň malý důvod.

 I když se možná snahy nesetkají s úspěchem, bude doma alespoň klidnější atmosféra.