Každý člověk - nezávisle na vlastní vůli - podléhá pravidelnému koloběhu času stejně jako svým vnitřním hodinám, které mu umožňují ,,fungovat" během celého dne s rozdílnou intenzitou. Vědecký obor, který zkoumá biorytmy člověka, se nazývá chronobiologie a sdružuje lékaře, psychology, psychiatry a další odborníky. Následující řádky vám napoví, jak myslet a pracovat co nejefektivněji.
Krátkodobá paměť je u všech lidí nejlepší v časných ranních hodinách. Před zkouškou, poradou nebo odbornou přednáškou je tedy vhodné si ještě jednou přečíst učivo, poznámky a podklady. Zachytíte si do paměti informace, které pak budete ,,sypat z rukávu".
První duševní vrchol nás čeká mezi 10. až 12. hodinou dopolední. V této době se doporučuje řešit komplexní úlohy a dělat vážná rozhodnutí.
Odpolední čas mezi 12.30 až 15. hodinou snižuje výkonnost přibližně o 20 až 25 %, nezávisle na tom, zda jsme obědvali, a pily, nebo ne. Tato doba se hodí na manuální a jednoduché práce: podepisování, ukládání či třídění spisů, kopírování, telefonní hovory, nebo trochu cvičení při otevřeném okně.
Po poledni je však mimořádně výkonná dlouhodobá paměť. Informace, které si chceme trvale uchovat v mozkových závitech, bychom měli osvojovat právě v této době. Platí to například o studiu hudebních skladeb či divadelních rolí. Vedle tohoto druhého duševního vrcholu disponujeme v pozdních odpoledních hodinách i největší nápaditostí, šikovností, manuální zručností a schopností koordinace.
Odpoledne a podvečer se také hodí ke sportování a udržování fyzické zdatnosti a kondice. Během tohoto výkonnostního vrcholu je největší hodnotou vytrvalost a rychlost reagování.
Jenže všechno může být i jinak. Jsou lidé, kteří si vytvořili své vlastní biorytmy a o těch zmíněných, přirozených, ani neví, natož aby jim podřizovali režim dne. Určitě se vám stalo, že jste při nejlepší vůli nemohli spolupracovat s nějakou kolegyní či kolegou. Možná tento nesoulad vyplýval z toho, že patříte k odlišným typům (ranní, večerní, noční lidé), a proto vaše pracovní fáze nemohou souhlasit. Každý z vás podléhá svým geneticky určeným vnitřním hodinám. Někomu to ,,myslí" lépe dopoledne, jinému v noci. Ranní lidé jsou například většinou méně pružní a více citliví vůči nepravidelnostem, zato jedinci ožívající teprve se soumrakem bývají tolerantnější a rádi improvizují.
Víte, že v časných ranních hodinách jsme nejcitlivější vůči bolestem a tyká se to především zubů? Kolem 15. hodiny jsou naopak zuby nejméně citlivé, a proto se doporučuje návštěva zubaře v rámci možností raději odpoledně. Znecitlivující injekce působí průměrně 3x déle než ráno a dopoledne.
Cit pro vůně a chutě, jakož i smysly celkově, je nejvýraznější v časných večerních hodinách. Labužnické hostiny, ochutnávky vín a testování voňavek by se proto měly pořádat v pozdních odpoledních hodinách.
Jsme ovládáni devadesátiminutovými rytmy. Únava, pocit hladu, žízně nebo potřeba vzít něco do úst se opakují nejčastěji v devadesátiminutovém intervalu. Lze proti tomu vědomě bojovat, neboť tento tlak ustoupí přibližně po 15 minutách. Pak zase zavládne na nejbližší hodinu a půl klid.
