pátek 19. dubna 2013

Rovnováha mezi rozumem a citem

Jste-li více emotivní než racionální, vystavujete se nebezpečí nezvlád­nutelné erotické touhy. A ta vám může pěkně zkomplikovat život. Ideální stav? Rozum a city v rovnováze!

Mnozí muži, ale i některé ženy ne­dokážou ovládat svou tělesnou žá­dostivost a zmítají se stále v něja­kých vášních. Tito lidé se často a bouřlivě zamilovávají, ale po ně­jaké době objekt své touhy vystří­dají. V rodině a posléze i v zaměst­nání začínají být nesnesitelní, a nejvíc přitom trpí oni sami.

Jak se začaly zjišťovat lidské schop­nosti? Pomocí INTELIGENČNÍHO KVOCIENTU, který se využívá především při konkurzech na pracovní místa a zařazování lidí na důležitá místa. Díky měření IQ přestal být příliš důležitý původ člověka a sociální prostředí, ze kterého pochází. IQ umožnilo stát se selfmademanem - člověkem, který se sám vypraco­val ve smyslu kariéry. Jde o známý jev především v zámořských ze­mích. Ovšem zanedlouho se uká­zalo, že není všechno zlato, co se třpytí. Zjistilo se například, že někteří lidé s mimořádně vysokým IQ (žertov­ně nazýváni kostkaři) nebyli téměř vůbec tvořiví, nebo mnohem mé­ně, než si to žádalo jejich pracovní zařazení. A naopak jedinci s prů­měrným IQ byli často tak kreativní, že byli pro zaměstnavatele daleko větším přínosem. Odborníci tedy začali uvažovat o další kategorii, kterou by bylo možné na člověku měřit.

Vymysleli pojem EMOTIVNÍ INTELIGENCE. Kdo dokáže správně zacházet se svými city, ten toho v životě dokáže víc a dál to dotáh­ne. Platí to především pro ženy. Ty, které se nechají unášet city jako bezmocná loďka v bouřce, to v ka­riéře daleko nedotáhnou, přestože mají vysoké vzdělání a vysoké IQ. S Pojem emotivní inteligence (EQ) znamená schopnost ovládat své city, mít sebekontrolu v každé si­tuaci a umět se motivovat k do­sažení cíle. Měří se opět nejrůzněj­šími psychologickými testy

Být moudrý je sice důležité, ale stejně je třeba mít i „srdce na správném místě" a zdravou duši. Racionalita a city musí být v rovnováze. To, že se člověk ne­dopouští násilí, že je přejícím ko­legou, dobrým manželem a ro­dičem, je víc věcí srdce než hlavy. Psychologové doufají, že jednoho dne se budou ve školách učit předměty na rozvoj dobrých vlastností, které zhodnotí naše duševní kvality. Děti by se měly učit sebeovládání stejně jako naslouchání partnerovi, zájmu o druhé lidi, řešení mezilidských konfliktů a ochotě pomáhat po­třebným. S emotivní inteligencí souvisí ne­jen násilí a agresivita, ale i egoismus, chuť ponižovat druhé a povy­šovat sebe.
Emotivní inteligence - to je i charakter, morální hodnoty a zdravé instinkty.

Podle psychologů ovlivňuje emotivní inteligenci sou­vislost mezi city, charakterem a sexuálními instinkty. Mezi nejsilnější podněty patří prá­vě ty erotické. Skutečným místem, ve kterém vzniká erotika, nejsou pohlavní orgány, ale mandlovité jádro v horní části mozkového kmene. To známé lechtá­ní v podbřišku, které předchá­zí silné erotic­ké touze, tedy vzniká v moz­ku. Pokud je tomu tak, mohly by testy změřit i erotickou inteligenci člověka. Ta­kový test již existuje, přestože ne všichni odborníci věří v jeho hod­notu. Jsou v něm například tyto otázky: Pro ženy - Co na mužské tváři pokládáte za výraz mužnosti? Pro muže - Dovedete už při prv­ním setkání se ženou odhadnout, jak vypadá bez šatů? Co ve vás evokuje pohled na jablko a banán?

I lidská erotika musí mít svá pravi­dla hry, svou kultu­ru a disciplínu. Když se stává nekoordinovaným divokým fenoménem, může s člo­věkem „cvičit". Lidé by měli své se­xuální pudy ovládat - začínají tvrdit mnozí odborníci. Druzí se jim zase vysmívají, že jde o další druh prohibice, tentokrát ne na alkohol, ale na sex. Nepochybné však je, že kdyby se lidé naučili ovládat své erotické cítění, společnosti by to pouze prospělo. Svědčí o tom mnoho lidských tragédií, které způsobily nezvládnuté sexuální pudy. Základy správné erotické inteligence:

 ■ Poznat své erotické pocity a cíle­vědomě je usměrňovat. Nene­chat se dohnat do vášně, kterou už nejde zkrotit.
 ■ Umět „řídit" erotickou hru, napří­klad flirtování, umět rozehřát vá­šeň, pokud ji opravdu chceme.
 ■ Dokázat rozeznat, jak je na tom partner či partnerka, jak daleko je s ním možné „zajít".
 ■ Uvědoměle rozvíjet svou sou­kromou erotiku se svým partne­rem či partnerkou.