Inkontinence je jedním z problémů, které seniory provázejí na sklonku života. Prevalence kolísá mezi 12 - 38 % u žen a 6 - 19 % u mužů. A kolik je těch, kteří svůj handicap skrývají...
Inkontinence vyvolává pocit selhání z nemožnosti udržet moč a vyprázdnit se v okamžiku, který si určí jedinec sám. Inkontinentní hodnotí sám sebe jako neschopného a neví, že jde o symptom orgánových změn, který lze řešit. Praktický lékař mu sdělí, že to patří ke stáří, anebo senior sám svěří svůj problém jako vedlejší informaci a lékař ji snad ani neslyší. Stává se také, že senior o své inkontinenci hovoří jako o malém problému, občasném úniku moči, a přitom jde o problém, který ho sužuje již léta. Z toho pro zdravotníky vyplývá důležitý úkol: musí sami chtít informaci o inkontinenci starších osob a jejich postoji k této intimní otázce.
Jedním z psychologických hodnotících kritérií je postoj, který má tři hodnotící složky:
1. Rozumová složka - chápejme ji jako vztah k informacím, které mám, jak hodnotím svůj problém, a chápu ho vůbec jako problém? Mám důvěru v lékaře, sestru, možnosti léčby.
2. Citová složka - individuální prožitek závislý od celkové charakteristiky každého jednotlivce. Determinována geneticky, výchovou a integrací vnitřních a vnějších sil.
3. Konativní složka - chci svůj problém řešit? Jsem dostatečně motivován sebou a zdravotníky?
Negativní postoj společnosti k inkontinenci:
* každý jedinec musí být schopen zvládnout své močení
* popření a přehlížení problému inkontinence
* inkontinence je součástí stáří a nedá se léčit
* o problematice vyprazdňování se nehovoří
* inkontinence patří k normalitě ženy.
Inkontinence má velký vliv na psychiku postiženého - úzkost z toho, kdy na něj přijde močení, strach, že se pomočí, ale i zlost, že není schopen zvládnout sám sebe a že zdravotníci nejsou schopni mu pomoci (nezapomeňte, že inkontinentní očekává, že se ho na problém zeptáme sami a sami odhalíme, co ho trápí). Pocity studu a zahanbení, že okolí odhalí jeho problém a on bude zesměšněn a ohodnocen jako neschopný udržet moč. Z toho pramení bezradnost, jehož důsledkem je snížené sebehodnocení. Dochází ke zvýšené sebekontrole všude a kdykoliv. Z těchto psychických problémů vzniká únava, nespavost a začarovaný kruh inkontinence skončí depresivní symptomatologií. A pokud se inkontinentnímu podařilo skutečně problém zatajit, okolí ani neví, z čeho pramení příznaky deprese.
Sociálními důsledky inkontinence je narušení aktivit a vztahů. Důsledkem je ale také snížený příjem tekutin, vynechání potravin, které v minulosti zvyšovaly močení, zvýšené nároky na hygienu, větší spotřeba hygienických pomůcek a osobního prádla, omezení v sebeobsluze a domácnosti, odmítání návštěv, kulturních a jiných akcí - inkontinentní se izoluje od společnosti. Nastávají poruchy v partnerských, sexuálních, rodinných a společenských vztazích.
Problém inkontinence je i tématem i řady průzkumů. Mnoho starších lidí, i žijících v některých ze zdravotnických zařízení pro ně určených, schodně vypovídají, že hlavní překážkou je pro ně vytvoření atmosféry důvěry, ve které pak senior následně pozná skutečný zájem mu pomoci. Pokud se dosáhne této důvěry, sám je ochoten problém rozebrat a společně se zdravotníkem se ho pokusí vyřešit, případně alespoň zmírnit jeho negativní dopad na kvalitu života.
