Jak vítězit nad decibely

Hlučná hudba působí tím škodlivěji, čím déle ji posloucháme. Nevystavujme se nadměrnému hluku při koncertech. Raději si dejme vatu do uší a z vtipálků si nic nedělejte. Oni přijdou o uši, my ne!

V restauracích se nestyďme říct obsluhujícími personálu, že nás hlasitá hudba ruší. My jsme jejich hosty.

Pocity náhlého ohlušení varují. Ucho bylo přetíženo. Může se vzpamatovat, když mu dopřejeme klid. Vypněte rádio nebo televizi, děti zavřete do pokoje a manžela pošlete s odpadky. Tato chvilka k regeneraci vašich oušek postačí.

V kanceláři upozorněte štěbetající kolegyně, že neslyšíte ,,vlastního slova", a požádejte je, pokud možno s úsměvem, aby své stále hartusící mobily ihned zvedaly, nebo je vypnuly a schovaly do šuplíků. Pokud mezi vámi vládne přátelský duch, klidně jim prozraďte tajemství ,,citlivých uší". To zní - mé uši potřebují ticho, abych se cítila v pohodě.

Zaposlouchejte se do domácích zvuků a uslyšíte, kolik hluku nadělají běžné spotřebiče. A mnohdy úplně zbytečně - stačí zavřít dveře do koupelny, kde řádí ždímající pračka nebo dcera s vysoušečem vlasů. Snížíme hlučnost v domácnosti na minimum.

Dávejme přednost klidu. Poslouchejme kulisu televize a rádia co nejméně. Ticha se bát nemusíme. V něm uslyšíme jen sami sebe a svou duši.

Veďte své děti, aby nepřeháněly poslech přehrávačů a rádií. Ať se nesnaží ve svých sluchátkách přehlušit rámus ulice posloucháním ještě hlasitější muziky. Mladí lidé, zhruba dvacetiletí, mají dnes sluch tak chatrný jako padesátníci.

Pokud vám jde všechno na nervy, opusťte místo, kde právě jste, co nejrychleji a v klidu a beze studu se někam zavřete a zaposlouchejte se do ticha.